Scéna.cz 

* Vážená Halko, vítáme Vás při setkání se čtenáři našeho portálu. Můžete přiblížit jaký byl Váš dnešní den. Či co Vás ještě čeká. Redakce

Dobrý den, třídila jsem šatstvo, které dám uprchlíkům. Poté zkouška choreografie s Vojtou Dykem do studia hrdinů... no ještě mne čeká lekce jogy a spánek...

* Proč po svatbě přibylo do Vašeho jména zrovna jenom "Je" a ne celé příjmení Vašeho muže? Má to nějaký důvod, nebo to bylo jen intuitivní rozhodnutí?

Používám celé jméno Jeřábek Třešňáková pro úřady, ale v umění jen Je. Asi by mě jinak neobsazovali do filmu, protože by ta délka zabrala celé plátno.

* Přišlo mi, že do Kilera v Rubínu jste hrála hodně jiným stylem než ostatní a že jste tam úplně nezapadla. Jak jste se v tom cítila?

Cítila jsem se dobře, ale tu roli jsem pouze alternovala. Nenazkoušela jsem to prvotně. Možná proto jsem pro někoho do celku inscenace nezapadala.

* Odvážná scéna ze hry Třicátá Marinina láska, ve které jste se dloubala v rozkroku, mi i po letech připadá jako jedna z nejodpudivějších věcí, co jsem na jevišti viděl. Pokud jste chtěli, aby to takto odpudivě vyznělo, povedlo se. Mohu se zeptat, jaký měl ten výjev význam? Jako že lesbická Marina už nechce lásku žen a obrátí se ke komunismu? Nebo se pletu? A kdo tu scénu vymyslel? Vy nebo režisérka? Díky, Jan

Odpudivé to být mělo. Vymyslela to paní režisérka. Ztělesňovala jsem hnus, špínu a zoufalost sovětského svazu, což měla tato scéna ilustrovat.

* V Dechovce spolu s vámi hrají dvě děti Noemi a Joel Sidonovi. Jste s nimi nějak spřízněná? Mají něco společného s vašim nevlastním otcem Karolem Sidonem?

Ano, Noemi je má neteř a Joel můj syxnovec. Jejich otec je můj bratr Eliáš. Jsme sourozenci, ale každý máme jiného otce. Jeho otec je Karol Sidon, a můj Vlasta Třešňák.

* Věnujete se józe. Jak často ji obvykle stíháte?

Když jsem v Praze, tak se snažím chodit aspoň 5 krát týdně. Jsem ale hodně v zahraničí, a tam to nestíhám vůbec.

* Nevzpomněla byste si, kdo kdysi zaskakoval v MeetFactory ve Skočné za Doru Bouzkovou?

Nikdo nezaskakoval. Ona hrála i v těhotenství s bříškem...

* Co pro Vás bylo na vzniku inscenace The Lockers nejtěžší? Radek, Karlín

Nejtěžší byl asi moment v půlce zkoušení, kdy se z improvizací a diskusí a sbírání materiálu najednou musel začít zkoušet a tvořit pevný tvar inscenace.

* Bude tvoje inscenace The Lockers na letošním festivalu Zlomvaz? Jarda

Jardo nebude. Dramaturgická rada festivalu vybrala představení "K smrti šťastni" režisérky Kateřiny Jandáčkové.

* Co si pod názvem The Lockers může divák představit? Petra

V překladu do češtiny znamená toto slovo "skříňky". Tím, že jsme část představení zkoušeli i v Německu, tak jsme chtěli mít takový trochu víc mezinárodní název. Toto slovo má evokovat školní prostředí, školní šatny, kde jsou žáci většinou sami bez dospělého dozoru, což je výchozí prostor pro naši inscenaci.

* Baví tě učit? Jací jsou dnešní studenti herectví? Pavla od Plzně

Učím ráda. Ale ráda i střídám školy na kterých učím, abych se vyvarovala stereotypu do kterého bych mohla spadnout. Byla jsem překvapena, že někteří studenti jsou již v prváku unaveni životem.

* Ještě děláte podobné pokusy jako kdysi se Ctiborem Turbou - viset hlavou dolů? Jak vůbec na tu dobu spolupráce s ním vzpomínáte? Olda, Holešovice

To nebyl pokus. To byla konkrétní koncepce pohybového představení. Pohybem a tělem se zabývám neustále. S panem Ctiborem Turbou udržuji kontakt, chodí na má představení a vážím si vždy jeho názoru.

* Jak jste postupovala při tvorbě charakteru postav The Lockers? Mají některé postavy dokonce základ v reálném životě? Kamil, Opatov

Vyšli jsme z reálných postav. Podkladem nám byli profily rodičů herců, s kterými jsme dále pracovali a rozvíjeli je.

* Režírovala jste v posledním ročníku alterny velmi zajímavé představení The Lockers. přinesla jste to téma sama - tedy vychází z vaší zkušenosti, nebo to přinesli studenti? Lukáš

Téma šikany přišlo až s tématem skříněk, jakožto objektem. Já jen věděla že chci se studenty zpracovat pohyb kolem školních skříněk a zkoumat prostředí, ve kterém se skříňky nacházejí.

* Jak jste pracovala na Lockers? Bylo tam hodně improvizace nebo je to vše přesně naplánované? Alena, Liberec

Vycházelo se z improvizací. Na začátku zkoušení nebyl předem daný výsledný tvar. Postupně jsme museli improvizace fixovat a nějak je za sebou tématicky poskládat, a dnes už se v Divadle Disk reprízuje pevně dané, zafixované představení.

* Jsi spokojená s úrovní ročníku budoucích herců? Martin

Nejsem si jistá, jestli mám studenty za sebe nějak hodnotit. Jejich ročníkoví vedoucí je přijali s nějakou vizí jejich talentu, a já je učím zkrátka to, co si myslím, že jim můžu předat.

* Chystáte zase nějaký projekt s Janem Bártou? Hrajete ještě spolu něco aktuálně?

Bárta mě zklamal, vybodnul se na mě v kritické situaci, takže mě trochu sere a asi už s ním zkoušet nechci.

* Ráda překonáváte sama sebe? Ptám se v souvislosti s mnohdy extrémně náročným fyzickým divadlem. Vlado

Myslím si, že každý herec ať už mentálně či fyzicky na jevišti překonává své hranice, což nemusí vypadat jako souboj s draky, ale může se přetvářet v lehkost, ale někdy i v síle. Otevírá se a sdílí to s divákem a kolegy. .. ale neměla by to být jen demonstrace souboje či zápasu.

* Myslíte, že publikum v zahraničí je vstřícnější než naše? Kde jste vystupovala nebo vystupujete nejraději? Karel, Pardubice

Publikum je vždy jiné, ať už v zahraničí či v Čechách. Je zajímavé, jak jeden smějící se divák uvolní ostatní, kteří poté uvolněni reagují také vesele. Naopak jeden zpruzený kritik s bločkem v ruce navede atmosféru hrobové vážnosti, s kterou se nedá hnout.

* Halko na které své představení jste nejvíc hrdá? Jarmila, Most

Na žádné asi nejsem hrdá,každé je jiné a když už nějaké představení hraju, tak ho hraju ráda.

* Jak tě napadlo one-woman představení o Miss Universe? Milan

Původně to onewomanshow vůbec být neměla, tato verze vznikla spíš jako znouzectnost.

* Jak trávíte svůj volný čas? Jana

Ráda chodím do přírody a cestuju po cizích krajích.

* Vážená Halko, děkujeme za příjemný on-line rozhovor, prosíme Vás o závěrečné slovo. Redakce

Děkuji všem za dotazy, a Choďte do divadla!