Scéna.cz 

Karel Malich – Proudění radosti

Malichova tvorba je plná světla, pozitivní energie a objevování. V českém umění se jedná o objevitele srovnatelného snad jenom s Františkem Kupkou, světově uznávaným zakladatelem abstrakce. Malich je také světový. Věděli to už autoři výstav, kteří jej pozvali v roce 1968 do Guggenheimova muzea v New Yorku nebo v roce 1989 do pařížského Centre Georges Pompidou. Výstava věnovaná tvorbě Karla Malicha se koná v Jízdárně Pražského hradu do 8. května 2013.

Rozsáhlá přehlídka v Jízdárně Pražského hradu jeho renomé potvrzuje. Podařilo se na ní soustředit na tři stovky děl, ať už jde o převratné drátěné plastiky, reliéfy, objekty nebo pastely z období posledních padesáti let. Autorem dynamického architektonického řešení výstavy je Malichův žák Federico Díaz.

Malich je vizionář a génius. Pomocí drátů svázaných provázky vytváří svoje vlastní světy, v nichž dochází k propojení s přírodou a vesmírem. Často se v myšlenkách vrací do Holic, kde vyrůstal, na kamenecký kopec, z nějž hleděl do rozlehlé krajiny nebo v noci pozoroval hvězdy. To jsou Malichovy životní konstanty, pevné a neměnné. Soustředěním se na jeden jediný bod dokázal postihnout univerzální hodnoty. Zdá se to tak jednoduché. Přesně o to ale v umění, které si klade nejvyšší cíle a nechce jenom opakovat osvědčené postupy, jde. Dostat se pod povrch běžné zkušenosti a ukázat ji z dosud nevídaného úhlu pohledu. V jeho dílech je obsaženo poznání vyplývající ze soustavného hledání a také předávání zkušeností z okamžiků osvícení.

V moderním světovém umění nemají Malichovy drátěné plastiky obdoby. Jedná se o jeho původní médium, které dokonale ovládl. "Něco si mě samo vzalo pod křídlo a vymýšlelo to ve mně," říká, když vysvětluje, čím se inspiroval. To samé platí o pastelech, které také kombinuje s temperovými barvami. Zachycují prosté děje a vztahy, které umělce v životě provázejí. Jejich barevnost prosvětluje barokní jízdárnu, jako by v sobě měly ukrytou vnitřní energii. Jsou krásné. Pohlédnete na ně - a rozjasní vám život. Malichovi je osmaosmdesát a pořád pracuje, jako by v sobě měl neunavitelný motor. Uměním žije, a když tvoří, prožívá okamžiky radosti. Zdá se, že to je přesně ten důvod, proč se narodil: zjevovat radost ze života a předávat ji dál.