Scéna.cz 

Edward Dick se zajímá také o herectví

Národní divadlo Praha uvádí od dubna inscenaci Mimořádné události, kterou režíroval Edward Dic. Ten za svou zatím nedlouhou profesionální dráhu získal pozoruhodný kredit. Během pěti let měl možnost spolupracovat s předními britskými režiséry, má za sebou přes osmnáct samostatných režií a osm spoluprací na významných divadelních projektech v National Theatre, Cheek by Jowl a jinde. Podobně jako mnoho jiných britských režisérů (m.j. Peter Brook) začínal studiem anglického jazyka a literatury v Oxfordu, kde byl během studií předsedou universitní divadelní společnosti. Exeterská kolej v Oxfordu mu dala dobré akademické vzdělání, přesto však na Oxford vzpomíná především jako na místo, kde se snažil dělat divadlo s hrstkou podobně zaměřených přátel. Jejich práce, přestože to tak tehdy nevnímali, byla avantgardní. Zkoušeli všechny možné žánry včetně agitek, dělali, co je bavilo s odvahou a bez zábran, jaké by mohli pociťovat, kdyby už tak říkajíc „měli umělecké jméno“.

Edward Dick o sobě říká, že měl štěstí. Na Oxfordu poznal amerického dramatika Petera Morrise, s nímž spolupracoval od roku 1999 až do konce svých studií. Inscenoval celkem čtyři jeho hry, tři z nich byly později uvedeny na festivalu Edinburgh Fringe a v rámci Brightonského festivalu. Poslední spolupráce tohoto tandemu, Morrisova hra Věk souhlasu (The Age of Consent, 2002) se z edinburghského divadla Pleasance dostala přímo na prestižní londýnskou scénu divadla Bush.
Společně s Donnellanem vyhledával možnosti ansámblového divadla v Anglii. Jako jedna z takových možností se jevilo desetiměsíční zkoušení Krále Leara v Royal Shakespeare Theatre Academy. To je v podmínkách britského divadla, kde se zkouší inscenace většinou tři týdny, naprosto unikátní. V té době dostal zároveň nabídku ke spolupráci od další osobnosti britské režie, Trevora Nunna, aby s ním v Royal National Theatre v Londýně pracoval jako pomocný režisér na gigantickém trojdílném projektu her Toma Stopparda o počátcích revolučního hnutí v Rusku s názvem Pobřeží utopie. Dick s ohledem na své vytížení v Royal Shakespeare Company tuto nabídku odmítl, ale později s Trevorem Nunnem spolupracoval na inscenaci Ibsenovy Paní z moře v divadle Almeida (2003). Na Trevoru Nunnovi Dick oceňuje zejména jeho obrovské zkušenosti, pragmatičnost a schopnost organizovat strhující davové scény na jevišti, kterou prokázal už při režii velkých muzikálových show typu Bídníci nebo Kočky. Své zkušenosti rozšířil i spoluprací na Sondheimově „operním“ muzikálu Sweeney Todd v Royal Opera House (režisér Neil Armfield, 2003).

Herectví respektive jeho pedagogika zůstává jedním z hlavních zájmů Edwarda Dicka. Jako režisér působí na prestižní Guildhall School of Music and Drama v londýnské City, moderní umělecké škole situované poblíž Barbicanu, kde pracují přední divadelní pedagogové jako například Patsy Rodenburgová nebo Kenneth Rea. Spolu se studenty zde realizoval řadu projektů, mezi jinými klasickou Wycheleyho komedii Panička z venkova (The Country Wife) nebo moderní klasiku jako například Sedmé nebe (Cloud Nine) Caryl Churchillové. Po návratu do Londýna zde bude realizovat inscenaci Crimpovy adaptace Molièrova Misantropa. Dick vedl divadelní dílny ve Stratfordu, Paříži, Madridu, Moskvě, Římě, New Yorku, Los Angeles.
Jeho největším dosavadním úspěchem je inscenace klasické Fordovy hry Škoda, že je děvka (‘Tis Pity She’s a Whore) v Southwark Playhouse (2005). Inscenace sklidila skvělé recenze a do té doby neznámému souboru “Nevertheless” zaručila přední místo v žebříčcích londýnské divadelní kritiky. (Z materiálů Národního divadla Praha.)