Scéna.cz 

Drahomíra Vihanová a její filmy

Zlatá šedesátá: Drahomíra Vihanová
Cílevědomá režisérka obohatila kinematografii šedesátých let jediným nekompromisním snímkem, jenž zůstal před diváky dvacet let utajen (2009). Režie M. Šulík. Drahomíru Vihanovou odjakživa zajímali ti, co se chovali jinak než ostatní. A jiná byla i ona sama. S plným nasazením vystudovala hudební vědu a estetiku v Brně a zároveň klavír na konzervatoři. Chtěla se stát klavíristkou, rozum a upřímná rada ji však zavedly přes televizní studio na FAMU. Absolvovala současně režií a střihem, točila zakázkové dokumenty a esteticky nevšední krátkometrážní studentské filmy. Z nich vyniká především absolventský počin Fuga na černých klávesách (1964), jenž se prostřednictvím postavy afrického studenta hudby vztahuje k jednomu z dobových tabu – k rasismu, který vzbuzovala závist vůči štědré státní podpoře studentů ze třetího světa. Tímto snímkem Vihanová prokázala mimořádný cit pro filmové vyprávění a Otakar Vávra si zvolil právě ji, aby mu asistovala na filmu Romance pro křídlovku (1967). Ke svému samostatnému debutu se oproti svým vrstevníkům Vihanová dostala až se značným zpožděním, které vyplňovaly pečlivé přípravy, ale i události srpna 1968. Chtěla emigrovat, ale v tu chvíli dostala nabídku natočit naprosto svobodně odkládaný scénář Zabitá neděle (1969). Natáčení bylo hektické vzhledem k blížícímu se termínu, do nějž mohl být film ještě hájený. I za cenu několika kompromisů se dokončení stihlo a snímek tak nestihl osud několika jiných děl, které musely z politických důvodů zůstat rozpracovány. Nicméně po schvalovací projekci šla Zabitá neděle okamžitě do trezoru a Drahomíra Vihanová se stala jako filmařka nežádoucí. Po několikaleté tvůrčí přestávce se z ní z nouze stala vynikající dokumentaristka a k hranému filmu se vrátila až po revoluci realizací již v šedesátých letech zamýšleného filmu Pevnost (1994). Ten se stal úspěšnou reminiscencí na novovlnné filmy, nicméně neprávem vyostřené kritické reakce na další snímek Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000) donutily režisérku vzdát se hrané tvorby.
Vysílání: 22.4., 21.15 hod., ČT art
Opakování: 27.4., ČT art

Zabitá neděle
Jeden zmarněný den, jeden zmarněný život. Český film podle stejnojmenné novely J. Křenka (1969). Hrají: I. Palúch, M. Myslíková, P. Skarke, I. Boleslavská a další. Scénář J. Křenek a D. Vihanová. Kamera Z. Prchlík a P. Volf. Režie Drahomíra Vihanová. Nadporučík Arnošt tráví veškerý svůj čas v pevnostním městě Josefov. Do rodné vesnice se vrátí jen na krátko, kvůli matčině pohřbu. Jednoho krásného nedělního dne se jako obvykle probudí na špinavé ubytovně bez peněz, jen s kocovinou a s nejasnými vzpomínkami na včerejší pitku. A také na svou příležitostnou milenku, hospodskou číšnici Marii. Ta by si ráda vzala Arnošta za muže, i když on je k ní většinou hrubý a nespravedlivý. Arnošt během dne vykoná krátkou inspekci vojenského skladu, kde načapá dvě dívky, které se v hlídaném objektu opalují. Při sepisování úplně zbytečného protokolu si na dívkách nečekaně vyleje vlastní frustrace a zlost. Večer pije na účet nešťastné Marie, se kterou se znova surově pohádá. V pokoji na ubytovně ho čeká kytička řeřich od holčičky, na kterou byl hodný, ale také služební pistole...
Celovečerní hraný debut režisérky Drahomíry Vihanové je nezúčastněným "záznamem" jednoho dne ze života průměrného muže na konci šedesátých let minulého století, obrazem jeho fyzického i morálního úpadku, který je způsoben především bezvýchodnou společenskou situací, v níž se nachází. Snímek vznikl podle novely Jiřího Křenka, která byla odměněna v armádní literární soutěži. Filmová verze se však pro svůj dekadentní a pesimistický pohled na svět a na socialistickou armádu dostala do kin až dvacet let po svém vzniku.
Vysílání: 22.4., 22.15 hod., ČT art