Martin Veliký: Když do toho začneme šlapat, může to být špatně...
autor: Scena.cz
Měl to štěstí, že po absolutoriu katedry ALD DAMU v roce 1993 mohl zůstat společně se svými spolužáky - z nichž M. Matejka a M. Zimová pocházejí ze stejného kraje „od Trenčína“ v jednom divadle. Nejprve Dejvickém, a nyní v Divadle v Dlouhé. V souboru hraje také jeho žena Lenka Veliká. Mají spolu dceru Alžbětu. Před pár dny se objevil v nové premiéře – Goldoniho Lháři jako hostinský Brighella.
O svém příjmení jsem mnoho nepřemýšlel. Dobrovolně jsem se do telefonu jako dítě hlásil „malý veliký“ (otec byl velký Veliký) Pouze ve fotbalovém kroužku mi říkali „Malý Bolšoj“. Je pravda, že občas se zarazím, když mi lidé řeknou – Vy jste opravdu veliký, protože si to vůbec neuvědomuji.
Na ZŠ jsem byl živé dítě a naši řešili, co se mnou. Tak mě dali na fotbal, abych ze sebe dostal zlobení pohybem. Hra na hudební nástroje nepomáhala. Legrační historka – Dva roky jsem chodil trénovat a po dvou letech jsem zjistil, že hráli každou neděli zápas. Doteď hraju blbě. Chodil jsem jen na tréninky.
Čistě jen klarinet. Před tím byla flétna, trochu piáno a akordeon. Na KALD jsme měli nástroj povinný, takže jsem zvyklý - hraju na to, na co je v divadle potřeba.
Hrozně. Vedle rodiny a zdraví je to největší štěstí. Nevím, kde bych se plácal. Také proto mě to divadlo asi baví. Devět lidí z ročníku hraje spolu dodneška.
V šatně se bavíme slovensky. Já se cítím jako Čechoslovák – na mně byla spáchána křivda rozdělením. Maminka je Češka, takže jsem celé dětství jezdil do Kladna.
Vstoupil do toho až po čtyřech letech našeho studia. Na škole jsem se s ním nepotkal. Oslovil nás, že bychom mohli celý ročník k němu do divadla. Pro mě je také hodně důležitý ještě v jedné věci, především v tom, jaké divadlo nám otevřel.
Takové zkoušení, kdy on vlastně něco hodí do prostoru a my s tím musíme něco dělat. Pak vznikají inscenace dílem kolektivní a tvůrčí. To mě baví.
Přiznám se, že poslední dvě reprízy jsem se moc nesoustředil. Přeci jen jsme to v prosinci jako obvykle hodně „smažili“. Ale jinak to beru v pohodě. Je to krátké, už se u toho tolik nezpotím. A kromě toho jsou tam písničky, které mám hodně rád. A taky výstup s Honzou Vondráčkem, kde hrajeme policajty. Je dobré, když to hrajeme nejen pro děti, ale i pro dospělé, pak je to dobré.
Dlouho jsem nevěděl, co budu dělat. Na škole jsem se věnoval recitaci, pak na gymplu jsme měli divadlo – s tátou jsme si o tom povídali. On jako mladý měl ambice, tak jsme to řešili, co bych mohl dělat. Technický typ nejsem, a tak jsem myslel, že skončím jako učitel (jako máma). Tak jsem fakt nevěděl, co bych chtěl –zda herectví nebo učitelství. V těch osmnácti je člověk takové tele. A tak jsme nakonec došli k tomu, že zkusím v Praze DAMU. Šel jsem na loutkárnu - v životě jsem v loutkovém divadle nebyl, ani jsem žádnou loutku v ruce nedržel. Na přijímačky jsem si sice něco připravil, hodně tu šlo o improvizaci – ta byla spíš pohybová než s loutkou. Myslím, že to vyšlo spíš náhodou.
U každé inscenace je to jiné, baví mě objevování. Premiérou to jakoby uhasne. Neumím si to pak užívat. Po premče mám depresi, kocovinu, onemocním – zkoušení mě zkrátka baví více.
Hraní má ale také své kouzlo. Nejvíc mě mrzí, když ve stejném místě diváci reagují jinak. Jednou se smějí jindy ne… Pak sedíme v šatně a lámeme si hlavu, co a jak. Pak do toho začneme šlapat a to může být špatně. Pak jsou dva názory – blbí lidi nebo blbě hrajem? Ale když do toho začneme šlapat, může to být špatně.
Časopis 19 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 19 - sekce
HUDBA
Pop-rockové pódium
Helmutova stříkačka
Comebackový koncert brněnské legendární kapely u příležitosti jejího 40. výročí z klubu celý článek
OPERA/ TANEC
Julie a Romeo zakončí sezónu Jihočeského divadla
Poslední premiérou zimní sezóny Jihočeského divadla bude taneční divadlo Julie a Romeo, které uvedeme v modern celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 19. týden
Želary
Anna Geislerová ve strhujícím příběhu, který uvádíme u příležitosti výročí květnových dnů, konce 2. celý článek