zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Tereza Novotná: Mám potřebu víc druhým pomáhat.

Herečka Tereza Novotná

autor: archiv divadla   

Divadlu se začala věnovat na konzervatoři v Brně, studium ukončila roku 1998. Následně přijala své první angažmá ve Slováckém divadle Uherské Hradiště, kde setrvala do roku 2001. Po tříletém působení v Moravském divadle Olomouc se do Uherského Hradiště vrátila. Herečka Tereza Novotná - Mikšíková si nedovede představit, že by byla bez divadla, ale… „Divadlo mi občas připadá takové malicherné.“
Podle ní nestačí jen rozdávat radost, má potřebu pomáhat druhým trochu víc. Má za sebou práci s nevidomými a zkušenost z denního stacionáře, kde se věnovala postiženým lidem, rovněž chová psa – nalezence.
S Terezkou Novotnou jsme se sešli po premiéře inscenace Král Richard III., v divadelním klubu se členové souboru Divadla Parodyje připravovali na premiéru antiverze Richarda. Hodiny na chodbě herecké ubytovny ukazovaly krátce po 23. hodině. Při našem povídání došlo i na Terezčiny jevištní pády.

„V Moravském divadle jsem spadla při premiéře do orchestřiště já, ve Slováckém divadle při zkoušce inscenace Skleněný zvěřinec kolegyně Jaruška Tihelková,“ přiblížila a s nadhledem dodala: „Asi vyzařujeme větší zemskou přitažlivost.“

  • Ale Skleněný zvěřinec zatím premiéru neměl?
    Pan režisér Zdeněk Dušek nazval současné stadium jako zmrazení. Teď čekáme na Jaruščino uzdravení, premiéra by měla být 17. června 2006.
  • Ve Skleněném zvěřinci jste obsazená do role Laury, postižené dívky, můžete přiblížit jak jste danou postavu rozkrývala?
    Opatrně a pozvolna, moc důležité pro mě bylo si uvědomit, že Laura je postižená fyzicky a z toho až plyne jakési postižení duševní, je zakomplexovaná a zakřiknutá, upoutaná na svůj vlastní svět, svět skleněných zvířátek.
  • Snažila jste se jako tělesně postižená vzbudit u diváka soucit?
    Tak to právě nesmí být. K tomu mě režisér Zdeněk Dušek vedl, abychom Lauřiným jednáním jen nevzbudili soucit. Musím jednat za tu postavu a co z toho na diváka dopadne, už je věcí okamžiku a toho samotného diváka.
  • Největší problém pro mnohé je, jak k postiženým lidem přistupovat.
    Setkala jsem se s tím, a v podstatě si myslím, že je to o tom, chovat se naprosto normálně, přirozeně. Když jsem pracovala s nevidomými, byla jsem překvapená, kolik vtipů si navzájem vyprávějí právě o nevidomých. Fyzicky a duševně postižení sami rozeznávají, kdo je na tom hůř. I mezi nimi, byť jsem si myslela, že jsou na stejné lodi, jsou rozdíly ve vzájemné toleranci.
  • Jak jste se k práci ve stacionáři v Olomouci dostala?
    Vždycky jsem měla touhu s těmito lidmi pracovat a pomáhat jim. V patnácti letech jsem chtěla jít v Brně pomáhat na Kociánku. Maminka mi to ale zatrhla, prý že mě z toho dostávat nebude.
    Když jsem se rozhodla pro tuto práci v Olomouci, tak jsem nebyla v dobré životní situaci, ale cítila jsem, že když pomohu někomu druhému, tak tím pomohu i sama sobě. Možná to zní sobecky, ale vlastně je to tak. Vždycky jsem se tam těšívala. Bavilo mě všechno tam pozorovat. Byla jsem ráda, že jsem tento svět poznala. Sice si tedˇnedovedu představit, že bych divadlo vyměnila úplně, ale ta touha pomáhat a dělat radost druhým ještě jinak , je ve mně velká. Kdo ví, jak to všechno jednou bude, jestli ten pomíjivý divadelní svět vyměním za ten reálný.
  • Vzpomeňme role, kde jste se cítila dobře, kde jste zjistila, že přece jen pomáháte…
    Asi je to v okamžiku, kdy u někoho mohu vyvolat takovou vlnu smíchu, že mu až tečou slzy. I když si myslím, že naturelem pasuju do postav, které spíš u diváků vyvolávají ty slzy druhé…
  • Ať se daří nejen vám, ale i psu Lapákovi. Už žádné nebezpečné pády na jevišti a můžeme jít na představení Divadla Parodyje…

    Tereza Novotná - Mikšíková absolvovala brněnskou konzervatoř. Z rolí nejvíce vzpomíná na Lindu v Pokrevních bratrech, Lottu (Utrpení mladého Werthera / J. W. Goethe); Lízu Doolittlovou (My Fair Lady/ A. J. Lerner, F. Loewe); Ariela (W. Allen / Sex noci svatojánské); Julii (Romeo a Julie/ W. Shakespeare); Kuzněcovovou (Kvadratura kruhu/ V. Katajev); Klárinku (Sluha dvou pánů/ C. Goldoni) a Malou mořskou vílu (Malá mořská víla/ H. Ch. Andersen).

    1.5.2006 22:04:56 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •