Scéna.cz 

Alfons Mucha - V zrcadle doby

V zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou pořádá Alšova jihočeská galerie výstavu Alfonse Muchy pod titulem "Alfons Mucha - v zrcadle doby".

Expozice se pokouší pohlédnout na známého umělce poněkud méně tradičně. Neznamená to však, že by diváci postrádali své obvyklé ikony. Reprezentativní výběr zahrnuje proslulé plakáty pro Sarah Bernhardt v roli La Dame aux Camelias nebo Čtvero ročních období, reklamní afiše pro rozmanité značky luxusního zboží Paříže konce století. Jsou zde ale také méně známé Muchovy obrazy, včetně monumentálních prací, jež nebývají často a nebo zcela nikdy prezentovány širší veřejnosti. Jedná se zejména o ranou tvorbu Muchy, která bývá zahalena tajemstvím.

V době, kdy Mucha získal mecenášskou podporu barona Khuena, se podobně jako Gustav Klimt živil zakázkami, které vznikaly v duchu Makartovské akademizující doktríny. Od osmdesátých let 19. století v módním prostředí vídeňské buržoasní Opernring převládala historizující malba včele s Hansem Makartem, Hansem Canonem či Antonem Romakem. Právě zmínění autoři jsou na výstavě představeni z českých sbírek jako pozoruhodné zrcadlo doby, aby divák měl příležitost srovnat expresivitu rukopisu těchto virtuózních realistů s neméně exaltovaným Muchovým pojetím, v jehož dílech převládá výpravnost historického žánru spolu s touhou po reprezentaci a okázalosti.

V dobovém kontextu není možné opomenout tvorbu jeho starších současníků jako byli například Maxmilian Pirner a Beneš Knüpfer, Lev Lerch nebo přímo jeho mladších kolegů, s nimiž se poznal v Mnichově a kteří později odešli do Paříže (Karel Vítězslav Mašek, Luděk Marold, Karel Klusáček, František Dvořák-Brunner).

Ve srovnání ženských aktů od alegorií přes mýtické nymfy až po pohádkové bytosti a výsostné femme fatale se odhaluje vlastní Muchovo pojetí ženy, kterou od spontánních uhlových kreseb stylizuje v secesní ornament anebo opakuje až do třicátých let 20. století v tématu mateřství a slovanství.

Dvě významné obrazové ukázky připomínají tvorbu Františka Kupky, vzešlou z ornamentálních zdrojů secese a dále méně známého malíře Františka Zdeňka Eberle, jehož Pařížanka vznikla v Mnichově a byla vystavována v Paříži, kde se tento naturalizovaný Pařížan, podobně jako Kupka, trvale usídlil. Kupka i Eberle v Paříži zůstali. Po velikém úspěchu, kdy se Mucha stal doslova průkopníkem Art nouveau v celosvětovém měřítku, jej však srdce táhlo domů. Prudký zlom v rozhodnutí věnovat se tématu slovanství, z nějž vyrostlo monumentální dílo Slovanské epopeje je doložen jednou z olejových variant a také dalšími ukázkami typických ženských podobizen, jež procházejí celým Muchovým dílem. Muchův návrat do Čech nelze spojovat s neúspěchem, ale s povinností vyvěrající z jeho zednářského cítění a hluboké vnitřní oddanosti slovanské myšlence.

Jedním z cílů výstavy je reflektovat i díla autorů, kteří se sice vydali jinou cestou, ale vycházeli podobně jako Mucha ze zdrojů secese a symbolismu. jedná se o grafickou produkci Vojtěcha Preissiga, Františka Koblihy nebo Maxe Švabinského.

Nesmírně působivým celkem je inspirativní soubor grafického designu, naprosto klíčový katalog dobové ikonografie užitého umění, tzv. Figures Decoratives, čtyřicet obrazových litografických tabulí vydaných u Emila Lévyho v Paříži, znamenající zásobnici ornamentálních biomorfních studií v kombinaci s ženou jako neutuchajícím zdrojem umělecké esenciality. Tento vskutku unikátní soubor je z AJG a podařilo se ho během příprav výstavy objevit v základním fondu knihovny instituce.

Koncepce výstavy je chronologická, zastihuje Alfonse Muchu ve všech klíčových fázích tvorby. Vedle toho zrcadlí díla jeho možných zdrojů inspirace, ale také současníků, tedy práce Muchou inspirované. Muchovo dílo vystavené v jízdárně zámku Hluboká nad Vltavou je možné shlédnout do konce září.