Scéna.cz 

František Drtikol - Z fotografického archívu

Poslední letošní připomínkou 130. výročí narození experimentátora v oblasti fotografie, jehož význam je postupně odhalován a doceňován Františka Drtikola (1883- 1961), je výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.
Bylo to právě toto muzeum, v němž byla Drtikolovy uspořádána první samostatná výstava v roce 1922 a jemuž poté, co se vzdal své fotografické činnosti, odkázal své dílo. Jednalo se zhruba o 5 000 položek, které ležely po dlouhou dobu ve skladišti v neúnosných podmínkách a byly objeveny až v sedmdesátých letech kunsthistoričkou Annou Fárovou, která rozpoznala jeho kvality.

Výstava je zároveň věnována Richardu Markovi, autoru první Drtikolovy monografie z roku 1938.
Uměleckoprůmyslové muzeum je tedy "většinovým majitelem" Drtikolova odkazu a pro výstavu vybralo na šedesát exponátů z jeho fotografického archívu reprezentujících náměty a techniky jeho tvorby.
V chronologickém řazení jsou v dolní části výstavní místnosti rozvěšeny fotografie Drtikolových portrétů významných zákazníků, jeho ženy a dcery, aktů tanečnic, aranžovaných obrazů s geometrickými formami nebo dřevěnými ženskými figurami, v nichž umělec zkoumá možnosti černobílé fotografie v zachycení pohybu, nové technické postupy a v nichž se také projevují vlivy dobových uměleckých směrů - dekorativizmus, kubizmus apod.
Po neúspěchu v maloměstském prostředí svého rodiště Příbramy si otevřel Drtikol v roce 1912 ateliér v Praze, nejdříve na Václavském náměstí a pak se definitivně usídlil v domě číslo 7 na rohu Jungmannovy a Vodičkovy ulice. Rychle na sebe upoutal pozornost - kolem roku 1918 např. vytvořil řadu vynikajících portrétů známých osobností (které mu za to ale většinou neplatily) a ještě předtím vzbudila zájem série pražských dvorků a zákoutí, které zachycoval v různých denních obdobích a v různém osvětlení.
V horní části jsou vystaveny také jeho malby, kterými se zabýval, když se vzdal fotografování v roce 1935 z důvodů nepříznivých finančních okolností ale také proto, že dospěl k názoru, že fotografii mu již nenabízí adekvátní prostředek pro vyjádření uměleckých názorů a duchovních zkušeností.
Ačkoliv se mu obchodně příliš nedařilo, expozice přináší důkazy, že mu podnikatelský duch nechyběl. Jsou zde plakátky a inzeráty, v nichž v době krize ve třicátých letech nabízí veřejnosti kurzy fotogafování - portréty, akty a zátiší i s cenami. V té době se také věnoval uměleckému designu - navrhoval např. stolní lampy, dekorativní předměty a bytové doplňky, jejichž ukázky jsou zde rovněž k vidění.
Výstavu doplňují přehledné texty a několik knižních děl, zasvěcených umělcovu osudu a tvorbě.
Pozoruhodným svědectvím o Františku Drtikolovy je dokumentární film Jiřího Holna z roku 2002, promítaný ve smyčce, v němž na fotografa vzpomíná jeho dcera Ervína a jeho přátelé.
Pro oživení si návštěvníci mohou některé Drtikolovy tvůrčí nápady vyzkoušet sami - hru s projekcí vlastního stínu nebo vytvoření snímku pomocí figurek.
Rozsahem nepříliš obsáhlá výstava, která potrvá v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze do 24. listopadu 2013, velice vhodně postihuje zásadní aspekty Drtikolovy osobnosti i stále ještě ne zcela doceněného fotografického díla a myšlenkového bohatství.