Scéna.cz 

Zimní pohádka

Tak to byl další záskok: namísto 4. ročníku činohernej a bábkarskej fakulty VŠMU hráli v neděli při poledni kolegové o rok mladší. Ale aspoň Shakespeare za Shakespeara: Zimní pohádka za Marnou lásky snahu. Mimochodem, pohádka to byla vskutku zimní, neb klimatizace Divadla na zábradlí je k neuvěření výkonná. Připadala jsem si jako v zimě na zábradlí. Ale to sem nepatří...
Scéna byla prostá: velký pojízdný hranol, zakrytý a posléze i odkrytý rudou látkou, který podle potřeby měnil význam: tu byl královským trůnem, tu královským lůžkem, mořským korábem či svahem na pozadí blíže neurčené české hornatiny, kam byla část děje situována. I kostýmy byly prosté, z doby taktéž blíže neurčené, s několika renesančními konotacemi.
Funkci chóru, vypravěče, měli dva herci, muž a žena, v černých pláštích. Ti nám vysvětlili, do jakéhože příběhu o žárlivosti a nedorozumění nás hodlají uvést: Dva velcí přátelé, král sicilský a král český, po letech na Sicílii se setkavší, vyměňovali si vzájemně projevy srdečnosti až do chvíle, kdy ten sicilský nabyl dojmu, že si vyměnili i sicilskou královnu. A zápletka byla na Sicílii. Ať už vztah mezi českým králem a královnou Sicílie byl vztah jakýkoliv, žárlivost sicilského krále začala nabývat nezdravě gigantických rozměrů. Svého přítele potupně vyhnal ze země, svého novorozeného syna nechal ze země v košíku vynést (jakápak to náhoda, že právě do Čech) a své ženě způsobil smrt (alespoň dočasnou). Tragická zápletka je opepřena, prosolena či jinak okořeněna komickými prvky. Výstupy českého pastevce a jeho syna, kteří naleznou odhozeného královského potomka, jsou výstupy klaunů na forbíně. Dělají sice poněkud lacinou a ukřičenou, ale legraci. Obzvláště syn, ve fotbalistickém trikotu (dvojrole sicilského krále) budí v hledišti hurónský smích.
Od dob, kdy existuje Zlomvaz jsme si už zvykli, že VŠUMáci bývají dobří, dosud často nejlepší. Laťka je vysoko a nepřekvapil mě tedy jejich herecký um a šarm. Ani režijní preciznost mě nepřekvapila, o dramaturgickém výběru a úpravách nemluvě. Byli dobří, dobří k nedělnímu obědu. Byla to dobře a zodpovědně provedená Shakespearova tragikomedie. Všechno v ní dobře dopadlo, králové se usmířili, královna obživla, děti měly svatbu a všechny trable mohly začít nanovo. I představení skončilo a neděle mohla dál, nerušeně, nikterak hlouběji poznamenána, pokračovat.
Šíma