Kateřina Ondroušková: „Musíš se smát, abys nebrečel.“
Za zdroj své příjemné nálady a pozitivního naladění uvádí moto filmu Vlak života: „Musíš se smát, abys nebrečel.“ To si prý často říká a snaží se být maximálně vstřícná – Kateřina Ondroušková, tisková mluvčí činohry Národního divadla.
Diváci se s ní osobně mnohokrát nesetkají, přesto k nim promlouvá potažmo přes všechny noviny. Stará se o veškerou komunikaci s tiskem, připravuje podklady pro média. Všechny inscenace, které nastuduje soubor činohry Národního divadla, propaguje od prvé čtené zkoušky až po závěrečnou tiskovou konferenci před premiérou. Koordinuje fotografování, televizní štáby, zajišťuje rozhovory s herci. Dále spoluvytváří měsíčník Národního divadla. Pro Český rozhlas 3 – Vltavu natáčí dokumenty ze života Národního divadla. Kateřina Ondroušková otázky častěji klade, než odpovídá...
Klást otázky je mi příjemnější.
Studovala jsem na JAMU, obor televizní a rozhlasová scénaristika a dramaturgie, tedy v podstatě žurnalistiku modifikovanou pro média. Práci v Národním divadle mi nabídl Dr. Josef Kovalčuk (šéf činohry ND – pozn. redakce). V té době jsem dokončovala studia v Brně. Měla jsem v sobě „puzení“, a tak jsem se jela do Prahy podívat. Jak jsem se rozhodla, to už víte. Já jsem osobně ráda, neboť jsem magický divadelní život, shon a hemžení, který je vždycky v zákulisí, poznala zblízka. A navíc mě od dětství divadelní zákulisí fascinovalo.
Potíže s orientací jsem měla. Jednak „geografické“, neboť zpočátku jsem byla ráda, že trefím vůbec ze Stavovského divadla do Národního a na Anenské náměstí, kde sídlí propagace a balet. Pak zbývaly chodby a zákulisní cesty, které jsou na obou scénách velmi komplikované. Ty mi naháněly hrůzu, ale byly jednodušší než najít správné cesty k lidem, protože ke každému musíte přistupovat jednotlivě, neboť každý je zde osobnost. Mí současní kolegové mi v tom hodně pomáhali. Cesta to byla někdy složitá, občas jsem narazila na překážku, ale postupně jsem se přirozeně zapojila.
Ze začátku jsem měla trému a ostych, zejména k té nejstarší generaci. První pozitivní příhodu jsem záhy po mém nástupu zažila na výměnném zájezdu do Bratislavy. Kde za mnou přišla paní Blanka Bohdanová a povzbudila mě, což od ní bylo upřímné a milé. Právě na základě takovýchto setkání a příhod jsem se ostychu zbavovala.
Určitě. Martina Válková, s níž jsem se poznala už v Brně. Myslím, že teď jsme kamarádky. Rozumím si s Katkou Winterovou , Janou Janěkovou, Janou Bouškovou, Hankou Ševčíkovou a s mnohými dalšími.
Jistě, že ne. Ale o nikom nemohu říci, že bychom byli přátelé na život a na smrt.
Nemám!!!
Na jednom Febiofestu jsem viděla film Vlak života, jehož hlavní moto bylo „Musíš se smát, abys nebrečel.“ To si často říkám, nejen v pracovním životě. Snažím se být maximálně vstřícná, někdy to jde hůř, ale snažím se.
Když se blíží konec června. Tato sezóna byla opravdu náročná. Těším se, že si odpočinu.
To víte, že jo. Člověk je u zrodu – od první čtené zkoušky až do chvíle, kdy jsou všichni v kostýmech a vše je připravené. Jakmile vstoupí první herec před diváky, tak si přeji, aby to dopadlo co nejlépe a bylo to nejlepší představení, jaké kdy vzniklo.
Celá sezóna byla připravená s velkým nasazením a přáním, aby dopadla na výbornou. Byla poznamená posledním rokem funkčního období současného šéfa Josefa Kovalčuka. Myslím, že jsme uvedli velmi úspěšné inscenace, jako byla Lucerna v režii V. Morávka, nebo Portrét umělce jako starého muže v režii Otomara Krejči, což byly inscenace, které velmi dobře ohodnotila i odborná kritika. Vznikla divácky velmi úspěšná inscenace Večer tříkrálový, zajímavá a nekonvenční Markéta Lazarová.
Problematické bylo jaro – premiéra současných českých her Rodinné sídlo a Švejkův vnuk. Musím říci, že realizace byla naprosto poctivá. Kritika tyto inscenace nepřijala, byť na nich dramaturgie poctivě pracovala. Myslím, že ND má ze své podstaty uvádět původní českou tvorbu i přes případný neúspěch. Je mi velice líto, jak se odsoudila inscenace Švejkův vnuk, protože práce na ní byla nesmírně zajímavá. Tým pod vedením Ondřeje Pavelky pracoval opravdu na 120 %. Všichni se snažili pro kvalitu hry udělat maximum. Na práci kolem ní budu skutečně ráda vzpomínat.
Budu dělat korektury zpravodaje ND. Ten od nové sezóny změní podobu – jiný formát, grafiku, bude rozsáhlejší. Zaměří se vždy na jeden soubor. V září zahajuje činohra. Doufám ale, že budu taky odpočívat. Těším se na hluboké lesy, které jsou všude kolem naší chalupy na Vysočině, ale i na slunce a moře někde na jihu.
(Šibalsky se usměje.) Zavařovat? Celá moje rodina „prozavařuje“ obvykle velkou část léta, ale já bývám připuštěna jen k pomocným pracem, jako je sběr kýžených plodů.
TIP!
Časopis 17 - rubriky
reklama
Časopis 17 - sekce
HUDBA
Mirai - Tomodachi
Vychází očekávaná deska Tomodachi. Ta se přidává do katalogu kapely Mirai k platinově oceněným albům Konnichiw celý článek
OPERA/ TANEC
Celostátní festival ZUŠ Open 2024
ZUŠlechťujeme uměním – pod tímto heslem opět od 23. května do 9. června 2024 ožijí v rámci celostátního celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Svatá Zdislava a Cesty víry
Znovuotevření baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí
Přímý přenos slavnostní mše, kt celý článek
© Copyright 1998 - 2024 Scena.cz, z.ú. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu Scena.cz, z.ú. zakázáno