Scéna.cz 

P.S.: Pohyb a strnulost

Jako jakési P.S. po představení Kdyby tisíc klarinetů byl Pohyblivý svátek. Toto představení vzniklé ze spolupráce JAMU a GEMINI -- školy pro tělesně postiženou mládež dokázalo to, co v poslední době již naštěstí není téměř třeba dokazovat: Hendikepovaní lidé nemusejí, ale ani nemají žít stranou od lidí zcela zdravých. (O tomtéž nás jistě přesvědčí i Odyssea neslyšících.) Tak tomu bylo i v tomto představení, kde se existence hendikepu naznačila jen dvěma drobnými větami, které byly navíc prosyceny oním ozdravným děláním si legrace ze sebe sama a svého postižení. Tyto dvě věty navíc vytvořily pouhý rámec celému příběhu -- na začátku protéza nevrže a na konci už ano. Jinak byl celý příběh sestávající se z drobných všedních i méně všedních zážitků odehrán bez jediného poukázání na cokoli byť jen vzdáleně připomínajícího typickou scénu ze života hendikepovaného člověka. Právě toto pojetí rozhodně přiblížilo oba světy na minimální možnou vzdálenost.
Ač hráli postižení, byl to příběh lidí jako takových. Samozřejmě, že herecké výkony nebyly nijak veliké a vzhledem k znatelné nezkušenosti herců musel být příběh a jeho pojímání velmi jednoduchý, ale to rozhodně neubralo inscenaci na působivosti. Naopak -- v jednoduchosti je vskutku mnohdy síla. Příště bych však takovéto představení zařadil na program jako samostatné, ne jako pouhý dovětek k jinému. Odpočinutější divák by si je jistě vychutnal o to více.
Filip Jan Zvolský