Scéna.cz 

Hudební rozhledy 07/ 2006

„Několik premiér včetně těch světových zaznělo ale i na Pražském jaru, jehož zhodnocení je – např. kromě upoutávek na další festivaly, které nás čekají – číslo sedm věnováno. A vesměs všechny měly úspěch. Vzpomeňme např. na skladbu Sheer Anthony Gilberta, kterou nám ve světové premiéře představil vynikající English Chamber Orchestra, kompozici Adorations Ľubicy Salomon-Čekovské, kterou za přítomnosti českého i slovenského prezidenta posluchačům poprvé v naší republice předvedla Slovenská filharmonie v čele s Vladimírem Válkem, dílo s názvem Sinfonia numerica, které nastudoval Pražský komorní orchestr a jeho autorka, Ivana Loudová, jej věnovala 250. výročí narození W. A. Mozarta či na závěrečný koncert festivalu zařazené Klusákovo Scherzo capriccioso, jež – rovněž ve světové premiéře – nastudoval pod opětovným řízením Vladimíra Válka Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Pražské jaro však ctí i tradice, což doložil nejen zahajovací koncert 11. května – replika prvního festivalového koncertu z roku 1946, ale rovněž např. do programu zařazené vystoupení Komorní harmonie Libora Peška, sestavené z členů dechové sekce Českého národního orchestru – dnes tedy již pouhého pojmu, o němž v současnosti mohou hovořit jen historici nebo pamětníci šedesátých let a slavných vystoupení tohoto kdysi proslulého ansámblu v Divadle Na zábradlí…,“ píše v úvodu šéfredaktorka Hana Jarolímková.

Romantické jihočeské městečko Český Krumlov ožije během léta již popatnácté Mezinárodním hudebním festivalem Český Krumlov. Během pěti týdnů, od 21. července do 26. srpna, se tu na nejrůznějších pódiích včetně zahrad, zámeckých nádvoří či kostelů vystřídají nejen umělci zvučných jmen, pocházející z České republiky, ale i z mnoha zemí světa. Mezi nimi společně s americkým tenoristou Davidem N. Gustafsonem vystoupí v divácky oblíbeném operním gala také světoznámá korejská sopranistka Mi-Hae Park, která se posluchačům za doprovodu residenčního orchestru festivalu, Symfonického orchestru Českého rozhlasu, do jehož čela se postaví Ondrej Lenárd, představí i v árii Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy Rusalky.
Vilém Veverka je v mnoha ohledech nejvýraznější osobností nastupující generace českých hobojistů. Jeho vzdělání zahrnuje kromě různých interpretačních kurzů studia na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění i studijní pobyt na Hochschule Hanns Eisler v Berlíně u Dominika Wollenwebera a na prestižní Karajanově orchestrální akademii při Berlínské filharmonii. Po úspěších na Concertinu Praga a soutěžní přehlídce konzervatoří ČR v Ostravě rovněž triumfoval v roce 2003 na jedné z nejprestižnějších mezinárodních hobojových soutěží, pořádaných Sony Music Foundation v Tokiu. Letos se poprvé představil i na Pražském jaru, kde svůj recitál sestavil výhradně z tvorby 20. století, které se věnuje téměř s posedlou vášnivostí…
Jedním z nejvýznamnějších a zároveň produkčně nejnáročnějších projektů letošního roku v oblasti klasické hudby se stalo bezesporu uvedení gigantického díla Arnolda Schönberga, Písně z Gurre, které v naší metropoli zaznělo 19. května v rámci 61. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro po dlouhých dvaačtyřiceti letech. Tehdy (v roce 1964) je nastudoval Václav Neumann, letošní produkce se s posílenou Českou filharmonií a trojicí našich nejvýznamnějších sborů, Pražským filharmonickým sborem, Kühnovým smíšeným sborem a Pražským komorním sborem, zhostil Zdeněk Mácal, který si k realizaci sólových partů přizval Jona Villarse, Evu Urbanovou, Dagmar Peckovou, Bernda Weikla a Jaroslava Březinu.
Operní život v Argentině je soustředěn především do mnohamilionové metropole Buenos Aires, kde najdeme i legendární operní divadlo Teatro Colón. Jeho původní stavba na náměstí Plaza de Mayo s kapacitou dvaapůltisíce diváků byla otevřena v roce 1857 Verdiho Traviatou. Sloužila však pouze do roku 1888, kdy bylo rozhodnuto postavit divadlo větší. Práce měla být hotova za 30 měsíců a budova otevřena 12. října 1892 ke čtyřsetletému výročí objevení Ameriky. Tamburini, jemuž byl projekt zadán, však, bohužel, zemřel, stejně jako jeho nástupce, italský architekt Victor Meano, kterého dokonce tehdy někdo zavraždil. Divadlo tak bylo nakonec dokončeno až Belgičanem Julesem Dormalem a slavnostně otevřeno 25. května 1908 představením Verdiho Aidy.