Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Bruno Solařík se stará o zábavu chovanců polepšovny

Rozhovor s režisérem Předjaří surralistického autora Ludvíka Švába

Proč sis jako východisko své režijní i autorské práce vybral zrovna postupy surrealistické?
Já jsem si je ani tak nevybral, jako to vyšlo přirozeně samo. Někdy v osmnácti, dvaceti letech jsem za nejpřirozenější, nejbytostnější funkci umění považoval objevování vztahu mezi neřízeným myšlením a kritickým vědomím. A vztahu mezi subjektivním a objektivním. Tato funkce -- tehdy se mi zdála a domnívám se tak dodnes -- se projevuje v nejčistší podobě v surrealismu.

S Davidem Jařabem, Bruno Solaříkem a dalšími jste v Hadivadle pořádávali surrealistické večery, nechystáte se je tam obnovit?
Obnovovat se je nechystáme, protože těžiště těch večerů spočívalo v kolektivní tvorbě. David i Bruno se odstěhovali do Prahy, Roman Telarovský zase do Roudnice nad Labem. V |Brně se tedy asi nic podobného v dohledné době pořádat nebude. Ale v Praze fungují takzvané večery Analogonu v Dejvickém divadle a to je jakási obdoba těch brněnských Penězokazů.

Ludvík Šváb napsal Předjaří v roce 1959, jak se ti podařilo převést tehdejší atmosféru do současnosti? Nebo tam dobové reálie nehrají až takovou roli?
Já si myslím, že ta doba tam až takovou roli opravdu nehraje, protože každý člověk, který i dnes jednal na úřadě jenom o něčem trošku složitějším, tak zjistí, že ono se toho zase tolik nezměnilo. Tam nejde ani tak o režim, jako o konkrétní úředníky.

Poprvé jsi Předjaří inscenoval před několika lety na JAMU, tehdy, tuším, autor ještě žil. Jak na tvoji práci reagoval?
Ludvík Šváb tu inscenaci viděl a reagoval skoro až nadšeně. Asi bylo pozitivní to, že to bylo první uvedení této hry, kterou napsal v padesátých letech. Takže profesor, který mě učil režijní tvorbu, Alois Hajda, mu tehdy řekl: "Dožil jste se". A on na to reagoval, abych to popsal úplně konkrétně, výbuchy smíchu a třepáním rukama.

Byla to ze jeho strany čirá radost, nebo tu inscenaci i nějak komentoval?
On nejdřív viděl scénu a říkal, že přesně tak si to představoval, když to psal. A potom na reagoval tak, že ten výsledný tvar byla jakási šťastná interakce mezi autorem a inscenátorem, Protože říkal, že spoustu věcí si na jevišti ani nepředstavoval, že to bylo rozvinutější a mnohem bohatší, než si to původně představoval.

V pražské inscenaci v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí jste změnili koncepci?
Východiska byla stejná, ale byli jiní herci. To znamená, že jsem to nemohl inscenovat tak, jako v Brně, i kdybych chtěl . Na JAMU to byl studentský pokus, kdežto tady jsem pracoval se zralými profesionály.

Režisér versus vychovatel v polepšovně, to jsou dvě "role", které v životě střídáš, jak se ti daří tyto činnosti skloubit?
V poslední době jsem spíš vychovatel, než režisér. Ta moje práce není až tak nepříjemná, protože já nemám za úkol někoho šikanovat nebo vychovávat, ale mám na starost volný čas těchto šikanovaných a vychovávaných adolescentů. Takže si myslím, že jako režisér můžu v této práci najít uplatnění. Starám se o jejich zábavu.

Lucie Bulisová

25.6.2001 Redakce

TIP!