Scéna.cz 

Dramatik, který šel proti proudu

Michail Bulgakov pocházel z rodiny profesora teologie. V Kyjevě, kde se narodil, prožil dětství a mládí, absolvoval roku 1916 lékařskou fakultu. Během první světové války Bulgakov pomáhal na frontě v polní nemocnici. Jakmile získal diplom, odcestoval do Smolenské gubernie, aby se tu na rok stal místním lékařem. Jeho původní profese ho později inspirovala i v jeho povídkové tvorbě.
Občanskou válku strávil ve Vladikavkazu, kde pracoval jako redaktor listu Kavkaz. Jeho literární prvotiny v něm posílily přesvědčení, že ani lékařská, ani herecká, či jiná kariéra pro něj nemají takový význam jako „psaní“. A právě touha věnovat se literatuře ho přivedla roku 1921 do Moskvy. Kromě publicistiky se zprvu věnuje i psaní povídek.

Bulgakovův široký talent se projevil nejdříve v satirických dílech plných grotesknosti. Zejména novely z roku 1925 Osudná vejce a Psí srdce dokazují, že se Bulgakov stal pokračovatelem kvalitní ruské satiry. (Novela Psí srdce měla být vydána ve dvacátých letech, její tisk byl ale na poslední chvíli zakázán. Vyšla až v roce 1987.)
Nejen humor, ale i psychologická propracovanost, hluboké filozofické poselství, zvláštní imaginativnost, osobitý patos, typický spíše pro poezii než prózu, se stávají charakteristickými rysy Bulgakovovy tvorby.
Podobně jako Dostojevskij se i Bulgakov domníval, že člověk není odpovědný jen za své činy, ale i za myšlenky, ze kterých se činy rodí. Dokazují to například zmíněná novela Osudná vejce nebo nejznámější prozaikův román Mistr a Markétka. Práci nad Mistrem a Markétkou začal Michail Bulgakov v roce 1928 a trvala celých dvanáct let, až do autorovy smrti. (Román vydal v druhé polovině šedesátých let časopis Moskva.) Text má formu románu v románu, zároveň však jde o román fantastický a filozofický. Odráží se v něm pocity autora na okraji. Bulgakova snad celý život provázely cenzorské zákazy a omezení. Jednu linii románu tvoří Mistrův příběh o Ješuovi (román-mýtus) a druhou osudy samotného Mistra. Realistické vyobrazení skutečnosti, přítomnost nadpřirozených bytostí a historických postav, pomáhají autorovi k vyjádření jeho úvah o roli člověka ve světě, o jeho odpovědnosti vůči jedinci a vůči životu.
Trpký osud Bulgakova-dramatika se odráží i v jeho Divadelním románu, próze se značným množstvím autogiograficckých rysů. Jeho spolupráce se MCHATem a ostatními moskevskými scénami měla zpočátku slibný vývoj. Kritika později jeho díla odmítá jako produkt „neoburžoázního autora“ a cenzura zakazuje uvádění jeho her, některé inscenace dokonce stahuje z programu divadel. Například roku 1929 MCHAT přestává hrát svou úspěšnou inscenaci Dny Turbinových. Do rané tvorby dramatika patří například komedie Zojčin byt. Velikánům umění, jež obdivoval, věnoval hry Moliére a Puškin. Poslední dny. Na konci dvacátých let se jako autor, který šel svými kritickými tématy proti proudu socialistického realismu, ocitá v nezáviděníhodné pozici. Režim se ho snaží umlčet. Deprese a materiální nouze ho dovedly k odhodlání napsat Stalinovi dopis, v němž vylíčil svou situaci a požádal ho o možnost emigrace nebo práce v divadle. Dopis kupodivu nezůstal bez odezvy. V dubnu roku 1930 Stalin Bulgakovovi zavolal, aby s ním „probral jeho problém“. Posléze Michail Bulgakov nastupuje do MCHATu, až do roku 1936 tu pracuje jako asistent režiséra a scénarista. (Zdramatizoval například Gogolovy Mrtvé duše.) Neustále však narážel na ideologické překážky. Jeho Moliére byl krátce po uvedení stažen z programu MCHATu. Na sklonku života překládal a psal libreta pro Velké divadlo (Bolšoj teatr). Michail Bulgakov zemřel v devětačtyřiceti letech na vážnou nemoc ledvin. Vydání všech svých děl se bohužel nedočkal.