Scéna.cz 

Divadelní revue 2/2004

Druhé číslo 15. ročníku Divadelní revue je tematicky soustředěno na faustovské téma. V hlavní rubrice STUDIE-ANALÝZY přináší stať Vladimíra Justa GNÓZE A FAUST (R.Steiner, C.G.Jung aj.W.Goethe), jež navazuje na jeho předchozí dvoudílnou studii FAUST A GNÓZE (DR 2001, č.2 a 3): esej, který je mj. rehabilitací obvykle vynechávaných pasáží Goethova díla (Věnování, Předehra, Prolog) je pohledem na Fausta z u nás neobvyklého zorného úhlu „gnostického“ způsobu myšlení, jak jej ve 20. století reprezentovali mj. C.G.Jung a R.Steiner. Stať Josefa Dvořáka a Jaroslava Sýkory FAUST JAKO POTENCIÁLNÍ TV SERIÁL? přichází opět s výsledky tzv. sociometrické analýzy dramatu, jíž už oba autoři použili při analýze Hamleta. Goethovo dílo je ovšem třikrát delší, proto i analýza je tentokrát rozsáhlejší. Už tradičně „netradiční“ je v hlavní rubrice časopisu i kontroverzní úhel pohledu Jindřicha Černého, který v jednotlivých kapitolách, zatím otištěných v DR, interpretuje a kriticky komentuje vývoj poválečného českého divadla ve společenských souvislostech z úplně jiných, výrazně kritičtějších pozic, než jak to dosud činila česká (nejen divadelní!) historiografie. Tentokrát se autor zaměřil na ČESKÉ DIVADLO A SPOLEČNOST V ROCE 1947. Faustovskou problematiku připomíná tentokrát i rubrika DOKUMENTY-TEXTY-MATERIÁLY, jež čtenáři poskytuje skutečnou lahůdku s výraznými rysy objevu: neznámý scénář Radokovy radikální úpravy Goethova Fausta, jehož připravenou realizaci zmařily pouze sovětské tanky v srpnu 1968 a následná Radokova emigrace. Scénář GOETHŮV FAUST i podrobný komentář (RADOKŮV FAUST – ZPRÁVA O NEREALIZOVANÉ INSCENACI) připravil mladý teatrolog Honza Petružela.

Ve 2. čísle DR najde čtenář v obvyklých rubrikách vedle standardních statí, encyklopedických hesel a recenzí i některé články neobvyklé – např. v rubrice ROZHLEDY je to „neteatrologický“ pohled významného českého sociologa Miloslava Petruska na Srbovu práci o českém exilovém divadle MÚZY (NEJEN) DIVADELNÍ V EXILU 1939 – 1945.