Tatiana Medvecká o Arkadině a Čechovovi
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekV nové inscenaci RACKA v Národním divadle se v roli Arkadiny představila Tatiana Medvecká. Ještě před premiérou jsme si povídaly nejen o této roli, ale také o jejím vztahu k Čechovovi.
Mně vůbec nepřišlo, že by tahle hra mohla být brána jako stará. Naopak, mně připadá, jako by byla napsána dneska. Když na konci hry stojím nahoře nad jevištěm a poslouchám závěrečný monolog Niny, mám pocit, že je v něm úplná esence hereckého údělu. Takhle pojmenovaný pocit herečky v tom, co to herectví je, co si myslela a co zjistila, mně přijde geniální. Neznám jinou hru, kde by to bylo tak přesně a drsně pojmenované. A mé téma stárnoucí herečky - není kolem nás spousta takových? Jak se člověk stárnutí brání, jak si to nechce připustit, to jsou strašně silný témata, stejně jako vztah matka - syn, který z jejího pohledu není dostatečně úspěšný. A těch aktuálních témat je tam samozřejmě daleko více.
Musím říci, že to je pozůstatek mého divadelního působení. Zatímco v první části používám paruku, v druhé mám své vlastní vlasy. To pro mě znamená, že chodím do divadla o hodinu dřív, aby mi je holky stihly natočit.
To je mi líto. Nina Zarečná, to byla jediná role, po které jsem toužila. Takže, když to vidím Magdu (Borovou) hrát, tak je mi bolno. že ten život je pryč, a já hraju úplně jinou postavu, na kterou by mě nikdy ani nenapadlo myslet. Protože jsem se tak dosud necítila.
Tu jsem taky milovala. Stejně tak celou éru Divadla za branou, viděla jsem skoro všechny inscenace. A milovala jsem Marii Tomášovou. Když hrála Hodinu lásky, to byl pro mě takový zážitek, já jsem přímo štkala štěstím, jak to dovedla zahrát.
Je pravda, že se moje čechovovské role dají spočítat na prstech. V ND jsem dělala Duňašu ve Višňovém sadu a pak jsem dvakrát zaskakovala Charlottu, jednou ve Vajdičkově inscenaci, a poté v Rajmontově. K velké roli jsme se vlastně dostala až v Divadle Na zábradlí – Vojnická v Platonovovi. Jsem za ni vděčná,děkuji pánu bohu, ale zároveň je ve mně vždycky malá dušička. Je to pro mě na úrovni Hamleta, obrovský úkol.
To bych nerada, i když je pravda, že se k synovi chová dosti drsně. Přitom ale musíme brát v úvahu, že herectví v sobě nese sebestřednost. Člověk se soustředí sám na sebe, a ty ostatní nevnímá. Čechov byl v tomhle geniální, jak to dokázal napsat, když ústy Trepleva říká: Jistě , moje matka je bezesporu talentovaná,ale zkus před ní pochválit jinou herečku...Herecký svět je jiný, máme pocit, že je tím jediným, nejdůležitějším světem. A tak se může stát i reálně uvažujícímu a soudnému člověku, že se chová nevědomky sebestředně, protože ho to úplně pohlcuje. Ale myslím si, že Arkadina někde vzadu, v koutku duše ví, že se tomu synovi nevěnovala tak, jak by se měla věnovat, že v ní neměl tu lásku a oporu. Chtěla bych ale, aby byla divákům pochopitelná jako ženská, která kdysi byla slavná, a teď najednou cítí, že jí už ujely všechny vlaky a že spoustu věcí prošvihla. Ale rozhodně bych nechtěla, aby vyzněla jen záporně.
Neřeknu více než, že bych chtěla, aby věta „Jsi poslední kapitola mého života“ zazněla pravdivě.
TIP!
Časopis 19 - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Patrik Lančarič: Zlín už ke mně přirostl
Setkání s Patrikem Lančaričem, uměleckým šéfem činohry Městského divadla Zlín, nebylo náhodné. Portál Scena.cz ...celý článek
Časopis 19 - sekce
HUDBA
Cooper přiveze unikátní 3D/AV show
Britský producent a tvůrce inteligentní taneční hudby Max Cooper představí 16. května svůj nejnovější projekt celý článek
OPERA/ TANEC
Lípa Musica přichází s pestrým programem
Světová premiéra Beaty Hlavenkové, odvážný projekt soudobé hudby se sólistou Danielem Matejčou a dirigentkou A celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Literární tipy 20. týden
Romantické hrady, Rýn a dívka jménem Lorelei
Hluboké údolí nejdůležitější evropské řeky je, kam oko dohlédn celý článek