Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Diváka lze vychovat

autor: archiv divadla

Bratři Karamazovi, které přivezlo Slovácké divadlo Uherské Hradiště, byli neopakovatelným tříapůlhodinovým zážitkem. Nejen o režisérovi Janu Antonínu Pitínském, ale také o něm, jsme si povídali s představitelem Dmitrije Tomášem Šulajem.

Jak se ti pracovalo s J. A. Pitínským?
Úžasně. Líbilo se mi, že měl skvělý dar sdělit hned jasně to, co chce, a nezaobaloval to nějakýma slovíčkama. Navázali jsme se prostě na stejnou linku.

Říká se o něm, že je nejplašší režisér. Je to pravda?
To on jenom tak dělá…

Četl jsi Bratry Karamazovy?
Ano, četl jsem je. A už tehdy, když jsem ještě nevěděl, koho budu hrát, jsem si vybrat Dmitrije. Ten mi skvěle sedl. Jinou roli bych nechtěl.

Nemáš pocit, že se režisér Pitínský snažil tu látku pro diváky trochu odlehčit?
Určitě. Třeba tu scénu ke konci ve vězení mi dal den před veřejnou generálkou, aby se to zlehčilo. Snažil se záměrně o to, aby to nebyla jenom trága, aby to bylo trochu lehčí. Hlavně kvůli tomu, že takové dramatické představení, které trvá tři a půl hodiny, by nebylo pro nikoho únosné.

O vašem souboru říkají, že jste nezvykle mladí a talentovaní…
No to nevím, ale v době, kdy jsem přišel do divadla, odešlo hodně lidí z tzv. hereckého středu i starších herců a přišla mladá parta. Během čtyř let, co v Hradišti jsem, se to zformovalo do takového - řekl bych - rodinného divadla.

Před dvěma lety u vás JAP inscenoval Preissové Gazdinu robu. Měl jste pocit nějakého výrazného rozdílu v jeho přístupu ke Gazdině a Karamazovcům?
Pitínský více tíhne k vesnickému tématu. Karamazovci jsou o něco složitější a řekl bych, že je to takové víc herecké divadlo. Změnil se v pohledu, ale myslím si, že to bylo látkou. Gazdina byla napsaná jako drama, ale Karamazovi se během zkoušek desetkrát měnili, protože to byla dramatizace.

Když takhle na poslední chvíli upravuje text, stalo se někdy, že mezi vámi došlo až ke střetu, který byl skoro dramatický?
Dramatický ne. Myslím si, že nemáme lidi, kteří by odmítali měnit texty za chodu, ale samozřejmě to někomu vyhovuje, někomu ne. Mně například to nevadí, ale když mi dal v generálkovém týdnu tu scénu s Amerikou, říkal jsem mu, ať se na mě nezlobí, že už se to nestačím naučit. Během pauzy jsem se do toho začetl a naučil jsem se to, i když ne doslova. Takže nám to nevadilo, protože jsme věděli, že je to dobrá věc.

Na oblasti jde většinou o střet toho, že lidé někdy chtějí dělat progresivnější divadlo než snese publikum. Máte s tím problémy i v Hradišti?
Myslím si, že se lidé naučili. Jsou lidé, kteří Gazdinu, Racka i Karamazovy odsoudili. Ale řekl bych, že už to není tak hodně lidí, jako když jsme dělali Gazdinu, kterou pro ně Pitínský neudělal tradičně, v krojích. Za čtyři roky se to docela vyvinulo a lidé už vědí, že se nemusí dělat divadlo jen po jejich chuti.

Takže ty věříš, že lze diváka vychovat?
Myslím si, že jo. Ale nesmí se divák vychovávat za každou cenu. U Karamazovců jsem mile překvapený, jak je přijímaly střední školy, řekl bych, že mnohem líp než dospělí diváci.

Co chystáte na další divadelní sezónu?
Pátého září máme premiéru Othella. Hraji tam Jaga. Těším se, protože jsem nikdy nehrál takového zákeřnáka. Ale snad to není zákeřnák, spíše hajzl se sympatickou tváří.

Když se k vám JAP vrátil po dvou letech od Gazdiny roby, myslíš, že se do Hradiště znova vrátí?
Vypadá to tak. Už se rýsuje další spolupráce na podzim 2004.

A vydržel bys v takovém divadle, kdyby v něm nepracovaly osobnosti, které tě inspirují?
Za ty dva roky jsem dělal pokaždé s jiným režisérem a nikdy jsem nedělal dvakrát za sebou. Děsím se toho, že herec zakrní tím, že bude pořád pod stejným přístupem. Nevěřím na to, že je herec v nějaké roli pokaždé absolutně jiný. A to platí i o režisérech, taky nemá pokaždý úplně jiný přístup. Prostě je to v něm.

Máš nějaké vysněné divadlo, kde bys chtěl působit?
Nepřemýšlel jsem o tom a ani to neřeším. Vlastně mně u nás v Hradišti nic nechybí a netoužím po mediální slávě. Mediálních tváří není moc. Kolik existuje v Praze divadel, v nichž nikoho neznáš? Zná je jen okruh lidí, kteří do divadla chodí a třeba jen jeden z nich se vydělí a znají ho lidi z televize. Zrovna tak je tomu na oblasti. Mě tam zná úzký okruh lidí, kteří mě poznávají na ulicích. Myslím si, že se na oblasti kolikrát dělá lepší divadlo než v Praze, protože herec se více soustředí na divadlo než na dabingy a jiné kšefty.

Anna Balíčková a Vladimír Fekar

29.6.2003 15:06:02 Redakce

TIP!