Scéna.cz 

Ondřej Michálek, Oldřich Šembera a Jiří Žlebek

Tři výrazné a generačně spřízněné osobnosti olomoucké výtvarné kultury se od 14. června setkávají na společné výstavě v olomouckém Muzeu moderního umění. Retrospektivně svou tvorbu představí grafik a kreslíř Ondřej Michálek (*1947), malíř, kreslíř a autor objektů Oldřich Šembera (*1948) a sochař Jiří Žlebek (*1946). Výstavou nazvanou OL–03–12 pokračuje olomoucké muzeum v představování významných umělců, jejichž dílo se těší mimořádnému ohlasu v České republice i zahraničí.

Spojení Michálka, Šembery a Žlebka na jedné výstavě vychází podle kurátora výstavy Ivo Bindera nejen z jejich generační a geografické blízkosti, ale také ze společného zájmu o otázky komunikace s okolím. „Ať už se jedná o možnosti dialogu mezi lidmi v existenciálních grafických listech Michálkových a v groteskních sochách Žlebkových a nebo o kontakt a prolnutí světa techniky a přírody v malbách a kresbách Šemberových,“ vysvětlil Binder.
Grafik, kreslíř, autor objektů, grafický designér a vysokoškolský pedagog Ondřej Michálek (*1947) pracuje ve svých grafických cyklech s technikou linorytu. „Tuto ´nejdemokratičtější´ grafickou techniku ale využívá zcela osobitým způsobem – k tisku z hloubky. Vedle tradičního rytí aplikuje recyklovaný materiál, používá půltónovou kresbu a pracuje i s textem. Obrazovou složku díla navíc vybavil složitými filozofickými obsahy a příběhy,“ řekl o Michálkově grafické tvorbě Binder s tím, že sice vychází z dobově aktuálních tendencí, jako je návrat k figuře a pop-artové poetice pracující s vizuálním materiálem světa reklamy, ale vymyká se jejich diktátu. „Jeho dílo se včlenilo do současné vlny obnoveného zájmu o grafiku a zejména o linoryt. Je však třeba říct, že právě Michálek patří k těm, kteří se o tuto renesanci nejvíce zasloužili,“ upozornil kurátor.
Pro tvorbu malíře, kreslíře, fotografa, autora objektů a grafického designéra Oldřicha Šembery (*1948) je důležitý svět přírody ve vztahu k člověku jako jeho obyvateli a uživateli. Zajímá jej příměstská krajina a stopy člověka v ní. „Oslovil jej především malý úsek krajiny kolem dolního toku řeky Bystřičky, který mu posloužil jako zástupný symbol celku. V Šemberově případě však nejde o pouhý vztah umělce a jeho modelu, jak jej známe z tradiční krajinomalby. Pro něj jsou obrazy krajin spíše záznamy jeho osobního prožitku a výpovědí o tom jak krajinu vnímáme,“ míní Binder. Od samého počátku hraje podle něj v Šemberových obrazech významnou roli světlo, které se začátkem 80. let stává hlavním tématem některých jeho prací. „Zajímá jej dráha paprsku v krajině, jeho rozklad do barevného spektra, protisvětlo. Tato témata potom rozehrává zkoumáním světelných kvalit šrafury, aplikací skla, nebo přímo v trojrozměrných skleněných objektech,“ doplnil kurátor výstavy. V novějších pracích pak Šembera vychází z fotografie. Vybírá z rozsáhlé digitální fotografické databáze snímky většinou přírodních motivů a zpracovává je v počítači. „Svými zásahy v nich zvýrazňuje určité aspekty, zvětšuje detaily. Výsledkem je pak velkoformátový tisk na plátno, případně na ruční papír,“ popsal Binder.
Sochař, kreslíř, designér, autor realizací do veřejného prostoru a architektury a architekt Jiří Žlebek (*1946) proslul od počátku 80. let jako autor soch glosujících a parodujících charakteristické rysy společnosti. „S rostoucí apelativností Žlebkových soch mimoděk roste i technická náročnost a konstrukční složitost jejich provedení. Jsou to nejen řečníci složení do tvaru úhledného kufříku a vždy pohotově připravení vybalit svou řeč, ale i labilně se kývající úředníci,“ popsal tehdejší Žlebkovu tvorbu Binder s tím, že vnesla do dobového českého umění řadu nových prvků. „Jedním z nich je interaktivní řešení soch, u nichž divák spolupracuje s autorem a svojí manipulací s plastikou se dobírá jejích významů. Zásadní je přitom Žlebkův osobitý humor, který je jeho nezastupitelným vkladem do fenoménu české grotesky,“ dodal kurátor.
Výstava Ondřeje Michálka, Oldřicha Šembery a Jiřího Žlebka se svým názvem OL–03–12 hlásí k dnes již téměř legendární výstavě „OL–13–89 / Třináct olomouckých autorů v roce 1989“ ve výstavních sálech prostějovského zámku. Tato výstava, která prezentovala tvorbu Miroslava Šnajdra st., Inge Koskové, Pavla Herynka, Jiřího Žlebka, Ondřeje Michálka, Jiřího Lindovského, Oldřicha Šembery, Petra Jochmanna, Jana Jemelky, Jana Ambrůze, Ladislava Daňka, Vladimíra Havlíka a Miroslava Šnajdra ml., se totiž stala několik měsíců před 17. listopadem prvním svobodným vystoupením generace, jejichž tvorba vznikala v éře „reálného socialismu“.
Výstavu, která bude zahájena 14. června a potrvá do 23. září, doprovází stejnojmenná publikace, která přináší průřez dosavadní tvorbou autorů a základní biografické a bibliografické údaje k jejich životu a dílu.