Scéna.cz 

Ukázka z Lidské komedie

Malíř Pavel Brázda, jehož život je sám o sobě ukázkou lidské komedie nebo spíš dramatu, představuje své dílo na výstavě s příznačným názvem - Ukázka z Lidské komedie. Pro umělecké kritiky byl dlouhou dobu nezařaditelný, a proto necítili potřebu se jím zabývat. V nedávné době byl však právě pro svou nezařaditelnost oceněn tento bývalý „umělecký disident“, filosof z kotelny, outsider jako jeden z nejosobitějších umělců u nás, jehož obrazy visí v NG, kterému NG také uspořádala v roce 2006 rozsáhlou výstavu k 80. narozeninám, který je vyznamenáván a který může dnes o sobě prohlásit „ Jsem nezávislý majetný člověk“.

Pochází z bohaté rodiny umění milovného brněnského advokáta, která byla spřízněna s rodinou Čapků – jeho tetou byla Dr. Helena Koželuhová (dcera Heleny Čapkové). Vztah k umění měl tedy přímo vrozen. Studoval dějiny umění, které ho brzy přestaly bavit, byl vyloučen z AVU z kádrových důvodů, učil se malířem pokojů a především se učil kreslit sám podle starých mistrů a přírody a dosáhl takové profesionality, které by, jak se sám domnívá, na AVU nikdy nedosáhl. Perfektně zvládnutá kresba, přecházející postupně do abstrakce a stylizace je také základem jeho tvorby, přičemž forma sama je pro něj jen prostředkem vyjádření. I když se záměrně stavěl do opozice vůči vyprázdněnému formalismu moderny a vyumělkovanému surrealismu a spíše přiznává vliv expresionismu a kubistických struktur, nedají se stopy surrealismu v jeho díle popřít. Stýkal se také s Nezvalem a Teigem a měl rovněž blízko ke skupině 42. V 16 letech si pojmem hominismus (vymyšleným Josefem Palivcem) jakoby stanovil umělecký program – umění o člověku a pro člověka, který sleduje v dodnes. Inspiroval se také městským folklórem a výtvarnými projevy různých kultur, v padesátých letech předznamenal pop art. Sám hovoří o tom, že přestože jeho obrazy mají racionální rámec, chovají se jako sny – vznikají jaksi nezávisle na jeho vůli. Grotesknost, komika, šibeniční humor ale i jakási urputnost - nejnápadnější rysy jeho práce, odrážejí dobu, mentalitu, vnitřní prožitky a zároveň umožňují najít odstup od hrůz a absurdit existence.

Výstava představuje některé veristické obrazy z 50. let a zejména průřez novější tvorbou od 80. let, kdy Pavel Brázda začíná s grafickými experimenty a později i s počítačem. Poslední obrazy už jsou „namalovány“ jen počítačově, protože počítač - jak autor říká – ulehčuje práci a dokáže namíchat lepší barvy na větším formátu.

Do 7. března bylo možné výstavu vidět v Galerii v 5. patře v Myslíkově ulici v Praze, od 11. března do 1. května 2009 v brněnské Galerii Aspekt.