Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Viktorie Čermáková: Případ Malvolia ve Večeru tříkrálovém je takový temný melancholický tón v jinak radostné skladbě.

autor: Scena.cz

„Divadlo pro mě představuje reálný život,“ říká herečka a režisérka Viktorie Čermáková a dodává: „Nechci dělat divadlo jen pro hry. Důležité je, s kým ho dělám.“
Po divadelních začátcích v dětském studiu Divadla na okraji, působila dvě sezóny v brněnské Huse na provázku. Prošla A-studiem Rubín, přes Spolek Kašpar až k Divadlu Komedie. Své zdejší působení považuje za vrchol své herecké kariéry. „Tak by se asi mělo divadlo dělat. Na prvém místě byla skupinová práce a hledání jednotného divadelního stylu.“ Jak sama říká, „nebavi mne osud herečky, která čeká, co jí kdo nabídne,nebo se nabízí sama“, proto se ve středním věku rozhodla pro studium režie na pražské DAMU. A následně se pustila do realizace projektů, podpořených granty – Murlin Murlo nebo MEZZO. V Činoherním studiu Ústí nad Labem režírovala inscenaci Nemoc aneb moderní ženy Elfride Jelínek a v A-studiu Rubín Noc Tribádek Per Olova Enquista. Pro Divadlo Alfred ve dvoře realizovala projekt Stage Code: Tramtárie. Od dubna letošního roku se jako pomocná režisérka podílí na přípravě titulní inscenace Letních Shakespearovských slavností – Večer tříkrálový.

Jak čte hru režisér?
Důležitá otázka při přípravě jakékoli inscenace. Každý režisér čte každou hru jinak. Záleží to na tom, co je to za člověka, proč vůbec dělá režii a je to určitě jedna z nejpodstatnějších otázek pro výsledné působení na diváka. Pro mě je to hrozně důležité vybírat si témata a hry, které mě po prvním přečtení dojmou, pobaví a vzruší. Musím pocítit, že mi to něco říká.

Kdy vlastně naskakuje režijní koncepce?
Při prvním čtení u mě přicházejí nejdříve obrazy, někdy i slzy. Obrazy se stávají hlavním vodítkem v průběhu celé práce a někdy se s nimi musím dost potýkat. Zejména když se ukážou v určité fázi nepohodlnými či zavádějícími. Koncepce by ale rozhodně měla být hotová před začátkem zkoušeni. Když do té doby nic nenaskočí měl by si dát režisér spíš pauzu, zdá se že to pak není hra pro něj. Také někdy vzniká tzv.klíč k inscenaci v rozhovorech s blízkými, anebo s talentovaným výtvarníkem. Někdy je člověk nucen změnit původní záměr z různých důvodů, třeba finančních, ale také prostě jen proto že celé hře najednou mnohem líp porozumí. Já se ale v generálkách obyčejně zase vracím k svému prvnímu dojmu.
Myslím že přináší nejvíce tvůrčí energie.

Jak se díváš na Shakespeara? Zahodila bys ho nebo má stále ještě své místo?
Nezahodila. Mám jen pocit, že Shakespearů v Čechách bylo dost. Zabývá se jím mnoho divadel. Diváci už vědí, že když si pro dnešní večer vyberou Shakespeara neměl by je nijak zvlášť zklamat. A Shakespeare? Opravdu je geniální autor. Zpracovává témata, která jsou pořád živá. Pokud se správně dobově zachytí, nezklamou. Jeho hry pořád „odráží náš život jako zrcadlo“, jak píše Shakespeare v Hamletovi. To je na tom hrozně cenné. Určitě bych se Shakespearovi nevyhýbala. Ale zdá se mi, že je vhodná doba na hledání témat, která jsou pro tuto dobu specifická. Osobně bych se zaměřila na současnou dramatiku. I když je problematické ji vybírat. Málokdo věří čerstvě napsaným věcem. Musí se ověřit v čase. Aby se prokázala jejich platnost, musí je udělat dobrý režisér. Když se to nepovede, mohou zapadnout. Kdybych měla mít své divadlo, snažila bych se hlavně prověřovat témata právě teď nejživější.

Pojďme k inscenaci Večer tříkrálový. Jak bylo na tiskové konferenci řečeno – jedná se o prázdninovou veselici. Zajímalo by mě, která postava je pro tebe jako režisérku nejsympatičtější?
Nevím. V Shakespearovi i v jiných hrách si jako režisérka musím najít klíč ke všem postavám. Musím si oblíbit postavy kladné i ty opačné. Z Večera tříkrálového je pro mě nejzajímavější postava Violy. Jako herečku i jako režisérku by mě určitě zajímalo jak ztvárnit právě tuhle postavu. Jak pracovat s tím, že se nějaká sympatická, chytrá , vzdělaná a vtipná holka převlíkne za kluka a co vše z toho plyne.

Z hlediska české historické kontinuity je nejcharakterističtější Malvolio. Z pohledu dneška je to podle tebe patolízal nebo neúspěšný kariérista?
Shakespearova geniálnost spočívá také v tom, že si můžeš každou postavu promítnout do sebe sama. Mně Malvolio připadá dojemný. Je to naprosto zvláštní postava, která mi není cizí. Málokdo si přizná že by byl patolízal,nebo prospěchář, ale nastávají chvíle, kdy každý člověk uvažuje o tom, jak chytit nějakou příležitost za pačesy. Zda-li by bylo výhodné udělat toto nebo tamto. Jak si podržet získanou moc, peníze, výhody. Jak ponížit ty, kteří jsou v nižším postavení. Jak zneužívat své moci. Ne každý je po zásluze potrestán, ale v tomto případě ještě víc než si zaslouží.
Malvolio je trošku komická postava. Je to také zástupce pořádku a proto se mu všichni posmívají. Celá ta legrace - pomsta ze strany Šaška, Marie a Tobiáše - je ale na rozhraní. Oni už si nedělají legraci oni se mstí, mučí člověka. Je otázka jak celou hru vyložíte....

V tom spočívá největší kouzlo Shakespeara, že to zlo dělá v závěru dobré. Drží se pohádkové nitky. Ale je to spíš černý a drsný humor.
Záměrem tvůrců Večera tříkrálového na Hradě je udělat letní inscenaci se vším všudy – barevnou, pohodovou, s muzikou a velkým příběhem lásky. Případ Malvolia je takový temný melancholický tón, který by se měl ozvat na konci inscenace. Mělo by to být vážnější, než to celou dobu vypadalo. Samozřejmě chaos a veselí…, ale jaký je potom život, který nemá žádný řád. Jestli pod praporem legrace a spravedlivé pomsty můžeme ublížit druhému člověku, takže už to přestává být legrace.Je tu otázka jestli se tím sami nenamočíme a nestaneme se zápornými figurami.

Napadá mě jediné – rozumný řád na světě, ne demagogie, by měl existovat, a k tomu bychom měli mít možnost občas si vyhodit z kopýtka.
O tom by celý Večer tříkrálový měl být. Řád je dobré mít, ale pak potřebujeme karneval nebo nějaké hry, které na chvíli řád převrátí na hlavu a my, jindy tak vážní, se můžem sami sobě dosyta vysmát.

20.6.2005 10:06:36 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!