Scéna.cz 

Výtvarné tipy 50. týden

Ruce, kruh a hlína
Zachování a rozvoj tradičních lidových řemesel je v rukou šikovných jednotlivců. Připravila R. Šáchová. Dokumentární film Ruce, kruh a hlína představuje portréty těch tvůrců z řad Nositelů tradice lidových řemesel, kteří se věnují starým hrnčířským technologiím. Šest oceněných řemeslníků předvádí na hrnčířském kruhu výrobu lidové fajánse, habánské fajánse, kolovečské keramiky, tupeské majoliky a černé hrnčiny.
Vysílání: 09.12., 13.05 hod., ČT2
Opakování: 11.12., ČT2., 14.12., ČT2

Deset století architektury: Müllerova vila
Funkcionalistický klenot mezi pražskými vilami od architekta Adolfa Loose, jehož 150. výročí narození si v těchto dnech připomínáme (2000). Režie J. Svoboda. Architekt Adolf Loos, od jehož narození tento týden uplynulo 150 let, po sobě nezanechal dílo příliš rozsáhlé, ale rozhodně významné pro architekturu 20. století. Byl vždy nezařaditelnou osobností, odmítal se držet závazných principů tak, aby jeho tvorba mohla být jasně pojmenována. Pozornost na sebe upoutal v r. 1911 přednáškou s názvem "Ornament je zločin". Jeho východiska, věcnost, pragmatičnost, úspornost a racionalismus řešení, stejně jako teze, že architektura není umění, mu získaly mnoho příznivců i odpůrců. V roce 1926 se pražský stavební podnikatel František Müller rozhodl postavit si reprezentační vilu a oslovil Adolfa Loose s lákavým příslibem, že bude moci realizovat své představy prakticky bez jakýchkoli omezení. Loos pro stavbu vybral parcelu na Ořechovce se značně svažitým terénem a s asymetrickým půdorysem v podobě nesouměrného lichoběžníku. Loos se terénní situace nezalekl, parcela mu učarovala svou polohou a možností neopakovatelného výhledu. Mimořádná hodnota stavby ale spočívá v něčem jiném – Loos zde plně uplatnil koncepci tzv. raumplanu (prostorová a výšková diferenciace interiérů v kubusu stavby podle jejich funkcí). Mimořádnou péči Loos věnoval výběru materiálu. Obkladový mramor nechal dovézt z předem vybraného lomu v Itálii, kachle z Delftu. Propracovával každý detail – kov kombinoval se slonovinou. Kolem ústředního schodiště Loos koncipuje v duchu raumplanu místnosti různé velikosti a různé výškové úrovně podle jejich funkcí. Vznikl tak zdánlivý labyrint, který se však řídí logikou společenského provozu.
Vysílání: 13.12., 09.35 hod., ČT2

GEN – Galerie elity národa - Stanislav Kolíbal
Portrét sochaře a výtvarníka, představitele českého konceptuálního umění, jenž v těchto dnech oslavil 95. narozeniny (2017). Režie J. Brabec. Stanislav Kolíbal (* 11. 2. 1925) patří ke klíčovým osobnostem českého a evropského umění posledních více než padesáti let. Politická situace a její proměny do velké míry ovlivnily možnosti jeho uplatnění v počátcích jeho umělecké kariéry. Světovou proslulost Stanislava Kolíbala odstartovala v roce 1967 výstava Sculpture of Twenty Nations v Guggenheimově muzeu v New Yorku a od té doby jsou jeho díla pravidelně vystavována ve významných galeriích po celém světě. Zájem o ně projevil Louvre, Centre Pompidou či newyorské Metropolitní muzeum. Cestu umělce, jenž právě oslavil 95. narozeniny, od studia grafiky přes scénografii až ke konceptuální tvorbě zachytil v portrétu režisér Jaroslav Brabec.
Vysílání: 13.12., 10.50 hod., ČT2

Adolf Loos – vizionář a provokatér
Dokument k 150. výročí narození Adolfa Loose v Brně připomene dílo a pohnutý životní příběh jednoho z nejvýraznějších a nejradikálnějších architektů všech dob (Premiéra). Adolf Loos byl architektem, designérem a provokativním intelektuálem, který zásadně přispěl k vzestupu modernismu. Byl – a stále zůstává – jedním z nejdůležitějších přímluvců za racionalitu v architektuře, jehož můžeme směle označit za praotce moderní architektury a designu. Dokumentární film k 150. výročí jeho narození v Brně představí jedinečnost tvorby, vzniknuvší na pozadí Loosových snad spíše společenských než uměnovědných teorií. Jeho odpor k ornamentalitě byl jednak estetický, současně ale bezmála ideologický – ornament se pro něj stal symbolem zmaru a zatuchlosti, skrývající se za okázalou slupkou Vídně s jejími operami, pentličkami a knedlíčky. Ostatně právě pentličky na rakousko-uherské uniformě jej rozčilovaly do té míry, že si navrhl vlastní vojenskou uniformu, v níž narukoval do první světové války.
Poprvé na sebe upozornil v roce 1909 návrhem dnešního Looshausu naproti Hofburgu, kde sídlil císař Franz Josef I. Ten byl stavbou tak znechucen, že nechal zakrýt okna na straně, která sousedila s domem, aby „ohyzdnou“ budovu neměl na očích. Dnes je dům považován za klíčové dílo vídeňské moderny. Ač i jeho další, dnes tolik populární tvorba typicky vzbuzovala odpor a kontroverze, v Rakousku i Čechách Loos naštěstí zanechal výraznou stopu.
Vedle pozoruhodné cesty Loosovy tvorby a jejích ohlasů dokument sleduje i linii jeho komplikovaného osobního života. Ta divákům představí bohémský svět první poloviny 20. století i Loosovy drastické životní zvraty a probublávající temnější rysy jeho osobnosti – které v roce 1928 vyústily až v odsouzení za zneužívání dětí.
Vysílání: 10.12., 22.10 hod., ČT art

Tajnosti slavných obrazů: Rembrandt
Nejslavnější obraz nizozemského génia. Francouzský cyklus dokumentů ARTE. Malíř, který s podobiznami nakládal svobodně jako s astrálními portréty. Odpoutával se od reality a zachycoval vhledy do duše portrétovaných.
Kolorit omezil na několik základních barev (černou, bílou, červenou a žlutou), jež spájené navzájem vytvářejí netušené bohatství odstínů. Také v malířském podání dosahuje neobyčejné svobody. Barevná pasta, nanášená někdy přímo špachtlí, dostává podobu bohatých členěných struktur, v nichž hmota je úplně podrobena a slouží jako nositel umělecké hodnoty. Houbraken zachoval Rembrandtův výrok, že obraz je tehdy hotov, když malíř vyjádřil, co chtěl; co divák považuje za skicu, může být podle umělcova cítění definitivní dílo. Rembrandtův způsob podání, jeho malířský rukopis, se stává stále více spontánním výrazem jeho ducha. Každého člověka zobrazuje jakoby v jeho osudovosti.
Od vystavení Noční hlídky (1642) se veřejné mínění obrátilo proti Rembrandtovi; dostával stále menší zakázky, brzy upadl do dluhů a v padesátých letech se finančně zhroutil. 1658 došlo k aukci domu a sbírky; nevyrovnal se však se všemi věřiteli, takže dluhy rostly. Obraz má nesprávný název. Dílo nemá nic společného ani s nocí, ani s hlídkou. Důkladná restaurace, provedená v roce 1946, zbavila plátno ztmavělých a zažloutlých laků a definitivně vyvrátila názor, že jde o noční výjev. Toto nejslavnější Rembrandtovo dílo vzniklo na zakázku cechu arkebuzníků. Malíř však objednavatele neuspokojil, jelikož nerespektoval tradiční "přehlídkové" uspořádání skupinové podobizny, přisuzující všem osobám v podstatě stejně významné místo, ale namaloval výjev ze života svého města: zachytil početnou skupinu střelců, jak vychází z průjezdu velké budovy a rozptyluje se na imaginárním náměstí.
Vysílání: 11.12., 20.20 hod., ČT art
Opakování: 15.12., ČT art