Scéna.cz 

Legendární režisér František Vláčil zemřel před deseti lety

Na režiséra Františka Vláčila (19. února 1924, Český Těšín - † 27. ledna 1999, Praha), který byl nazýván básníkem či filozofem filmového plátna, vzpomínají spolupracovníci a přátelé s velkým respektem k jeho tvorbě a s rozpaky, pokud se týká jeho rozporuplné sebedestruktivní osobnosti. V každém případě přinejmením dva jeho filmy – Markéta Lazarová a Údolí včel – patří k pokladům nejen české, ale světové kinematografie.

František Vláčil se narodil v Českém Těšíně, své dětství a dospívání prožil na severní Moravě a v Brně. Jeho otec, vystudovaný právník, jako legionář na konci 1. světové války po návratu z Ruska zůstal v armádě. František velice brzy začal projevovat výtvarné nadání. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně dějiny umění a estetiku (1945 – 1949). Současně pracoval v brněnské skupině loutkového a kresleného filmu a ve studiu populárně – vědeckých naučných filmů. Právě tady se postupně seznamoval se všemi filmovými profesemi ve výrobním štábu. V roce 1951 byl povolán do aktivní služby v armádě, odkud byl převelen do Československého armádního filmu. Právě tady si ve svérázných podmínkách vyzkoušel filmařskou profesi a naučil se řemeslu - za sedm let natočil více než třicet vědeckých, instruktážních a dokumentárních filmů. Sám později přiznal: „Nikdy jsem nebyl u nikoho pomocným režisérem, ani jsem nenavštěvoval žádnou filmovou akademii, takže Armádní film byl pro mne ,tovaryšskou‘ školou.“

Po této práci v armádě byl tedhejším ředitelem Eduardem Hofmanem angažován do Filmového Studia Barrandov, kde v roce 1950 debutoval celovečerním filmem Holubice, za který získal množství mezinárodních ocenění. Poté následovala série mimořádných snímků, kterými se navždy zapsal do dějin kinematografie – historická balada Ďáblova past, svérázné obrazové zpracování románu V.Vančury Markéta Lazarová a Körnerova Údolí včel a psychologický příběh z česko-německého pohraničí Adelhaid (což byl první barevný Vláčilův film). V období normalizace se na nějaký čas musel režisér rozloučit s hraným filmem a věnoval se dokumentu (Praha secesní). V polovině 70. let se k hranému filmu vrátil psychologickým portrétem stárnoucího lékaře Dým bramborové natě a dobrodružným filmem o Banderovcích Stíny horkého léta. Koncem 70.let vznikl životopisný film o skladateli Antonínu Dvořákovi Koncert na konci léta (scenárista Zdeněk Mahler), Hadí jed, Stín kapradiny a trochu rozpačitý portrét K.H.Máchy Mág (1987). František Vláčil se objeivl také jako “herec” ve filmech Jiřího Menzela Vesničko má středisková a Slavnosti sněženek.

V rámci československé kinematografie je filmařský rukopis Vláčila považován za velmi výrazný a mimořádný. Jako výraz uznání po listopadu 1989 jako první obdržel Českého lva za celoživotní dílo a stal se prezidentem České filmové a televizní akademie. Na karlovarském festivalu převzal prestižní cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Nicméně, každá mimořádná osobnost má své prokletí, kterým byl u Vláčila alkohol. Krátce před jeho smrtí s ním začal natáčet poetický dokument student FAMu Tomáš Hejtmánek. V průběhu natáčení ale režisér zemřel, a vypadalo to, že vzácný již natočený materiál příjde vniveč. Nakonec však i díky koprodukci České televize a spolupráci herce Jiřího Kodeta, kteýr představuje neurotického a rozporuplného režiséra, vznikl projekt na hranici fiktivního dokumentu a hraného filmu, pod názvem Sentiment (2003).