Scéna.cz 

„Osobně rád hraju hajzly,“ říká Michal Čapka

Pochází z herecké dynastie – divadlo hraje jeho otec, bratr i strýc. Nejdříve studoval gymnázium. Po roce ho opustil a nevěděl co dál. „Nějak jsem divadlo cítil v sobě,“ říká o svém rozhodnutí studovat ostravskou Konzervatoř herec Michal Čapka - další držitel Ceny Alfréda Radoka 2003 v kategorii mužský herecký výkon. Zajímavostí je, že byl rovněž nominován v kategorii talent roku.
Na dotaz, jak se cítí jako čerstvý laureát, dlouho neodpovídal. Po chvíli začal vyprávět o svém klukovském snu – „Snil jsem o tom, že budu stát na jevišti s kytarou v ruce a hrát s kapelou. A bude to nádhera a největší štěstí,“ řekl a dodal, že nakonec zjistil, že herectví je jen obyčejná práce, kterou buď děláte dobře nebo se vám nemusí něco povést. „Každý určitě touží po tom, aby právě jeho práce byla doceněná. V divadle se to má ale tak, že se dá jen těžko hodnotit. Oceněním padla na moji postavu Psa taková zvláštní odpovědnost.“

V dětských snech si Michal Čapka vytvořil kolem divadla pozlátko. Co pro něj divadlo kromě práce znamená dnes?
„Divadlo mě baví čím dál víc. Hodně za to vděčím režiséru Fedotovi. Jako první mi ukázal divadlo v magickém světle. Díky němu jsem poznal, že hraní je zejména o předávání energie.“
Se Sergejem Fedotovem se poprvé setkal v Městském divadle Karlovy Vary v inscenaci Racek, kde ztvárnil Konstantina Trepleva. „Tehdy to byl pro mě velmi silný zážitek. Zkoušení bylo velmi náročné. Samotná postava je emocionálně veliká,“ vzpomínal Michal Čapka a dále zdůraznil, že není žádným fanatickým vyznavačem práce Fedotova. Jen se prý tu a tam potkávají na jevišti. Kromě inscenace Psí srdce v Komorní scéně Aréna s ním ještě spolupracoval na inscenaci Malý ďábel v Národním divadle moravskoslezském Ostrava.
Hostuje na všech ostravských scénách. Po stránce herecké techniky s tím nemá problémy. „Hned při první aranžovací zkoušce v Divadle Jiřího Myrona jsem zjistil, že nevidím na konec jeviště ani hlediště. Šlo spíš o to zorientovat se.“

Jako postava Psa v inscenaci Psí srdce má dvě polohy - submisivní coby Pes a následně dominantní jako Občan. Nakolik bylo toto pro něj náročné zahrát?
„Osobně strašně rád hraju hajzly. Možná vypadám nějak navenek, ale oproti skutečnosti mohu být úplně jiný. V případě postavy Psa kladl režisér Fedotov důraz na její věrohodné ztvárnění. Klíčem bylo myšlení. V žádném případě jsem nechodil do parku a neokoukával psy.“
K tomu hraje v inscenaci Lidská tragikomedie, Trainspotting a dalších. V Lidské tragikomedii se mu nejhůře hraje druhá část, kdy je padesátiletý. Slovník hry Trainspotting mu nevadí – „V Ostravě jsme na to zvyklí.“ (Smích.)

Jaký je vlastně Michal Čapka mimo jeviště?
„Inklinuju k sarkastickému, cynickému a ironickému vnímání světa. Ale je to o tom, že člověk už nenachází v sobě dostatek emocí. Zejména jako herec musím každé dva měsíce věřit režisérovi a uzpůsobovat se tématu, které se zrovna inscenuje. Takže jsme jakési kurvy.“
Dále přiznal, že si od divadla snaží udržet určitý odstup a držet se při zemi. „Kdybych snad ze dne na den nesměl na jeviště, tak by mě to vůbec nevadilo.“ A kdyby divadlo skutečně nebylo? „Asi bych se věnoval scénické hudbě.“ To už si mimo jiné vyzkoušel právě u inscenace Psí srdce.
Vedle toho čeká Michala Čapka jedna významná životní událost. Jak se cítí jako budoucí otec? „Byť je to velmi krásné, osobně to vnímám jako velmi složitou věc. Nevím jestli se těším nebo ne. Určitě jsem v očekávání. Nedokážu to přesně pojmenovat.“
Takový je Michal Čapka, který rovněž přibližuje magii divadlo, že není falešná, ale „pouze jako“, jemuž nevadí anonymní diváci a bez divadla by dokázal rozhodně být. V další sezóně ho čeká hostování v Národním divadle moravskoslezském ve hře Tomáš Beckett. Dále bude na své domovské Komorní scéně Aréna dělat na inscenacích s režisérem Ivanem Krejčím a Sergejem Fedotovem.