Scéna.cz 

Simona Stašová: Náhody neexistují

Herečka Simona Stašová oslaví v březnu životní jubileum. A může směle říci, že divadlu věnovala celý život. Pohybuje se v něm odmalička. Jakpak by ne, když její maminkou je Jiřina Bohdalová. Není tedy divu, že se sama stala herečkou, a ani to, že dlouho stála ve stínu své slavné a populární matky. To se ale změnilo, a dnes je jméno Simona Stašová samo o sobě pojmem. Je považována za jednu z nejvýraznějších osobností současného divadla i filmu. Podle vlastní zkušenosti vím, že je nejen dobrou herečkou, ale hlavně dobrým člověkem, s úžasným smyslem pro humor.

Vaše kariéra, která nabrala na obrátkách teprve ve středním věku, může (a myslím, že je) pro mnoho žen povzbuzením. Vzpomínáte si, jak ten obrat nastal?
Já bych to nepojmenovala jako obrat. Vždycky mě divadlo bavilo, dávala jsem mu spoustu svého času a vždycky jsem se ho chtěla naučit na nejvyšší profesionální úrovni. Měla jsem kolem sebe spoustu vzorů, které jsem sledovala a učila se od nich. Vědomě a záměrně. Měla jsem stále na očích svojí maminku, která mě nenásilně vedla za ruku tím hereckým životem, vnímala jsem její přístup k učení, její posedlost hraním a její zaujetí. Taky jsem vnímala, kolik řehole je v tomto povolání, kolik věcí si musela máma odepřít. A tak jsem to všechno vstřebávala a hrála všechny role a roličky i roličinky, které mi byly nabídnuty za čtrnáct roků angažmá v Divadle E.F. Buriana a dalších čtrnáct roků v Městských divadlech pražských... až si mě všiml Honza Hřebejk a dal mi roli maminky Šebkovou v Pelíšcích. Ale ono to nespadlo z nebe, já měla setsakramentsky z těch všech roků na jevištích nabráno. Nicméně, Honzovi děkuju, podařilo se mu na mě upozornit.

Hraje ve vašem životě nějakou roli šťastné náhody nebo souhlasíte s rčením „každý svého štěstí strůjcem“?
Ne, žádné náhody nejsou. Na ně nevěřím. Štěstí přeje připraveným, tomu věřím.

Podle databáze Divadelního ústavu máte na kontě přes osmdesát rolí. Které jsou ty, jež vám nejvíce utkvěly, přirostly k srdci? A proč?
Páne jo! Vy jste první, která mi řekla, že to někdo spočítal. Tak to je pěkný. Nejvíc miluji teď ty moje „divadelní děti“, které mám momentálně na repertoiru. Je jich šest a nevím, kterou bych měla jmenovat jako první, to prostě nejde. Všechny jsou to moje holky a ve všech mám svojí duši a srdce a energii a celou svojí bytost. Zbožňuju Filumenu Marturano a Shirley Valentine a Římské noci a Poslední ze žhavých milenců a Drobečky z perníku a teď nejnovější Vím, že víš, že vím…. Jenom vám to takhle vyjmenovávám, a nějak se mi zaplavuje duše štěstím, že v těch hrách můžu žít.

V pozdějších fázích své herecké kariéry jste se dočkala nejen potlesku a přízni fanoušků, ale i cen a uznání kritiky. Co je pro vás jako člověka a herečku nejdůležitější?
Lhala bych, kdybych řekla, že mě Cena Thalie za Drobečky z perníku netěší, nebo že jsem to vzala na lehkou váhu. Naopak. Ale je to pro mě zodpovědnost, že když někdo na Drobečky přijde a ví, že jsem za ně dostala Thalii, tak taky musí vidět ten oceněný výkon. A to si moc dobře uvědomuju, je mi to milé a příjemně mě to zavazuje vůči divákům.

Zahrála jste si na velkých i menších scénách, např. Shirley Valentine jste hrála jak v menších sálech, tak v auditoriu pro několik stovek diváků. Jaký typ prostoru máte ráda?
Baví mě právě to střídání velkých a malých divadelních prostorů, třeba někdy i kinosálů, a dokonce i prostůrků za nějakou hospůdkou, protože na vesnici nemají divadlo, či dokonce amfiteátr, kde je tisíc lidí, kde jsem taky hrála. To všechno vám vytváří profesi. Žádný prostor není pro mě špatný a žádný prostor jsem nikdy neodmítla. To, co mi vadí, je hlučná klimatizace, nedýchatelný vzduch, nebo zima. Ale i tak jsem hrála a i to mě zocelilo. Dovedete si představit, jak si pak nakonec vážím toho svého krásného jeviště a hlediště v mém milovaném divadle ABC? Fantazie!

Dokážete se při hraní oddělit od své postavy, nebo to pokaždé prožíváte s ní?
Nikdy se neodděluju od postavy. Vždy tu dotyčnou figuru v sobě najdu. Nějaké své vlastnosti potlačím a nějakým dám volný průchod. Bohužel někdy musím na sebe napráskat i ty špatné vlastnosti, ale to už tak v tom našem povolání chodí. Ale vždycky jsem to já a vždycky z nějakého jiného úhlu. Postavy, které jsou absolutně proti mému charakteru a které v sobě nenajdu, tak takové si už nevybírám.

Stalo se vám, že vám některá z vámi hraných postav „poradila“ v nějaké životní situaci?
Vybírám si takové texty, vtipné a hluboké zároveň a tak zajímavé ženské charaktery. A hlavně si vybírám znamenité autory, kteří mi vkládají do pusy tolik zajímavých myšlenek a prožitků a životních situací na zamyšlení a tolik šancí, že si člověk sám ze sebe může udělat srandu, že se velmi ráda nechávám inspirovat i ve svém osobním životě. Dnes už ta hranice mezi mým životem a jevištěm je velmi tenká, ne-li žádná. Divadlo je prostě zhuštěný zajímavý život, ve kterém je strašná sranda. Co může člověk chtít víc?

Působíte nesmírně pozitivním dojmem, a to myslím dnes, v době všeobecné naštvanosti někdy může provokovat. Setkala jste se s takovou reakcí? Byla jste vždycky takto pozitivní nebo to přišlo až časem?
Já se stýkám jen s lidmi, kteří si stále nestěžují. Z duše nesnáším bolestíny, kterým se vlastně nic neděje, a pořád si na něco stěžují. Nesnáším votravy, kteří vám z života udělají peklo, protože pořád je něco špatně. Hrůza ! Tak těm lidem se instinktivně vyhýbám a prchám před nimi. To jsem radši pozitivní cvok, ať si o tom každý myslí co chce. Pro mě je vždy ta sklenice poloplná a ne poloprázdná. Ale s tím jsem se asi narodila.

Naše životní i profesní vzory se během života proměňují. Máte některé lidi, kteří jsou pro vás jako vzory a inspirace stálicemi?
Ano, jsou to moji rodiče. Posedlí svým povoláním. Neutuchající energii můžou rozdávat. Chuť a lásku k životu můžou oba vyučovat. A nejsou ani jeden bolestín. I když je něco bolí, snaží se to kopnout do srandy. Takové lidi miluju a jsem poctěna, že k nim patří i moji rodiče. To je prostě fantastický.

Jaké je vaše životní motto?
Nedělej lidem to, co sám nemáš rád. Naprosto to funguje. Mám to vyzkoušené.

Simona Stašová
Oficiální stránky zde