Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jana Janěková: My ženy se řídíme víc intuicí...

autor: archiv

Jana Janěková vystudovala pražskou konzervatoř a za dobu své kariéry vystřídala několik divadel. Zahrála si (a stále hraje) množství výrazných rolí klasického i současného repertoáru. Dnes je vedoucí ateliéru muzikálového herectví na JAMU, věnuje se pravidelně režii. Kromě divadla jsme ji mohli vidět v různých seriálech (Nováci, Četnické humoresky, O ztracené lásce), filmech (Hezké chvilky bez záruky) a tv filmech (Stříbrný vůně mrazu). Stále častěji se věnuje divadelní režii.

Hru, kterou připravujete ve Studiu 2, jste už jednou režírovala – před dvěma lety v Opavě. Přišla jste s ní sama nebo vám ji nabídli?
V Opavě mi ji nabídl šéf Zdeněk Černín jako záskok za nemocného zahraničního režiséra. Pražská realizace pramení u herečky Jany Krausové, která spolu s producentem Michalem Hrubým inscenaci shlédla.

Čím vás hra zaujala?
Záskok je záskok a není čas na přemýšlení. Musí se odvést co nejlépe v daných podmínkách. To mi vyhovuje, jelikož koncentrace všech tvůrců zhuštěná do relativně krátkého času stimuluje všechny k maximální kreativitě a přináší překvapivé výsledky. To mě zajímá. Teď po čase jsem získala ovšem patřičný nadhled a jsem sama zvědavá, co nového to přinese. Abych byla upřímná, sama bych si ji asi nevybrala, jsou mi bližší jiné typy her. Zvlášť týkající se ženských témat. Ale beru to jako velkou výzvu a jsem zvyklá v životě zpracovat vše co mi je dopřáno a souzeno.

Neměla jste chuť si také nějakou roli zahrát? Předehráváte jako režisérka?
Ne. A ne. Jsem příznivcem metod Petra Brooka, jehož způsob tvorby je jedním ze základů metodiky, kterou pracujeme v ateliéru muzikálového herectví na fakultě. Je to tvorba založená na schopnostech a vzájemné důvěře všech zúčastněných aktérů ,vedoucí k rozvoji osobnosti a vzájemné inspirativní souhře. Předehrávají jen režiséři s nenaplněnou touhou být hercem. hahaha Za 30 let praxe jsem jich poznala dost. Jednání každé osobnosti v psychofyzické rovině je přece originální a není možné, aby po jevišti běhalo několik „ Janěkových“……hahaha . Ideálem je , když herce nenápadně dovedete do výsledného tvaru s lehkostí společné tvorby.

Na počátku je v textu upozornění, že je třeba dávat dobrý pozor, protože herečky hrají několik rolí – takže by to nemuselo být srozumitelné. Jak jste se s tím vyrovnala?
Autor je muž a my ženy se řídíme víc intuicí, ta je většinou správná i v případě zpřehlednění složitých situací. Myslím, že klíč jsme našly, přestože jsme nedodržely“matematickou“ přesnost doporučenou autorem. Prověřeno diváky!

Jaká je práce v čistě ženském kolektivu?
Především rychlá, flexibilní a zábavná. Mnoho věcí není třeba složitě vysvětlovat, jdou samovolně a nezdržuje nás žádná zbytečná, sexem podložená vibrace. Mužská energie je tam zastoupena stále, ale v jiném skupenství….

Jak byste charakterizovala tuto hru – komedie, absurditka, konverzačka, realistické obrázky ze života? Co vlastně? Jak byste na ní nalákala diváky?
Myslím, že tato“hra“ je nezařaditelná a to samo o sobě je lákavé i pro diváka. Přirovnala bych to ke kukátku s barevnými sklíčky, které vám vytvářejí stále nové obrazce podle pohybu. Je to barevné spektrum letmého pohledu do světa žen. Velmi překvapivé, zábavné a vzrušující. Divák se může hodně smát i plakat i dojímat i zamýšlet i se ztotožnit. Snažím se vždy dokázat, že ženy mají velký smysl pro humor a to často i v krizových situacích. Jsou nositelkami nového života od přírody a to jim dává velkou sílu.

Herečky budou hrát několik rolí, ve věkovém rozmezí mnoha desítek let – na převlékání si nebude čas. Jak tuhle věc řešíte?
Pro herečky je to velmi náročné a zároveň velmi zajímavé, převleky jsou bleskové. Je to věc střihu jako ve filmu, vnitřního i vnějšího, to znamená i bleskový“ převlek“ z role do role. Vyžaduje to maximální koncentraci. Je to jakási prověrka profesionality znalosti hereckého řemesla bez cizí pomoci. Navíc vzhledem k formě divadla na divadle probíhají převleky před zraky diváků. Diváci se tak stávají absolutní součástí celého procesu, neexistuje vlastně zákulisí. Při zkoušení a někdy i při představení z toho vznikají velmi humorné situace.

Myslíte, že se pozná, že se na představení podílejí jen ženy. Že to bude tzv. ženský pohled? A jaký vůbec názor máte názor na někdy příliš okaté zdůrazňování toho, že to není „normální“, ale ženské divadlo?
Pozná se to určitě, ale ne z toho hloupého úhlu pohledu výše zmíněného. Skutečné, tvůrčí ženy mají hlubší ponor s rozšířeným vnímáním, nezatížený mužským egoismem a ambicemi. Mají taky vyrovnaný mužský a ženský princip v energii, vylučující subjektivní vidění zatížené komplexy. Například ženská režie nové verze zfilmovaného muzikálu Ježíš jako adaptace londýnského představení, nebo muzikálu Rebecca ve Vídni a to nemluvím např.o pracích Liv Ullmann, nebo Barbry Streisand a dalších ženských osobností.

2.7.2007 16:07:30 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!