Scéna.cz 

Viděno od pultu inspicienta

„Dámy a pánové, připravte se, prosím, budeme začínat,“ ozývá se v divadelním odposlechu krátce před půl jedenáctou dopoledne. Hlas patří inspicientce Janě Lukešové. Malí diváci už sedí v sále a k nám do portálu se dostává informace, že představení musí skončit na minutu přesně, aby se děti stihly včas vrátit zpět do mateřských škol. Paní inspicientka se znovu naklání k mikrofonu a volá herce a jevištní techniky. Přesně v půl jedenácté z odposlechu zazní: „Začínáme, prosím!“ V sále se pomalu zhasíná, hluk utichá, je slyšet hudba.
Reprízu měla v době přípravy této reportáže inscenace Zahrada, její adaptaci podle knížky Jiřího Trnky pro divadlo vytvořila a s členy souboru nastudovala absolventka KALD DAMU Petra Štefanová.

Mám možnost celé představení sledovat v blízkosti paní Lukešové. Ta chvíli sedí u stolku inspice, za okamžik se objeví za šálami, aby zkontrolovala, je-li vše v pořádku a podala hercům potřebnou rekvizitu, loutku, nebo jim pomohla do kostýmu. Při tom všem ještě stíhá sledovat text a spouštět tah s malým plátnem určeným k projekci.
Jak je vidět, inspicient musí mít stále „oči na stopkách“, připraven k pohotové reakci. „Mám na starosti herce, aby dorazili včas na představení nebo na zkoušku. Chystám kostýmy, rekvizity, loutky… Potom řídím samotné představení a navíc dělám i nápovědu,“ líčí mi Jana Lukešová své pracovní povinnosti. Při představení „vysílá“ inspicientka od stolku s mikrofonem a tlačítky potřebné informace hercům, zvukařům, osvětlovačům. Někdy i do ateliéru nebo dílen, to nejčastěji v případě, že se poškodí loutka či rekvizita a je nutná rychlá oprava.
V ostravském Divadle loutek se obvykle hrají dvě dopolední představení po sobě, první v 8.30 a druhé v 10.30. Odpoledne se většinou zkouší.
Když obě představení skončí, už si paní Lukešová dělá přípravy na druhý den. Předtím ale ještě odnese rekvizity a loutky, zajde do šaten vybrat kostýmy a nachystat prádlo na praní.
A jaké představení je pro inspicienta nejnáročnější? Prý Faust. „Při něm je nejvíc práce se strojovnou a s pultem, kterým obsluhuji tahy a oponu. Mám z toho vždy velkou hlavu, protože úkonů, které musím zvládnout, je opravdu hodně.Všichni mají při této inscenaci co dělat. Musím říct, že kolegové herci jsou velmi uznalí a dost si mezi sebou pomáhají.“
Jana Lukešová je v Divadle loutek už desátou sezonu. V závěru našeho povídání jsem neodolal a zeptal jsem se na její divácký tip. „Mám ráda pohádky, moc se mi líbí například naši Broučci, Hrátky s čertem nebo inscenace O rybáři a rybce, kterou tu režíroval Jevgenij Ibragimov z divadla Abakan. Jde o velmi zdařilé citové představení s krásnou hudbou.“