Scéna.cz 

Planeta Eden

Jak si malovala velkolepou budoucnost s dobýváním vesmíru komunistická ideologie u nás mezi lety 1948 až 1978 dokumentuje výstava PLANETA EDEN v Centru moderního umění DOX v Praze, nazvaná podle sci-fi románu známého polského spisovatele Stanislawa Lema.
Vypuštění prvních sovětských kosmických družic na konci padesátých let sloužilo jako propagandistická zbraň. Nenechávalo nikoho na pochybách, že v roce 2000 budeme běžně létat na Měsíc, ale již záhy se tyto sny ukázaly jako nereálné. Zbyly po nich romány, povídky, obrazy, architektonické projekty a filmy science fiction, v nichž se technický pokrok nezastavil, jen povaha budoucího společenského zřízení byla čím dál nejasnější.

Výstava se zaměřuje nejen na odraz těchto utopistických vizí v díle českých umělců ale i na každodenní skutečnost – časopisy, plakáty, drobné předměty, hračky, obaly knih se sci-fi, filmy. Tématicky je rozčleněna do šesti sekcí.
První z nich – „Film“ - zahrnuje české filmové sci-fi, které na konci šedesátých sklouzávají do crazy komedií. Ve „Světě zítřka“ si zavzpomíná návštěvník na knihy o kolektivistické budoucnosti a časopisy jako Věda a technika mládeži, které poskytovaly optimistické obrazy světa za padesát, sto let. Obzvlášť hojné byly průhledy do zítřka v časopisech a literatuře pro děti.

Další sekcí je „Sluneční město“ z populárních knih o Neználkovi, které sugerovaly dětské generaci základní rozdělení světa na kapitalismus a komunismus. Děti byly inspirovány také hračkami, jejichž výrobci se snažily nezůstat pozadu za vývojem techniky a přinášeli na trh kolekce lunochodů, kosmických lodí a paprskometů. Vesmírná témata přebíraly i deskové společenské hry a fiktivní výpravy do kosmu plnily stránky dětských časopisů. Ilustrace vědeckofantastické literatury malířů Zdeňka Buriana, Teodora Rotrekla nebo Františka Škody, mezi nimiž převládá symbol technického pokroku ale i lidské touhy po dálkách - kosmická loď, jsou vystaveny v oddíle „Technika vítězí“. Dva unikátní knižní projekty šedesátých let, sci-fi antologie Labyrint a Tunel do pozítří, byly ilustrovány avantgardními výtvarníky.
Svět budoucnosti vstoupil i do volné tvorby řady z nich. Díla Pavla Brázdy a Věry Novákové měla varovný tón, ovlivněný jejich odmítnutím komunismu. V tvorbě výtvarníků skupiny Radar převažoval optimismus, Július Koller ve svém výstřižkovém archivu dokazuje okouzlení futuristickými tématy v masové kultuře- vše pod titulem „Mezi radarem a labyrintem“
„Retrofuturismus“ – poslední část - je pojmenování faktu, že se řada současných umělců vrací do dob socialismu a zpracovává nikdy nenaplněné představy o budoucnosti, jež se mezitím stala naší současností. Tyto návraty mohou mít nostalgický nádech, reflektují utopické přísliby, které byly součástí jejich dětství. Současně jsou kritický prostředkem k analýze dneška, jemuž jasnější představa o budoucnosti chybí. Mezi zastoupené autory patří Jiří Černický, Vít Soukup a Adam Vačkář.

Výstava v DOXu doprovázená přednáškami, diskuzemi, projekcemi starých českých sci fi a dalšími akcemi potrvá do 29. listopadu 2010.