Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jan Šotkovský: Mezi Městským divadlem Brno a Buranteatrem

autor: archiv

S dramaturgem Městského divadla Brno a také Buranteatru Janem Šotkovským se pravidelně potkávám na národním festivalu amatérského divadla Jiráskův Hrnovo. Jiné to nebylo ani letos, kdy tu byl ve funkci lektora Problémového klubu. Povídali jsme si – jak jinak – o divadle. Amatérském i profesionálním.

Na Jiráskův Hronov jezdím pravidelně - byl jsem tu šestkrát v semináři, z toho 4 x u kolegy Milana Schejbala, dva roky jsme vedli se ženou Diskusní klub, jeden rok jsem byl stálý recenzent, a teď jsem v Problémovém klubu. Vyzkoušel jsem si opravdu všechno. Řekl bych tedy, že jsem vzešel z hronovského prostředí, spíše nežli obecně z amatérského. Byl to pro mě takový iniciační moment.

Jste zkrátka jeden z těch, kdo se zabývají divadlem profesionálně, ale na to amatérské nezanevřeli. Pro mě je zajímavé, že jste zároveň dramaturgem Městského divadla Brno, což je takové hodně oficiální divadlo, a pak jeden ze zakladatelů Buranteatru, což je divadlo snad ani ne alternativní, ale určitě nezávislé.
Taky bych volil spíš to označení nezávislé, protože Burani nejsou žádná Farma v jeskyni, a tudíž mi nepřijde zase v tak velkém rozporu s tím MDP. Děláme v podstatě tradiční divadlo (i když to je asi nešikovné označení, protože něco takového jako „tradiční“ divadlo vlastně neexistuje). Tedy v podstatě normální činoherní divadlo, které stojí v první řadě na textu. Pokusili jsme se sice i autorské věci, ale ten základ je pořád dobrý text a dobří herci. V tom smyslu to od měšťanského divadla, které MDB reprezentuje, není až tak velký odskok, spíše je to pro mě zajímavá zkušenost. MDB je kolos: dvě scény, kolem stovky herců, spousta zahraničních zájezdů, 11 premiér do roka. V Buranteatru všechno děláme v podstatě na koleně. Takže je pro mě osvěžující, že můžu přepínat z jednoho do druhého. Přemysl Rut kdysi v jednom rozhovoru říkal, že ho baví schovat se divadelníkům mezi muzikanty a muzikantům mezi spisovatele. Já sice zůstávám u toho divadla, ale baví mě občas jako had převlíkat kůži.

Pozoruji to jako jeden z trendů českého profesionálního divadla – mnozí mladí herci mají sice profesionální angažmá ve velkém kamenném divadle, ale strašně rádi si odskakují na malé scény mezi generačně spřízněné lidi. I když, svým způsobem, divadlo, které tam hrají, je v něčem podobné.
Přece jen se to asi liší mírou drzosti, provokativnosti, vůči kterým jsou ty měšťanské domy ostražitější. Mě práce v Buranteatru baví, ale zároveň musím přiznat, že mojí velkou láskou je muzikál, který se v MDB dělá především. Mám rád klasický muzikál, show, ten broadwayský “ wow - efekt“. A to se dá dělat v Čechách málokde, a hlavně v malém divadle to moc nejde. A tak jsem rád, že tu příležitost mám, myslím, že se to navzájem obohacuje. Je to sice občas honička, ale baví mě, když tu divadelní skutečnost nahlížím z různých jiných úhlů.

Dá se říci, že před poměrně krátkou dobou zažil Buranteatr přímo raketový vzestup popularity. Mám na mysli vaše dobré umístění v Radokových cenách, velmi vstřícný kritický ohlas. To mě přesvědčilo, že i v dnešním trendu hodně experimentálních věcí j tu podvědomá touha po něčem trochu obyčejnějším.
My máme vesměs pozitivní zkušenost. Jsme neznámý soubor bez hvězd, ale lidi, kteří přijdou, jsou překvapeni, že je jim to divadlo blízké a chodí znovu. My jsme kdysi měli slogan, kterého jsme se už raději vzdali, protože mi to spousta kamarádů teatrologů doslova otloukla o hlavu. „DIVADLO PRO NORMÁLNÍ LIDI“ Říkali, že je to populistický slogan a kýč, ale to je vlastně citát. Vzniklo to z bonmotu kamaráda Tomáše Beránka, který pro nás napsal jednu hru. Když si nás tehdy objevil, říkal: „Já už jsem v Brně přestal chodit do divadel, protože jsem měl pocit, že na jedné straně jsou kamenné scény, které vydávají takový varovný odér velkého umění – a musel jsem si vzít oblek. Na druhé straně se bojím jít do těch tzv.alternativních divadel. Ale u vás mám pocit, že to divadlo je jednoduchý, a mám z něj zážitky jako z dobrých filmů. Příběh, postava, hra, herec.“ V podstatě jsme tedy dost konzervativní soubor, a vlastně dosti vědomě. I když se ten grunt snažíme postupně nějak rozvolňovat, a zkoušet si jiné způsoby spolupráce. Třeba Misantrop vznikl poměrně specifickou metodou improvizací na zadané situace z Moliera. Což byl tehdy pro nás dost velký experiment, ale ve výsledku to tak nevypadá. Je to taková normální psychologická činohra.

Jaká bude nová sezóna v Buranteatru?
Hned na začátku sezóny nás čeká taková velká věc – festival pod názvem 4 T, visegrádský projekt čtyř divadel ze čtyř zemí. Je to založeno na fóru, že každá země zpracovává příběh jiné země a jsou to vesměs autorské záležitosti. My hrajeme polské téma, Mickiewiczovy Dziady, což je samozřejmě obrovské knižní drama, z kterého jsme si vzali jen fragment a doplnili jinými texty. Hned po příjezdu z Hronova máme první čtenou a premiéra bude na konci září. Pak chystáme původní hru našeho brněnského kamaráda Zappa v jahodách a Joyceovy Vyhnance. Pokusili jsme se oslovit režiséra tzv. mimo naši partu a mimo naši generaci,a domluvili jsme se s Šimonem Cabanem, že u nás bude dělat na jaře Dámu s kaméliemi. První jeho nápad byl pojmout to z pohledu toho chlapa, který se v jednu chvíli s tou ženskou rozchází a za hodinu se jí omlouvá a chce zpátky. Jsou tam obrovské emoční propady, a tím je to zajímavé. Zatím s tou představou jen koketujeme, ale možná, že tam nakonec žádná Markéta nebude. Ten nápad na spolupráci přišel tak, že si Michal Isteník padl s Šimone do oka, když dělali Muchovu epopej v MDP a oba dva se chtěli potkat při nějaké další práci.

Tím jsme skočili k Městskému divadlu Brno. Co chytáte tam?
První věc, kterou budu dělat na podzim, jsou JEZINKY BEZINKY a na jaře chystáme muzikál DONAHA. Čili klasické tituly. Na konci sezóny přijde největší darda. Před časem jsme napsali pro letní hraní v Biskupském dvoře takový příběh o baronu Trenckovi. Panu řediteli se to zalíbilo, a zadal nám mnohem ambicióznější projekt, věc o Cyrilu a Metodějovi. Mělo by to být v žánru hudebního divadla, ale rozhodně ne muzikál v klasickém slova smyslu, spíše scénické oratorium. Bude součástí velké cyrilometodějské výstavy k výročí jejich příchodu do Čech, kterou dělá Moravské muzeum (Biskupský dvůr pod ně spadá). Bude to tedy pro nás nejzajímavější a nejdůležitější věc příští sezóny.

20.8.2012 02:08:03 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!