Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Martin Fahrner: Vytváříme dramaturgii pro sto tisíc obyvatel.

autor: Scena.cz

V rámci oslav 100. výročí položení základního kamene Městského divadla Pardubice se uskutečnil Den otevřených dveří. Při této příležitosti jsme vyzpovídali dramaturga Martina Fahrnera, který se s námi podělil o zkušenostech překladatele a zdůraznil, že úloha dramaturga je ve Východočeském divadle velmi důležitá. Navíc prozradil, že se ve volných chvílích zabývá hrnčířstvím.

Zmínil jste, že dramaturgové mají ve vašem divadle velkou zodpovědnost. V čem to spočívá?
Naše divadlo nemá uměleckého šéfa. Tuto zodpovědnost tedy přebírá dramaturgie. Musíme hodně přemýšlet o tom, co námi nasazená hra způsobí.

Kritéria pro výběr titulu jsou různá – divák, umělecký soubor, autorská práva apod. Zajímalo by mě vaše osobní kritérium pro výběr titulu. Ať chceme nebo nechceme – osobní cit dramaturga je asi to nejvážnější kritérium.
Vždycky se jedná o výběr, který je subjektivní, i když dokážeme své subjektivní pocity moudře vyložit - máme na to školy a praxi. Pochopitelně, každý dramaturg má nějaký vkus. Pokud je v divadle delší dobu, tak svým vkusem ovlivní divadlo, stejně jako režisér a celý tvůrčí tým. V našem divadle se na tvorbě dramaturgického plánu podílejí ještě dramaturgyně Jana Pithartová, stálý režisér Jiří Seydler a ředitel Petr Dohnal. Naštěstí si myslím, že máme v zásadě podobný vkus. Všichni jsme schopni se dohodnout, co nám vyhovuje a to pak je ten výsledek, který nám čtyřem sedí. Není to jen komediální repertoár. Jana Pithartová ke komediím neinklinuje, k muzikálům se vyjadřuje skepticky. Já mám naopak komedie rád. Jsme tedy v celku šťastná kombinace, a jazýčky vah dramaturgického plánu se drží v rovnováze.

Přesto se Východočeské divadlo řadí spíš do středního proudu.
Toto tvrzení musím upřesnit. Vytváříme dramaturgii pro sto tisíc obyvatel, kteří chodí do divadla. Mezi nimi jsou i diváci, kteří mají rádi komedie a muzikály.
Tvrzení odborné veřejnosti, že jsme divadlem Festivalu smíchu, považuji někdy za křivdu. Navenek je to optický klam. Ze sedmi titulů v sezóně děláme jeden muzikál, to každý druhý rok, a dvě komedie. Z toho zbude pět klasických činoherních titulů. Osobně se označení divadlo středního proudu bráním.
Z novinek na příští sezónu – Peer Gynt, Racek, Obchodník s deštěm, a dále komedie Bláznivé nůžky a Brouk v hlavě.

Grand festival smíchu je určitá image.
Určitě. A ta může klamat. Je to nálepka, dobrá reklama. Díky tomu se o našem divadle ví i za cenu, že jsme považováni za komediální divadlo.

Drží se vás osobně černý humor?
Mám komedie rád a považuji je za stejně těžkou řeholi jako inscenovat Hamleta nebo cokoli jiného. V letošní sezóně jsme dělali inscenaci Vítězství, kterou jsme měli s herci na zkušebně rádi, protože je právě plná černého humoru. Ten mě osobně neopouští.

Když se podíváte zpátky - nelitujete, že se věnujete divadelní dramaturgii?
Po škole jsem hned zakotvil v divadle. Svého času jsem od divadla odešel a dělal jsem hrnky. Tím jsem se živil pět let. Keramickou dílnu mám dodnes, dokonce jsem ji nedávno znovu oprašoval. V tomto směru mám určitý pocit svobody. Navíc píši knihy, občas překládám. Dělám to s pocitem, že nemusím, že jen když chci, proto z toho mám lepší pocit. Z toho všeho vyplývá, že nelituju.

Hrál váš hrnek v nějaké inscenaci?
To víte že ano. Např. Ve zločinech srdce. Dokonce byl požadavek, že musí být hodně divoký – indiánský. Udělat dobrý hrnek, který dlouho vydrží, je skutečně kumšt. Čím barevnější máte glazuru, tak se pálí na nižší teplotu, takže nevypálíte tolik hlínu. Na úkor krásy ubíráte kvalitu. Pak se to hodně mlátí, padají ouška a tak.

Zmínil jste, že překládáte. Je to pro vás nějaké dobrodružství?
Překládám divadelní hry, protože tomu rozumím. Občas jedeme do Anglie a něco přivezeme. Tím, že píši knihy, umím česky. Překládat z angličtiny znamená dvě věci – umět anglicky a umět česky a pak rozumět divadlu. Ten svůj handicap, že nejsem pravý anglicky hovořící borec, myslím, vyrovnávám svou znalostí divadla. Jsem sice kulhající překladatel, ale když vím, kam daná situace směřuje, a odhadnu, kam autor vede postavu, co tím sleduje, proč to tak vymyslel, tak mi to hodně pomůže při české formulaci. Překládám hodně komedie.
Způsob, jak lze přeložit hru, je velmi různý. Třeba když překládáte komedii, je nejdůležitější, aby se dala vypointovat do vtipu. Jak postavíte slova, aby herec měl šanci si s textem pohrát do pointy. Když mu to překazíte vámi vytvořenou větou, která ho bude sekat, pak vlastně přeložíte hru špatně, přestože bude odpovídat originálu významově. Tam je potřeba divadlu hodně rozumět.

Děkuji za zajímavé odhalení.

28.5.2007 18:05:48 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

Časopis 18 - rubriky

Archiv čísel

Festivaly (1), Recenze (3), Z éteru (2), Ze zlaté kapličky (1), Zveme ... (7)

reklama