Scéna.cz 

Rembrandt & Co. - Příběh umění ve století blahobytu

Červená nit táhnoucí se novou výstavou Národní galerie věnovanou holandskému malířství 17. století změnila mimořádně barvu na oranžovou. Oranžový pomeranč v rukou Pomony na obraze Aerta de Geodet, oranžová páska na emblému letáku k výstavě, oranžové květy vítající návštěvníky i oranžové pomeranče jako dárek novinářům na tiskové konferenci. Oranžová jako heraldická barva dynastie Oranžské, stojící v čele nového samostatného holandského státu v 17. století a - možná i symbol "zlatého věku" Holandska, které zažívalo hospodářskou prosperitu na rozdíl od Střední Evropy, jejíž území pustošila Třicetiletá válka.

Španělská blokáda Antverp a uzavření řeky Šeldy v roce1585 zapříčinily postupný přesun ekonomických aktivit do svobodné severní části státu a do jejího centra Amsterodamu. K velmi výnosným oborům patřilo v té domě umění a zejména umění malířské (za obraz se platilo několik set guldenů). Usuzuje se, že o v Holandsku pracovalo v 17. století na 700 malířů, kteří mohli být schopni vytvořit až 70 000 obrazů ročně. Jen počet portrétů se odhaduje až na milión. Takové množství předpokládá značně rozšířený okruh klientely. Vedle tradičních zadavatelů zakázek jako byla aristokracie a církev se umění dožadovaly i další společenské vrstvy. Malíři už nepracují jen na objednávku, ale nabízejí svá díla také na veřejném trhu. Obrazy se prodávaly v aukcích na burze podobně jako akcie Východoindické společnosti, sloužily jako ceny ve veřejných loteriích, jako doplňkové zboží nebo bonusy. Stávaly se předmětem různých "marketingových strategií" , které si pro distribuci zavedla každá dílna. Malířství bylo prostě podnikáním jako jiné obory. To je také jeden z důvodů pro nezvyklý název výstavy - REMBRANDT & CO..
Tato "komercionalizace" však nevedla k úpadku produkce ale naopak ke všeobecnému rozvoji. Objevují se četná nová témata a žánry a experimenty s novými grafickými technikami.

Národní galerie v Praze vlastní 600 obrazů holandských mistrů 17. století několik tisíc grafických listů. Pro výstavu bylo zvoleno 130 vrcholných malířských děl - z toho je 12 zápůjček - a 80 grafických listů, z nichž polovina bude v půlce výstavy z důvodů ochrany vyměněna. Exponáty jsou rozděleny do 12 žánrových sekcí v jednotlivých místnostech. Od portrétů, přes krajiny, žánrové obrázky z venkovského a městského života, zátiší, mariny, bitvy, náboženské výjevy po dětskou galerii s portréty dětí. Každá sekce je vedle rozšířených popisek obrazů opatřena vysvětlujícím textem, velmi zajímavě zpracovaným z hlediska laiků i odborníků. Obrazy jsou představeny v nových souvislostech, tak jak je nikdo ještě nemohl vidět.
Z velkolepé produkce Rembrandta a jeho dílny, jíž prošlo na 50 žáků, se zachovalo ve světě 600 obrazů, z nichž pouze u 300 nejsou žádné pochybnosti o jeho autorství, 400 grafických listů a 2000 kreseb.

K high lights výstavy patří setkání dvou Rembrandtových portrétů, na nichž je stejná osoba -starý muž, jednou jako Učenec v pracovně - obraz z roku 1634 z našich sbírek - a podruhé jako Muž v orientálním kostýmu - obraz z roku 1635 zapůjčený ze sbírek Rijksmuseum v Amsterodamu. Existuje ještě třetí portrét téhož modelu z roku 1633, který se nachází v Mnichově. Identita muže není známa a kurátorka výstavy NG Anja Ševčík se domnívá, že ani nebyla pro Rembrandta důležitá, že se jedná o trónii neboli typový portrét stáří v různých situacích. Podle přítomného kurátora Rijksmuseum je to úmyslná nekonkrétnost. Na obraze může být starozákonní učenec, filozof, kněz a divák je ten, kdo o tom rozhoduje. Možná se tak stává dílo atraktivnějším pro kupce.
K dalšímu významné obrazové schůzce došlo mezi Rembrandtem jako pastýřem a jeho ženou Saskií jako pastýřkou. Oba pastorální obrazy namaloval Rembrandtův žák Govert Flinck v roce 1636 a první z nich byl zapůjčen z Rijksmuseum v Amsterodamu, druhý z Braunschweigu v Německu. Poprvé se také sešla rodina namalovaná Nikolaesem Maesem. Obraz Otec a dcera pochází z NG a obraz Matky a syna přicestoval z Budapešti.
V sekci Ctihodní patriciové a veselí kavalíři je nepřehlédnutelná Podobizna Jaspara Schadeho od Franse Halse ze sbírky NG, které nebyla ještě vystavena a která prošla náročnou restaurací. Ke skvostům patří jistě Zvěstování Panně Marie připisované dnes Rembrandtovu žáku ale opatřené Rembrandtovou signaturou, Anatomická lekce dr. Frederika Ruysche od Adriana Backera, v oddíle Mosty mezi vlámským a holandským malířstvím díla Petra Pavla Rubense a mnoho dalších.
Zatímco v malířství je pro toto období příznačná žánrová pestrost, vyznačuje se holandská grafika, navazující na vynikající tradici mědirytu, uvolněním výrazu, subjektivitou, experimentováním s technikami a přibližováním malbě. Mezi grafickými listy s bruslaři od Jana van de Velde, krajinami (Starý kostel malířky Gertrud Roghman), komickými postavami žebráků a tuláků nebo Spící pasačkou a močící krávou (Nicolas Berchem) dominují práce Rembrandtovy - jeho autoportréty, Útěk do Egypta, Svatý Jeroným, mezi nimi pak Stozlatový list. Je rozpoznatelný jak svými rozměry, tak kvalitou - je považován za vrcholný projev Rembrandtovy grafické virtuosity. Představuje Krista léčícího nemocné, jak to popisuje 19. kapitola Matoušova evangelia. Přestože list není signován ani datován, převládá vzhledem k různým nepřímým údajům názor, že vznikl kolem roku 1649 a Rembrandt jím obdarovával své přátele. Už ve své době měl velkou hodnotu a Rembrandt sám si jej prý musel koupit za 100 guldenů (zlatých), proto je už od 18. století nazýván Stozlatový list.

V souvislosti s výstavou nezapomíná Národní galerie ani na děti. Je pro ně připraven pracovní sešit, který umožňuje seznámit se nenásilnou formou s výstavou ale především spousta motivujících činností ve skvěle vybaveném výtvarném ateliéru vedle "dětské galerie" - malování, skládání, doplňování, kvízy atd.. Není zcela jisté, koho práce v ateliéru více potěší - zda rodiče nebo děti. Pro děti, školy i dospělé jsou dále na programu workshopy, komentované prohlídky i celá řada odborných přednášek.
Cenným výstupem pětiletého bádání během přípravy výstavy je vydání monumentálního soupis děl holandských mistrů 17. a 18. století v angličtině, pro návštěvníky je určen stručnější katalog v češtině a angličtině.

Nelze než nesouhlasit se slovy kurátora Rijksmuseum v Amsterodamu, že každý Čech by měl tuto výstavu navštívit, protože na tak výborně vybalancovanou sbírku holandských mistrů, jako má Národní galerie, můžeme být právem hrdi.