Scéna.cz 

S vědomím možného

Nejenom divadelní představení, ale i dramaturgie sezón nebo jednorázových akcí jsou přirozeným předmětem kritiky. Máme ale pro ni vždycky dostatek relevantních informací?
TER je, nejenom pro mne, i festivalem vína. Postupně ochutnávám celou nabídku vinotéky v sousedství Letní scény. Letos je cenové rozpětí 20 - 42 Kč za deci. Kdybych z tohoto paradigmatu (univerza možností) měl vytvořit syntagma („přehlídku“) o dejme tomu deseti vinětách, první otázka by zněla: kolik peněz na to budu mít k dispozici? Druhá pak: odpovídá vždy cena kvalitě? Narazil jsem již na víno, které by bylo drahé i za pětku, jindy je to dvaadvacetikorunové srovnatelné se čtyřicetikorunovým. Tyto informace bych musel mít nejenom já, ale i každý, kdo by chtěl legitimně můj „vinný festival“ posuzovat.

Při vší kulhavosti každého srovnání: víme toho dost pro legitimní posuzování dramaturgie TER? Ne prosím, nemyslím si, že je nekritizovatelná. Leč: pokud neznáme její reálné možnosti, může být oprávněnost naší kritiky jen velice omezená - v podstatě jen na to, že některé inscenace sem nepatří, ani kdyby byly zadarmo, protože zbytečně zabírají místo a čas; méně by bylo více. Nevíme ale to hlavní: o kterých inscenacích se vůbec jednalo, jaké byly technické, časové a finanční požadavky oslovených, kdo z pozvaných z těch či oněch důvodů odmítl atd. A hlavně: jaké prostředky měl pořadatel k dispozici? Je např. jasné, že z domova dotované francouzské soubory se přivážejí snáz než třeba ty východoevropské, které si sem jedou vydělat.
U divadel z ČR máme jakousi představu, můžeme posoudit, zda bylo pozváno právě to nejlepší ze současného repertoáru toho kterého souboru. Cenové relace nám ovšem i tak zůstávají utajeny. Obávám se, že pokud do nich nebudeme vidět stejně jako do těch vinotékových (a nevím, zda je to vůbec možné), musíme se jinak ve svých kritikách soustředit pouze na vymítání zjevné nekvality. Těžko se hodnotí menu oběda když nevíme, z jakého jídelního lístku a z jaké peněženky hostitel vycházel.
Petr Pavlovský