Scéna.cz 

Ve znamení zubra - Pernštejnové a jejich doba v Salmovském paláci

Letošní pernštejnský rok je zasvěcen významnému šlechtickému rodu, který se mohl porovnávat s Rožmberky a koncem 15. století je majetkem i daleko převyšoval. Jednou z mnoha akcí věnovaných Pernštejnům je výstava v novém objektu Národní galerie - Salmovském paláci na Hradčanech, který po letech chátrání byl náročně rekonstruován. Výstava poněkud utajená v nádvoří paláce, na níž se podílí vedle Národní galerie Národní památkový ústava a jiné instituce, poskytuje pohled nejen na Pernštejny, ale snaží se být i rozsáhlejším obrazem života renezanční šlechty.

Návštěvníky vítá zubr- erbovní zvíře Pernštejnů a výjev na reliéfu vypráví legendu, o tom jak se do pernštejnského znaku dostal, legendu připomínající zenové příběhy o překonání síly a násilí trpělivostí a mírností. Bylo to zásluhou uhlíře Vaňka, kterého pronásledoval rozzuřený zubr. Uhlíři se podařilo zachránit v chatě a podstrčit zubrovi kus chleba. Zvíře se uklidnilo a odběhlo, ale chléb mu tak zachutnal, že přicházelo pak každý den. Uhlíř si je ochočil a nakonec nu protáhl nozdrami houžev a dovedl ho na zámek.

Velmi zajímavě zpracovaný film ve vedlejším sále pojednává o skutečném původu a dějinách rodu a potvrzuje, že historie se opakuje. Zakladatelé a první příslušníci Pernštejnů nashromáždili ohromný majetek, který další generace úspěšně rozházely. V tomto ohledu obzvlášť vynikl Vratisalv z Pernštejna, konvertita, talentovaný politik a diplomat, nejvyšší kancléř království, který díky svým cestám a rozmařilému životnímu stylu přivedl rodinu k finančnímu krachu, před nímž ho zachránil císař Maxmilián - dal mu do zástavy bohaté litomyšlské panství, které bylo chráněno před věřiteli. Finanční neúspěchy mu vynahradil osobní život - ze svého pobytu ve Španělsku si přivezl manželku - španělskou šlechtičnu Marii Manrique de Lara, která sice neoplývala hmotnými statky, ale otevřela mu cestu mezi nejvyšší kruhy. Z manželství se narodilo 20 dětí, z nichž pouze 7 se dožilo dospělého věku. Mezi nimi se proslavila krásná a inteligentní Polyxena. Byla účelově provdána za přestárlého Viléma z Rožmberka a po jeho smrti v roce 1603 za Zdeňka Popela z Lobkovic. Přestože i tento sňatek měl politické důvody, vyvinul se mezi oběma silný citový vztah, jak dosvědčují španělsky psané dopisy Polyxeny v lobkovickém archivu. Přísná katolička Polyxena vstoupila do historie mimo jiné i svým nekompromisním postojem v době stavovského povstání. Po defenestraci v květnu 1618 ukryla ve svém paláci katolické místodržící Slavatu a Martinice a odmítla je vydat stavovským pronásledovatelům, čímž jim vlastně zachránila život. Dobrý skutek se jí bohatě vyplatil. Při konfiskacích velmi výhodně zakoupila zboží v hodnotě 350 000 zlatých, např. Nelahozeves, Beřkovice, Odolenu Vodu a mnohá další. V poměrně pozdním věku na tehdejší poměry - ve 43 letech - porodila jediného syna Václava Eusebia, který se zasloužil o přestavbu roudnického zámku a po strmé kariéře skončil neslavně.

Pernštejnové vymřeli po meči v roce 1631 Vratislavem Eusebiem, synem Polyxenina bratra Jana a poslední ženská členka Frebonie zemřela svobodná v Litomyšli v roce 1646. Zásluhou Polyxeny tak přešel pernštejnský odkaz na Lobkovice.

Zatímco v přízemí Salmovského paláce jsou shromážděny hlavně zbroje - brnění a jejich části - i celý rytíř na koni- a fragmenty architektury, je první patro koncipováno jako šlechtické sídlo. Najdeme tu různé typy místností vybavené dobovým nábytkem a předměty zapůjčené z nejrůznějších sbírek, z nichž jen menšina patřila skutečně Pernštejnům - jako např. skleněný pohár ze svatby Vrarislava a Marie Manrique. Představuje se pracovna, knihovna s ukázkami tisků a důmyslně vypracovanými měřícími přístroji a hodinkami, salón s cestovními truhlami zdobenými postavami Indiánů, dětský pokoj s ukázkami dětské módy, dětské zbroje a učebních pomůcek, ložnice s kolébkou a postelí ustlanou podle dochovaných popisů. Můžeme nahlédnout do salónu Marie Manrique se stolky, truhlami a šperkovnicemi a prohlédnout si výšivky a paličkované krajky, jejichž tvorba patřila k obvyklé dámské zábavě (povinnosti?). Krásné tapisérie zdobí hudební salón a v jídelně se zachovanými parketami z počátku 19. století je naaranžována svatební hostina. Zajímavostí jsou příbory s rukojetí ze slonoviny a zdobeného skla nebo pohár z kokosového ořechu. V sousedství každé jídelny byla umístěna přípravna s přepychovými příborníky a vystaveným nádobím, které byly chloubou majitelů. S matkou Polyxeny Marií Manrique je spojeno Pražské Jezulátko a výstava o Pernštejnech bez tohoto objektu by nebyla úplná. Pražskému Jezulátku v různých kopiích a zobrazeních a jeho šatníku patří jedna celá místnost stylizovaná jako kaple. Neobvyklým výstavním exponátem je úmrtí pokoj s katafalky a pohřebními oděvy - např. pohřebními šatičkami tříletého chlapečka.

Sand symbolicky jsou pak v závěru vystaveny křestní mísy a prapor Lobkoviců, v nichž do dnes koluje pernštejnská krev. Nechybí bohatý obrazový materiál - malby, grafiky, portréty panovníků a příslušníků rodiny, vyobrazení hradů a zámků - a vysvětlující texty. Nevýhodou je umístění popisek na podlaze někdy ne zcela snadno čitelných.

Výstava nevybočující z lokálního výstavního konceptu může být zajímavá pro veřejnost nejen svou pernštejnskou tématikou ale i novými, decentně upravenými prostory Salmovského paláce s nádhernými výhledy na Prahu.

Výstava o Pernštejnech probíhá v Salmovském paláci na Hradčanech do 31. července 2012.