Scéna.cz 

Miliónový Robert Jarušek

Při našem putování zákulisím jsme se dostali také na pracoviště, kde kouzlí další člen týmu – milionář Robert Jarušek, který říká: „Divadlo se nedá dělat pro peníze.“. Jeho ruce dokáží ovládat pult, který má přes čtyři sta „čudlíků“. Sečteno a podtrženo - čtyři šavle, minidisk, porty, prolínačka a počítač. V daný okamžik musí mít Robert Jarušek dobrý cit a postřeh, aby o něm po představení mohli kolegové říci – „Náš miliónový zvukař.“
Od čtrnácti let se zajímal o techniku. Jak prozradil, dokonce si udělal vlastní kotoučák. Za sebou má gymnázium. V divadle absolvoval vojnu jako civilkář. „Nejdříve jsem stavěl kulisy a následně se uvolnilo místo zvukaře,“ upřesnil a dodal: „Do tehdejších dvanácti komedií mě bývalý zvukař pan Drtil zaučil během čtyř měsíců.“ V Divadle loutek Ostrava má za sebou už pět křížků.

Jako herec používá svůj hlas a tělo, tak zvukaři zase používají pouze techniku. „Není to jenom o pochopení představení, ale i zvládnutí všech přístrojů a dnes nejsou zrovna nejjednodušší, např. mixážní pult, multiefekty, záznamová média, počítač… recording…“
Před námi leží strukturovaný scénář. Různé hieroglyfy tvoří „zvukový a ruchový“ scénář inscenace. „Dlouho jsem hledal značky a způsob, který by byl nejlepší. Při představení není čas hledat v textu. Hru prostě musíte umět nazpaměť. Někdy jde všechno ráz naráz a je to o setiny vteřin.“
Dále uvedl, že se dnes divadlo využívá jako studio. Natáčí se tu např. scénická hudba. „Měsíc dva před představením se zvou muzikanti – natočí se hudba, následuje stříhání a mix s ruchy.“
Na historku s nevypnutým mikroportem jsme se raději neptali, určitě se při představení nějaká stala, zajímalo nás, jak se dívá na intenzitu zvuku a zda často slýchá, že přepálil?
„Jedna z velmi důležitých věcí. I na živých koncertech – málokdo umí s technikou dělat ideálně. Na druhou stranu ale nelze v tomto ohledu fyziku obejít. Prostě udělat kvalitní barevnou fotku v místnosti osvětlené jednou svíčkou nejde.“
Z provozních důvodů zvučí určité inscenace – Faust, Zahrada a Staré pověsti české. Poslední dvě spolu s kusy – Kytice a O rybáři a rybce se řadí k jeho srdcovkám. Podobně mluví i zvukovém pultu: „Je to takové srdce. Naprostý základ celé zvukové kabiny.“
Sice každý obdivuje, jak se osobně vyzná ve svém „miliónovém“ království, ale „když se všechno sladí a je z toho pěkné představení, pak je to skvělé,“ uzavírá Robert Jarušek.