Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

S herečkou Terezou Grygarovou nejen o hvězdách

autor: archiv divadla

Tak mě napadá - co Vy a hvězdy?
Mohu mluvit ze dvou stránek – jsou hvězdy a hvězdy. Setkala jsem se s několika hvězdami při natáčení filmu v Itálii, např. na festivalu v Benátkách s Dustinem Hoffmanem. Ale Vás asi zajímají hvězdy v souvislosti s astronomem panem Grygarem a chcete vědět, jestli jsme příbuzní.Tak opravdu jen vzdáleně...

Natáčela jste v Itálii. Co to bylo za film?
V roce 1997 film Holky z východu, hodně nekomerční film, z Lozana získal cenu novinářů. Pak jsem tam zůstala dalších pět let. V roce 1995 jsem nastoupila do Národního divadla v Brně, působila jsem tu rok. Pak jsem dala výpověď a vrátila jsem se až po osmi letech. Nyní jsem v ND už zase dva roky.

Jaké jsou návraty? Zažila jste dvojí umělecké vedení?
Dokonce čtvero. František Derfler mě přijímal, pak tam byl Zbyněk Srba, Miloš Mejzlík a Jakub Korčák.

Jak jste se vlastně dostala k herectví?
Pocházím z Podkrkonoší, od Jičína. Tatínek i maminka dělali celý život ochotnické divadlo – ve spolku ve Vysoké nad Jizerou. V Lomnici nad Popelkou jsme působili do revoluce. Pak jsem šla na pražskou konzervatoř. Po čtvrťáku jsem už nastoupila do angažmá.

Takže Vaše cesta k divadlu byla přímá?
Ne. Ještě před konzervatoří jsem působila rok na truhlářském učilišti. Mě nebylo kam dát, protože soudruzi před revolucí mě nikam nechtěli. Chodila jsem do dílen stloukat židličky a poličky.

Co fréza nebo hoblice?
V pohodě. Po půl roce mě sice přeřadili do kuchyně, aby mě nemuseli pouštět ke strojům, ale s hoblíky si stejně rozumím.. Mistr mi slíbil, že když se dostanu na konzervatoř, že tu poličku dodělá za mě. Tak ji mám doma.

Jako dítě jsem v dílně vyráběl vařečku.
Já jsem zase dlátem dělala luby.

Řemeslníci vás při budování vašeho domu neošálí. Proč jste tedy do Národního divadla v Brně nešla do dílen?
(Smích.) Měli plno. Tak umělecký šéf říkal: pojď to raději zkusit k nám. Nakonec mě František Derfler přijal.

Co vy a Brno?
Z Prahy jsem prchla, protože mi tam nebylo dobře. Tady jsem také studovala. Šla jsem kolem Mahenky a říkala jsem si - proč ne? Brno je taková velká vesnice, že když chcete někoho potkat, tak ho potkáte. Když nechcete, tak ne. Uděláte čtyři kroky a jste z centra pryč. Prostě je mi tu dobře a sama nevím proč. Ještě kuriozitu - i manžel je z Prahy a nakonec jsme se sešli právě tady.

Pojďme k vašim rolím...
V Pasti na myši, kde jsme hráli s Petrem Rakušanem, matu diváky, že jsem jeho sestra. Nakonec jsem sestra vraha. tato hra má svůj styl – buď ho přijmete nebo ne.
V Dalskabátech hraju kovářku, velmi příjemné představení. S Martinem Čičvákem jsem dělala Faidru v projektu Tisíc a jedna noc. V každém případě mi scénář nevadil. Faidra se do toho prolíná. Hra vyžaduje určitou koncentraci.

Jak se vstupuje do projektu, který je opředen jistými předsudky?
Martin Čičvák ví, že my jsme jeho divadlo. Jeho dobří přátelé, kteří mu bezmezně věří. Nikdo z nás nediskutoval. Byli jsme zklamaní z toho, že představení nemělo takovou odezvu. předsudky mají spíš lidé v hledišti. Chápu to. Čičvák tu dělal více projektů – Kanta, Ithaku, Sen noci svatojánské a další… Máme ho prostě rádi a jdeme s ním.

Jak se objevuje role – třeba Faidra?
Hrálo se mi to hrozně dobře. FAIDRA mi nebyla neznámá, nepřišla z vesmíru. Její příběh už vstoupil do podvědomí. Martin při zkouškách udělá naprostý rozklad figury, z kterého můžete čerpat. Při následujících zkouškách už jen ladíte. Martin nikdy nepředehrává, jen posunuje. Snaží se, aby role vzešla z každého, tím dosáhne větší autentičnosti. Pak máte pocit, že byste měli pořád zkoušet, zejména týden před premiérou, nějak se to ustálí a nějak to ve vás je.

Martin je velmi ohnivý režisér. Jak to přechází na herce?
Nepamatuji se, že by byl nepříjemný. Řekne na rovinu, co chce. Nikdy neuráží. V tomto směru není žádný cholerik, pod jeho vedením v žádném případě netrpíme psychicky. Nebo že by ponižoval.

Můžeme říct, že nyní v divadle čekáte na roli?
Faidra a Washington to byly zásadní věci. Hra pro dvě ženský na malé scéně. Hodinu jsem na place se Zuzanou Ščerbovou , režisér Roman Grossmann. Výjimečná práce. Naprosto herecké divadlo. Konverzačka, apriori to vyžaduje herecké divadlo.

Mezi herci hry kdy neslezou z jeviště, nemusí být oblíbené. Jak je to u vás?
My jsem naprosto spokojeni. K lidem jsme tak blízko, že nám mohou vidět jak se říká až na plomby. Neošálíte nic. Zaplaťpánbu za takovéto projekty. Kladně přijatá inscenace.
Hrajeme bez muziky, tou je slovo. hraju tam 50- letou ženskou.

Jak se člověk generačně přesune?
To bylo skutečně zajímavé. Režisér byl dobrý, prostě jsme se přesunuli a byli jsme tam, v jiném čase. V tom je výhoda malé scény. Můžete jít na určitou dohodu s divákem, a ono to vyšlo.

Jste nalíčená nebo jen v paruce?
Pojali jsme to trošku muzeálně. Mám evokovat voskovou figurínu, která se pohne a začne mluvit. Mám bledý obličej, v jednoduchosti je krása, to nakonec funguje nejlíp. Stačí, když lidi přesvědčíte, že jste stará. Nejlepší je to zahrát.

Co to je podle vás zralost padesátníka, jak jste měla možnost nahlédnout ve třiceti?
V podstatě ztroskotáte na tom, že se domníváte, že jako padesátiletá máte nad všem nadhled, a není to pravda. Neustále vás všechno překvapuje. Věk nehraje roli. Čím jste starší, tím víc očekáváte určitou reakci od okolí.

Jste hodně známá z dabingu. Dá se v této disciplíně hovořit o umění?
Třeba film Hodiny, což byla úžasná práce. Pan režisér Kubík je jeden z mála, kdo drží laťku dabingu dost vysoko. Do toho jsme sice zavaleni telenovelami, ale občas se umění dá dělat i v dabingu. Čas od času se dostanete k dobré roli.

Jste už nějakou dobu u divadla – litujete nebo ne?
Osm let jsem byla na volné noze a jen jsem něco natáčela. Zjistila jsem, že divadelní herectví jde před kamerou trochu stranou. Tam po vás nikdo nic nechce. Průběžná výstavba postavy před kamerou není. Po osmi letech jsem odešla zpět k divadlu. Možná lituju, že netočím v Itálii, ale jde čas. Možná jsem se trochu namlsala rolí na divadle, tak třeba se zase vrátím.

10.7.2006 23:07:55 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!