Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Susanne Stähr: Pokoušíme se spojit Mozartovu hudbu s hudbou 21. století

Efektní scéna ze Schrekerovy fascinující opery Die Gezeichne

autor: archiv

Letošní Salzburger Festspiele přinesly jako vždy řadu zajímavých produkcí, ovšem pohled organizátorů byl podobně jako už v několika předchozích ročnících upřen do roku 2006, k oslavám velkého jubilea slavného salcburského rodáka, jehož dílo prochází jako červená nit celým salcburským hudebním životem – k oslavám 250. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta. Už loni se začal přestavovat Malý Festspielhaus na Mozartův dům – Haus für Mozart, a také dramaturgie dávno směřuje k s napětím očekávanému příštímu roku. Potvrdil to i rozhovor s paní Susanne Stähr, tiskovou mluvčí Salzburger Festspiele.

Jak tedy pokračují práce na Mozartově domě?
Hrubá stavba už je dokončena. Ten, kdo navštívil představení ve Skalní jízdárně, ve Felsenreitschule – uváděli jsme tu Schrekerovy „Gezeichneten“, taneční divadlo „Nelken“ nebo Čajkovského „Mazeppu“, procházel hrubou stavbou nového Mozartova domu. Stěny ještě nejsou omítnuty, ale všechno jsme provizorně vyložili koberci, aby to mělo alespoň trochu festivalový charakter. Základní architektonické rysy nového Mozartova domu jsou už zřetelné, ale otevřen bude až příští rok Figarovou svatbou.

Tento rok jste tedy hráli např. v Rezidenci a na jiných místech v Salcburku …
V Rezidenci jsme museli brát jako výjimečné místo, ale také by nebylo špatné tam hrát i příští rok během mozartovských slavností. Letos jsme si na to nechali udělat celé technické zařízení, tribunu a střechu, protože zde není žádné místo, kam bychom se mohli uchýlit, když začne pršet. Nechali jsme zastřešit nádvoří Rezidence, což představovalo velký akustický oříšek – aby muzika neunikala k salcburské obloze. Navíc jsme udělali nad střechou takový rozprašovač, aby do ní déšť tolik nebubnoval.

Na nádvoří Rezidence se provozovala festivalová představení Mozartova Mitridata a Gluckovy Alcesty. Navštívila jsem právě Alcestu – zvuk byl výborný a vůbec nepršelo… Myslím, že nejen proto můžete být s letošním festivalem spokojeni…
Je to jeden z nejlepších ročníků za dlouhá léta. Operní a činoherní představení, která se dosud zrealizovala, byla, dá se říci, všechna přijata převážně pozitivně. Především představení Mitridata a Traviaty byla rozhodně velkým úspěchem; na Kouzelnou flétnu byly kontroverzní reakce. Tolik k opeře. I v činohře se nám však dostalo mnoha uznání.

Kolik premiér jste vlastně letos měli?
Celkem sedmnáct scénických operních a činoherních produkcí, což je samozřejmě strašně moc. Tolik má jinak jedno divadlo za celý rok. A uvedli jsme je během osmatřiceti dní! Takže si dovedete představit, co to znamená pro organizátory a celý štáb! To také vysvětluje okolnost, proč zde v létě pracuje a spoluúčinkuje tolik lidí. V létě je tu téměř čtyři tisíce pracovníků.
Ta práce se ovšem jistě vyplatí. Určitě budou produkce z letošního roku a z minulých let opakovány příští rok při mozartovských slavnostech…
Převedeme jen mozartovská představení, tedy z letošního roku nové nastudování Mitridata a Kouzelné flétny a obnovenou inscenaci Così fan tutte. K tomu se napřesrok přidá několik dalších nových představení, ale i věci z minulých let, jako Don Giovanni nebo La Clemenza di Tito; dokonce bude znovu uveden i Idomeneo z roku 2000. Když máte na jevišti uvést dvacet dva Mozartových oper, nemůžete všechny premiérovat během jednoho roku, ale musíte využít i obnovené inscenace a koprodukce s jinými scénami. Něco se také předem nazkouší v jiných divadlech – do Salcburku přijdou tyto inscenace ve fázi závěrečných zkoušek, a u nás pak mají premiéru. Luciu Sillu uvedeme v koprodukci s Teatro La Fenice v Benátkách. V případě Zaïdy – Adama (Mozartova nedokončená opera konfrontovaná s dílem v USA žijící skladatelky Chayi Czernowin) je to divadlo z Basileje. Ascania in Alba máme z Národního divadla v Mannheimu, což je také mozartovské město. Ale je zde např. i Klagenfurt, Brémy a další rakouské i zahraniční scény.

Připomněla jste soudobou skladatelku Chayu Czernowin, jejíž skladby zněly letos v rámci tzv. Salzburg Passagen – spolu s díly dalších soudobých autorů, z nichž někteří psali na objednávku festivalu. Pokračujete v autorských objednávkách i pro příští rok?
V tomto roce jsme uspořádali vlastně festival na festivalu, Salcburské pasáže, které se upsaly otázce postmoderny. Zde bylo provedeno devět kompozic, objednaných festivalem. Desátá, skladba Toshio Hosokawi, zazněla ve festivalovém cyklu Vídeňských filharmoniků. Příští rok je toho ještě více. Zaprvé máme operu, což je vlastně Mozartova Zaïda, z níž zbyl pouhý fragment, který dokončila Chaya Czernowin s vlastní částí nazvanou Adama. Na koncertech se vědomě pokoušíme spojit výhradně Mozartovu hudbu s hudbou 21. století, především s velkými orchestrálními díly. K tomu jsme už zadali dalších 11 kompozičních objednávek.
(Obdrželi je Georges Aperghis, Brian Ferneyhough, Reinhard Fuchs, Adriana Hölszky, Olga Neuwirth, Matthias Pintscher, Wolfgang Rihm, Johannes Maria Staud, Manfred Trojahn, Fabio Vacchi a Herbert Willi.) To znamená, že nejsme zaměřeni jen do minulosti, ale stále se snažíme přinášet něco nového, ať už jsou to nové hlasy nebo nová hudba. Salcburk se snaží otevírat se budoucnosti.

Jak to přijímají návštěvníci? Kolik diváků jste letos měli na festivalu?
Podle vstupenek 210. 000. K tomu musíme připočítat ještě generální zkoušky, které jsme částečně prodali jako benefiční akci ve prospěch Mozartova domu. Pak dojdeme k celkem asi 220 tisícům. A příští rok to může být ještě víc. Tento rok jsme měli pět scénických a dvě koncertantní provedení oper. Příští rok bude 22 představení. Samozřejmě nebudeme jednotlivé věci uvádět tak často jako letos, kdy jsme například hráli Mitridata desetkrát. Příští rok bude Mitridate jen dvakrát. Ale stejně je rozdíl mezi pěti nebo sedmi a dvaadvaceti tituly prostě tak velký, že bude celkově mnohem více operních provedení. A je to samozřejmě zvláštní stimul, to ještě v historii nebylo. Kdy máte příležitost na jednom místě scénicky zažít celého hudebního dramatika Mozarta? To se nebude hned tak opakovat! A bez úsilí organizačních a logistických složek by určitě bylo sotva představitelné něco takového realizovat. Kolik je potřeba jevištních zkoušek, technických pracovníků, aby se stále přestavovalo a instalovalo, kolik pěvců je celkem angažováno. Zařídili jsme to tak, aby lidé mohli vidět skutečně všechny věci. Opery se nikdy nehrají paralelně tak, abyste se musela rozhodovat, zda teď chcete vidět La finta giardiniera nebo raději Lucia Sillu. Přijdeme i s celkovou abonentkou na všech 22 Mozartových oper. Prvních deset dílčích abonentních sérií, které jsme začali prodávat v lednu, je už vyprodáno.

Jak dlouho by musel být člověk v Salcburku, aby mohl navštívit všech 22 operních inscenací?
To je ta vada na kráse, že to člověk nestihne za méně než pět týdnů. Je to také otázka peněz, ale kdo si přeje být Mozartovi nablízku a zařídí si nějakým způsobem výhodné ubytování, tomu to mohu jen velice doporučit. Tímto způsobem totiž zjistí, kdy se Mozart stal Mozartem, jak se sám našel, kdy jeho génius prorazil. Je to napínavé.

23.10.2005 10:10:24 | rubrika - Festivaly

TIP!