Scéna.cz 

SLOVENSKÉ PŘEKVAPENÍ

Představení "Slováků" se stala jakousi zárukou. Nikdo o tom nahlas nemluví, není také proč. Každý totiž ví, že VŠMU má na Zlomvazu dobrý zvuk. Představení Pěkný den však tento precedens ruší. (Alespoň u mě.)
Je velmi těžké o něm psát, protože se musím přiznat, že jsem nepochopila, o čem má vypovídat. Představení má, pravda, fabuli: rodiče malé Tatiany se rozhodnou emigrovat do Polska, holčičku však nechají doma na starost babičce. Jak babička stárne, péči přebírá Tatiana. Později babička zemře a dívka žije jen se svými hračkami. Do bytu vtrhnou policisté a přivolají sociální pracovnici. Ta prostředí shledá nevyhovujícím. V poslední scéně Tatiana dospěje a za sborového zpěvu "dnes je pěkný den" opustí byt. Smysl toho všeho mi však zůstal skryt.
Co se týče hereckých příležitosti je nejzajímavější sociální pracovnice, která pružně střídá svou přirozenou a profesionální (přeslazeně vlídnou) tvář. Vtipný je také výstup policistů Egona a Erwina, který je však velmi epizodní. Postava dívky kupodivu vůbec není hlavní. Tatiana je spíš pozorovatelem než aktérem děje. Během celého představení se nejčastěji mile usmívá.
Epický prostor od hracího odděluje kruh poskládaný z pouťových srdíček na pružinkách, díky nimž se mohou hýbat a reagovat na pohyb a impulsy okolí. Vzniká tak zajímavý výtvarný objekt. Během představení se bohužel příliš nevyužije. V centru všeho dění je vana, která je Tatianiným útočištěm. Omšelé hračky původně visí z pohyblivé konstrukce nad scénou, později oživnou a komunikují s dívkou.
Omlouvám se čtenářům, že moc nezmoudřeli z reflexe na představení, jehož poselství mi uniká. Něco v tom ale být musí! Co třeba: nenechte své rodiče emigrovat do Polska.
...no, tedy nic moc. To asi nebude ono. Tak vám aspoň přeji pěkný den -- to se hodí vždycky.
MT