Scéna.cz 

110. výročí narození Otakara Vávry

Úsměvy Otakara Vávry
Vzpomínka na legendárního režiséra, scenáristu a pedagoga, který se narodil před 110 lety. V roce 2000 o své filmové tvorbě hovořil s Jaromírem Hanzlíkem. Režie P. Vantuch. Jaromír Hanzlík tentokrát pozval do svého pořadu legendu české kinematografie, režiséra Otakara Vávru. Společně divákům připomenou Vávrova nejvýraznější komediální díla a režisér ukázky doprovodí také jedinečnými vzpomínkami na své kolegy a přátele, herce, scenáristy a další významné osobnosti českého kulturního života. Z Vávrovy rozsáhlé filmografie můžeme připomenout například vynikající a hvězdně obsazené komedie éry 30. a 40. let Dívka v modrém, Cech panen kutnohorských či Nezbedný bakalář. Prostor v pořadu bude také věnován ohlédnutí za natáčením Romance pro křídlovku, kde hlavní roli nezapomenutelně ztvárnil právě Jaromír Hanzlík. Pořad uvádíme k zítřejšímu 110. výročí narození Otakara Vávry.
Vysílání: 27.2., 08.10 hod., ČT1

Život herečky Lídy Baarové podle Otakara Vávry
Filmová hvězda třicátých let s rozporuplným životním osudem získala výrazné herecké příležitosti ve filmech režiséra O. Vávry. Významný režisér, jehož 110. výročí narození si v těchto dnech připomínáme, se po desetiletích stal autorem i jejího portrétu (1995).
Otakar Vávra představoval v prvorepublikovém filmu jedinečného tvůrce, který se vymykal žánrovým šablonám tehdejší kinematografie. Uměleckou náročnost, která tehdejším tvůrcům chyběla, naplno projevil ve snímku Panenství, do něhož nečekaně obsadil tehdy již mezinárodní hvězdu Lídu Baarovou. Díky jeho pevnému režijnímu vedení herečka dokázala přesvědčivě ztvárnit psychologicky nejnáročnější roli své herecké kariéry, a vystoupit tak z jednotvárného stínu předchozích postav mladých zamilovaných dívek. Další výrazné příležitosti jí Otakar Vávra již v období protektorátu nabídl v půvabné a nestárnoucí komedii Dívka v modrém a ve výpravném kostýmním melodramatu Maskovaná milenka. Obsadil jí i do její vůbec poslední české role, v době, kdy se již ocitala v nemilosti národa, v adaptaci románu Karla Matěje Čapka-Choda Turbina. V roce 1945 čekala herečku perzekuce a následně odchod z Československa. Až po padesáti letech se s ní mohl Otakar Vávra znovu setkat, a vznikl tak portrét ohlížející se za hereččiným životem plným peripetií, vzestupů a pádů. Režisérův plán přenést její příběh na velké plátno se však v jeho případě naplnit nepodařilo.
Vysílání: 27.2., 10.35 hod., ČT2

Život režiséra Otakara Vávry podle Jitky Němcové
Portrét režiséra, jehož různorodá tvorba se dotýká všech peripetií historie českého filmu. Dokumentární snímek uvádíme u příležitosti 110. výročí narození Otakara Vávry (1995). Režie J. Němcová.
Medailon režiséra Otakara Vávry, který se narodil před 110 lety, dává z jeho osobní perspektivy nahlédnout na pozoruhodně proměnlivou tvorbu rozkročenou přes pět desetiletí. Jako přední filmový tvůrce se musel během této doby vyrovnat s nástupem hned několika režimů, aniž by slevil ze svých ambicí a náročnosti. Za každého politického klimatu se však jeho tvorba vymykala, ať už žánrovým průkopnictvím, formální invenčností, realizační velkorysostí a někdy i nečekanou křehkostí a půvabem. I když se režisérova dlouhá tvůrčí cesta neubránila kompromisům, jeho průkopnické impulsy pro umělecké směřování československého filmu vč. jeho novovlnného obrození zůstávají nepopíratelné.
Vysílání: 28.2., 10.20 hod., ČT2

Stovku má člověk jednou za život
Století v dobových událostech a ve filmovém díle významného českého režiséra Otakara Vávry, od jehož narození v nadcházejících dnech uplyne 110 let (2011). Režie: J. Němcová, A. Činčerová a A. Sirotková.
Dokumentární portrét představuje jednu z nejvýraznějších osobností českého filmu Otakara Vávru (*28. 2. 1911 – †15. 9. 2011), jehož 110. výročí narození si v těchto dnech připomínáme. Filmový režisér, scenárista, spoluzakladatel a profesor pražské FAMU, některými studenty dokonce označovaný za patrona české nové vlny, je autorem několika vrcholných děl české kinematografie ze třicátých, čtyřicátých a šedesátých let. První hraný film Filosofskou historii natočil v roce 1937, tedy v pouhých 26 letech. Z více než půl stovky dalších filmů jmenujme alespoň kostýmní komedii Cech panen kutnohorských (1938), rodové ságy Humoreska (1939) a Turbina (1941), poetickou Pohádku máje (1940), adaptaci Čapkova románu Krakatit (1948), existenciální Zlatou renetu (1965), ale hlavně vynikající Romanci pro křídlovku (1967) a politické podobenství Kladivo na čarodějnice z roku 1969. Snímek zachycuje období jeho života před oslavami stých narozenin a scény ze soužití s režisérkou Jitkou Němcovou prokládá ohlížením za jeho bohatým tvůrčím odkazem.
Vysílání: 22.2., 21.45 hod., ČT art