Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Kafkův Zámek potřebuje několik klíčů

,,Naší touhou je nabídnout divákům hned několik klíčů k Zámku." říká Filip Čapka, jeden z protagonistů dramatizace Kafkova románu Zámek. V premiéře uvede Národní divadlo Brno v pátek 22. března 2002.
Dramatizace slavného románu pražského spisovatele Franze Kafky, jehož dílo se stalo geniálním vyjádřením zvláštní odcizenosti 20. století. Pokusy zeměměřiče K. dostat se na tajemný zámek, kde se má dozvědět podstatné informace týkající se jeho činnosti, troskotají na nemožnosti překonat zdánlivě banální překážky. Jeho existence se propadá do absurdity, událostem nelze dát žádný směr, vše se vrací v kruzích zpět. Pro divadelní podobu románu se otevírá prostor k humornému vidění blízkému grotesce. Jednotlivé epizody skládají pestré lidské panoptikum, jehož figury nás zaskakují svými osudy a překvapují svou bizarností, dojímajíce i rozesmívajíce nás současně.

Jaký byl váš vztah k literárnímu dílu Franze Kafky dříve, než jste začal studovat svoji roli v dramatizaci románu Zámek?
Měl jsem ke Kafkovi vztah spíše povrchní: to, co psal, bylo pro mne složité a nesrozumitelné - a proto jsem neměl důvod se tím zabývat… Ale teď - a to zkoušíme Zámek teprve týden! - se z Franze Kafky stal můj oblíbený autor: pod slupkou, pod napsanými slovy se skrývá tolik různých témat - a taky humoru! Kromě toho je v Zámku mnoho myšlenek nebo témat, které oslovují mě osobně - a to velmi a hluboce. Až neuvěřitelně souzní s mým životem.

Která témata se skrývají v románu Zámek?
Ta první rovina, jež se sama nabízí, je kritika byrokratického systému. Kritika neprůhledné, spletité úřednické mašinérie. Hlavní postava románu - K. - se seznamuje s takovýmto systémem a snaží se do něj racionálně proniknout: je přece zeměměřičem, jenž si dokáže věci pěkně změřit a spočítat! Ale tomuto systému nelze racionálně porozumět: K. nemůže dospět k žádným závěrům… Toto téma se podbízí jako prvoplánové - to nejzjevnější, co lze z textu vyčíst. A navíc je nám také bohužel blízké: stačí, aby člověk zašel na poštu - a už je s nesmyslností a komplikovaností úředničiny seznámený… Tato rovina interpretace není nezajímavá - alespoň díky způsobu, jakým Kafka toto téma rozvíjí. Nicméně v románu se skrývají ještě další - mnohem důležitější, hlubší, až metafyzická - témata, která nás lákají především.

Když budete konkrétnější…
V tomto románu nenalézá čtenář jediné možné vodítko - zcela naopak, na každé jedné stránce odhaluje hned několik klíčů k Zámku. Každý čtenář - tedy pozorný čtenář - si z nich vybere ten svůj: podle toho, na jaké otázky - své vlastní, osobní otázky - hledá v životě odpovědi. Protože Zámek dokáže rozvibrovat v každém člověku právě to jeho téma…

Mluvíte o tom, že román Zámek skýtá mnoho způsobů výkladu - bude tato otevřenost či svoboda ponechána i ve vztahu k diváku, který zhlédne dramatizaci Kafkova románu? Anebo se inscenační tým či vy osobně - jako představitel hlavní role - budete snažit předložit publiku nějakou jednoznačnou, vámi zvolenou interpretaci?
Během zkoušek - herci společně s režisérem - samozřejmě hledáme ony možné klíče k Zámku: diskutujeme o tom, co by mohla znamenat ta nebo ona slova. Snažíme se přijít na to, jaký smysl se za těmi slovy může skrývat - a na základě toho nabídnout nějakou interpretaci. Nikoliv však jednu jedinou - nebo jedinou možnou interpretaci! Naší touhou je dát divákům hned několik klíčů k Zámku: nechceme jim vnutit nějakou Naši interpretaci Kafky - ukázat jim, o Čem Kafka píše. Zkrátka říci: takto to je… Ne, naší snahou je předložit Kafkovo dílo v jeho čisté formě - a o to je to těžší. Chceme ukázat Zámek v jeho různých barvách a nechat na divákovi, aby si vybral… Ale tato představa se zatím jenom vyvíjí: vždyť zkoušíme teprve týden!

Můžete již předem odhalit alespoň některé z klíčů k Zámku, jež divákům nabídnete? Který souzní kupříkladu s vašimi životními otázkami či viděním světa?
Je to téma člověka, jenž hledá své místo v moderním světě, jenž se snaží někde zakořenit…hledá svoji identitu, ptá se: kdo jsem?! kam směřuji a proč?!

Téma věčného cizince?
Ano, přesně tak - o tom je vlastně celý děj Zámku: K. přichází jako cizinec do nějakého prostředí, které má již svůj pevně zakotvený, zaběhnutý řád. K. mu nerozumí, připadá mu nesmyslný, a proto se snaží ho pochopit. Rozumem pochopit. Ale marně… Navíc zůstává proti tomu řádu a všem, kteří se mu podřizují, sám. Chce zapustit kořeny v nové komunitě, chce se dostat na zámek. Jakkoliv. Pomocí čehokoliv a kohokoliv. Ale to se mu nedaří. Počítá, počítá - až se přepočítá.

Témata, o nichž mluvíte, se jako možné interpretace nabízejí snad také proto, že reflektují vnitřní život a touhy samotného Franze Kafky. I on hledal svoji vlastní identitu - v konfrontaci s názory svých rodičů, zrazován těžkou nemocí, která mu (kromě dalších vlivů) bránila v uzavření manželství… Myslíte, že za hlavní postavou K. se skrývá samotný Kafka?
Určitě - alespoň na základě toho, co jsem vyčetl z Kafkových denníků: ty pocity vykořeněnosti a to neustálé hledání se tam určitě objevují. Kafka měl strach ze světa, z lidí - a snažil se s tím vnitřně vyrovnat… Navíc jsem se kdesi dočetl, že Kafka byl k psaní hnán touhou dostat ze sebe pocity, kterými byl zahlcen: tvořil formou automatického psaní…a literární díla psaná tímto způsobem musí v sobě nutně nést autobiografické prvky.

Nese Zámek i jiné autobiografické prvky? …už jenom ta prvoplánová interpretace Zámku - kritika byrokracie: Franz Kafka byl sám vysokým úředníkem, dokud kvůli své plicní nemoci nebyl penzionován. Bylo to právě v roce 1922 - v roce, kdy také píše Zámek…
Ale nejen to: Franz Kafka se zajímal o podstatu židovství, jeho kořeny - a v Zámku lze najít právě téma věčného hledání židovského národa. Židé stále hledají svoji identitu, své místo ve světě. V románu můžeme nalézt paralelu s Mojžíšem, který pro svůj národ hledal místo, zakořenění - a také paralelu s osobností Krista, který přichází rozbít stávající strukturu se slovy: ,,Já jsem mírou věcí"… A potom ty ženy v románu: Frída, Olga, Amálie. V každé z nich lze nalézt fragmenty žen z Kafkova života.

Věnujme se i vašim vlastním kořenům: v činoherním souboru NDB působíte první sezónu. Co však bylo předtím? Kde a jak začala vaše herecká dráha?
Má cesta na jeviště byla možná až příliš přímá: herectví se v naší rodině traduje - herci jsou můj dědeček, strýc i otec - a já měl tedy už v dětství možnost seznámit se s divadelním prostředím. A to prostředí mě fascinovalo… Po absolvování gymnázia jsem byl přijat na JAMU, kde jsem se seznámil s Martinem Čičvákem: padli jsme si ihned do oka, protože nám vzájemně vyhovoval náš způsob práce. Mně se líbilo, jak dělá režii - jemu zase, jak hraji. Spolupracovali jsme na mnoha inscenacích… Po skončení školy jsme se však na čtyři roky rozešli, protože jsem dostal angažmá v olomouckém divadle. Nicméně jsem za tuto možnost působit v Olomouci nesmírně vděčný: mnoho jsem se tam naučil, získal jsem tam spoustu zkušeností i dobrých přátel… Po čtyřech letech jsme se však s Martinem Čičvákem rozhodli navázat na naši dřívější spolupráci - či možná jsme se rozhodli začít úplně znovu. Tu možnost máme nyní tady, v Brně: moje první role v tomto divadle byla v inscenaci Ithaka, kterou připravil právě Martin Čičvák…

17.3.2002 Veronika Gábová | rubrika - Rozhovory

TIP!