Scéna.cz 

Festival komorní hudby v Českém Krumlově

15. ročník krumlovského festivalu, který se koná pravidelně na přelomu června a července, může pomalu bilancovat. Tento letní svátek komorní hudby se za ta léta již dobře zapsal mezi domácí festivalové akce nejen jako událost, která zpestřuje tradiční okurkové vakuum, ale která přináší i užitečná a podnětná setkání hudebníků a milovníků komorní hudby v neopakovatelném prostředí historického jihočeského města.
Festival vyvolal rovněž další pozoruhodné akce, jako jsou Českokrumlovské kompoziční kurzy, Festival staré hudby, Klavírní festival a následný srpnový Mezinárodní hudební festival. Své místo si během předchozích čtrnácti ročníků vybudoval mimo jiné díky takovým zahraničním hostům, jako byli španělský kytarista Pepe Romero, hobojista Maurice Bourgue, Wiener Streichtrio, Mezinárodní akademie komorní hudby Sándora Végha. Pověst, které se festival těší na domácí interpretační scéně, přivedla do jeho krásných sálů prakticky celou českou interpretační elitu v oboru komorní hudby. K významným událostem jeho dosavadní historie lze počítat oslavu sedmdesátin Mistra Josefa Suka, spolu s jeho pokračovateli Ivanem Ženatým, Gabrielou Demeterovou a Pavlem Šporclem, či skladatele Petra Ebena. V roce 1996 zde proběhl závěr skladatelské soutěže, iniciované jedním ze zakladatelů krumlovského festivalu, Jaroslavem Krčkem.

Právě vystoupením jeho souboru Mu-sica Bohemica vyvrcholil i letošní ročník. Setkání s lidovými písněmi moravskými i českými, v úpravách Jaroslava a Josefa Krčka, proběhlo v mimořádně srdečné atmosféře, v autentickém prostředí jezuitského sálu jednoho z renesančních skvostů Krumlova, Hotelu Rů-že. Program, doplněný ještě o Žákovské vigílie, Krčkovu originální kompozici, jakousi taneční fresku na motivy středověké vagantské poezie, dobře odrážel více než pětadvacetileté úsilí a zkušenosti souboru na poli staré české lidové či pololidové tvorby.
Pestrý program festivalu našel své prostory nejen ve freskami vyzdobeném Maškarním sále, historických sálech a nádvořích hradu, ale zavítal i do chrámu sv. Víta, kde proběhlo nedělní varhanní matiné. V chrámové lodi byla tentokrát hostem barokní sonata da chiesa, v podání trumpetisty Miroslava Kejmara a Jiřiny Pokorné, která se vcelku úspěšně potýkala s nástrahami nástroje, čekajícího léta na rekonstrukci. Naopak Galerie Stodola hostila jazz v moderním rouše, tedy v podání Michala Prokopa, Luboše Andršta a Jana Hrubého a zazněl zde rovněž jeden z vrcholů festivalu, vystoupení amerického sboru The Ensemble Singers of The Plymouth Music Series of Minnesota, který pod taktovkou svého uměleckého vedoucího Philipa Brunela přednesl vedle umělé tvorby i lidové písně a spirituály Ameriky. V Maškarním sále se odehrálo vystoupení Jiřího Stivína, který se se svým souborem Collegium Quodlibet vyznal z inspirace barokní hudbou, Josef Suk zde spolu se svými hosty přednesl v duchu rodinné tradice komorní tvorbu Antonína Dvořáka a Josefa Suka, zazněl zde violoncellový recitál předního českého instrumentalisty Jana Páleníčka a Jitky Čechové, klavíristky tvárné úhozové kultury. Živou, zaujatou hrou v autentickém stylu na sebe upozornili dva vynikající instrumentalisté, Petr Wagner hrající na violu da gamba a izraelský cembalista Shalev Ad-El, v jinak ovšem poněkud montónně koncipovaném večeru „jednoho muže“, kterým byl starý francouzský gambový mistr z doby Ludvíka XIV. a XV., Marin Marais. Maškarním sálem se nesla hudba takřka totožné krevní skupiny, hravá, kapriciózní, kresebně ornamentická, nepříliš hluboká; galantní tance francouzského rokoka půvabně oživovaly malebné výjevy na stěnách. V dobré formě se představil Janáčkův komorní orchestr, disponující robustním, ale kultivovaným zvukem. Romantický repertoár (Grieg, Janáček) přesvědčil o kvalitách souboru mnohem více, než stará hudba, ke které orchestr přistupuje zcela nedotčen autentickou provozovací praxí, což je dnes již spíše rarita: i soubory hrající moderní smyčcovou technikou, jako English Chamber Orchestra přistupují poučeněji, diferencovaněji např. k ornamentice i dynamice. V Mozartově mladistvém motetu Exultate, jubilate se úspěšně představila sopranistka Michyio Keiko.