ON-LINE - Detail příspěvku
Pavel Petráněk má raději historické zákulisí operních děl
autor: Petr Schier
Se jménem Pavla Petráňka se nesetkáme ve výčtu umělců. Jako dramaturg je zařazen do skupiny inscenátorů. V jeho případě nejčastěji jako autor programů. Divadlu se po odborné stránce začal věnovat již během studia hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze roku 2001. O své cestě k divadlu, a zejména hudebnímu říká: „Byla to vlastně náhoda, do svých patnácti let jsem divadlo nemusel a operu už vůbec ne. Pak jsme jednoho dne museli se školou povinně na představení do Státní opery. Při představě, že budu trávit večer v opeře, mi nebylo zrovna veselo a navíc jsem se coby nezkušený divák dozvěděl zdrcující zprávu – nebude to česky ale italsky! Ovšem ihned od začátku představení jsem byl naprosto vtažen do světa vášní a intrik, vše mě nadchlo a tak uchvátilo, že jsem si v knihovně začal půjčovat nahrávky oper, chodit do divadla a nakonec jsem se rozhodl to studovat.“
Narodil se roku 1977 v Praze. Přes svůj věk má za sebou působení ve dvou nejprestižnějších divadlech – v letech 2000-2002 to byla Státní opera Praha, následně dosud působí v souboru opery Národního divadla Praha.
Prozradil na sebe, že stoprocentně neovládá názvy fotbalových nebo hokejových klubů, ale za to by určitě uspěl ve znalostním testu z oboru např. hudební divadlo 19. století. Na svém kontě má ve Státní opeře Praha přípravu programových knih mj. k inscenacím oper Karla Weise Polský žid, Paula Dukase Ariana a Modrovous, Antonia Vivaldiho Zuřivý Roland, Laurenta Petitgirarda Joseph Merrick zvaný Sloní muž. V Národním divadle pak především téměř monografie k cyklu Český triptych, ve kterém byly uvedeny opery skladatelů předsmetanovské generace – Jana Bedřicha Kitlla Bianca a Giuseppe, Františka Škroupa Mořský geus a Eugena Leopolda Měchury Marie Potocká.
Nakolik je jeho práce detektivkou, nudou nebo dobrodružstvím, zda archivy jsou jen ponuré sály s velkým množstvím prachu, kde vás obsluhují zádumčiví letití archiváři, kam neproniklo kouzlo moderní výpočetní techniky, o tom a o vztahu k opernímu divadlu, již Pavel Petráněk sám.
Kriminalista? Také si tak někdy připadám, ale bohužel mám častěji pocit, že jsem v archivu nežádoucí hmyz, který něco potřebuje a otravuje tím personál archivu, který na tu dobu musí přestat hrát na počítači pasiáns. Ano, někde to tak opravdu funguje, naštěstí znám také mnoho archivů a knihoven, kde se cítím velmi dobře. Tu nejoblíbenější a nejmilejší knihovnu ale neprozradím.
Pro mě je vždy mnohem magičtější historické pozadí opery a její recepce, další osudy atd. Rád hledám a šťourám se v těchto věcech, v různých archivních materiálech, korespondenci skladatelů, libretistů, dobových kritikách, pamětech... Nejraději mám zapadlé opery (především 19. století.). Je to pro mě mnohem zábavnější práce ty materiály teprve hledat, probírat se jimi, než si jen přečíst již napsané knihy např. o Prodané nevěstě a pak z toho slepit program. Ne že by nebylo na Prodané nevěstě třeba ještě něco k nalezení a osvětlení, ale už by mě to nebavilo. Sám se třeba ve svých programech nepouštím do nějakých velkých analýz či hodnocení děl, na to nemám moc času, necítím se na to příliš erudovaný ale především v tom nevidím tu nejpodstatnější a nejpřínosnější věc. Taková studie je totiž vždy i přes největší snahu subjektivní a kdokoliv se na danou věc může dívat jinak a jinak ji interpretovat. To je samozřejmě správné. K tomu, aby mohl někdo takovou studii napsat je nutné, aby byly dostupné různé materiály. Proto považuji za mnohem přínosnější a mohou snahou je spíše se soustředit na nalezení, sesbírání a publikování takovýchto pramenů a vlastně tím připravit podklady a půdu pro další historiky a takové studie. Nakolik je tato má snaha úspěšná musí posoudit jiní. Jen se utěšuji, že to vše snad nedělám úplně zbytečně.
K tomuto povolání to už asi patří. Zatím mi to nevadí, protože má práce mě velmi baví a mám ji rád, je to vlastně můj koníček (to není fráze, ale pravda!!!). Naštěstí jsem se ještě nedostal do fáze, abych si večer říkal: „ach jo, zítra musím zase vstávat do práce!“ Naopak se do práce těším. Baví mě studovat nové materiály atd., jak jsem psal výše.
Nesnáším slovo artificiální. Nejraději bych ji kvůli tomu výrazu neposlouchal. Pokud používáte termín artificiální v tom významu v jakém se asi běžně bohužel používá, tak máte pravdu, jinou hudbu si nepouštím. Neartificiální hudba mi nevadí, když ji slyším, ale raději si pustím CD s jinou hudbou.
To není pravda!!! Bez počítače a internetu se dnes neobejdu a práci bez něj si skoro ani neumím představit. Neuvěřitelně zjednodušuje a urychluje práci. Internet mi slouží jako největší příručka na světě. Mohl bych mít v kanceláři desítky slovníků a encyklopedií, a přesto spoustu dat najdu spíše na internetu. Samozřejmě to není samospasitelné a od knih se neodvracím.
Díky mé povaze uzavřenějšího člověka se mi humorné historky zdaleka vyhýbají. Ale je pravda, že se snažím bavit se neustále, mám rád dobrou náladu a ne žádné mračení se. Nejhorší na tom všem je, že když se něčemu směju, tak se tomu nesměje nikdo jiný a naopak, čemu smějí jiní, nepřijde vtipné mě.
TIP!
AKCE ONLINE - Přehled příspěvků
Den s Národním divadlem
2.4.2004 - 22:44
Zuzana Němečková „hází“ po hercích…
31.3.2004 - 23:55
Svatostánek září ve dne i v noci
31.3.2004 - 23:15
Hladový jako herec
31.3.2004 - 22:49
Martin Rypan - Od baletu k byznysu
31.3.2004 - 22:10
Kruh přátel opery Národního divadla
31.3.2004 - 21:03
„Jeden komediant v rodině stačí,“ říká Aleš Hendrych
31.3.2004 - 18:23
České sekretářky dnes „zaskočí“ za Prvotřídní ženy
31.3.2004 - 18:10
Waldemar Wanatowicz se cítí jako součást organismu
31.3.2004 - 17:03
O archivu se Zdenou Benešovou
31.3.2004 - 16:31
Požár a znovuotevření
31.3.2004 - 16:10
Z tiskové konference k Naganu
31.3.2004 - 15:50
„Divadlo bych zatím neopustil,“ říká Martin Bonhard
31.3.2004 - 15:45
Sólistka Tereza Podařilová se také zabývá choreografií
31.3.2004 - 15:05
Ze zkoušky opery Nagano
31.3.2004 - 14:39
Odbor produkce ND má Otevřenou náruč
31.3.2004 - 14:21
Generální zkoušky baletu Giselle vrcholí
31.3.2004 - 14:18
Korepetice opery Vanda
31.3.2004 - 13:37
Chodí se na operu?
31.3.2004 - 13:24
Stavba a slavnostní otevření
31.3.2004 - 12:48
„Nemám moc ráda mimořádná představení,“ říká Libuše Vondráčková
31.3.2004 - 12:23
Pavel Petráněk má raději historické zákulisí operních děl
31.3.2004 - 11:34
Michal Dočekal prožívá běžné šéfovské stavy
31.3.2004 - 11:01
Základy národního divadelnictví
31.3.2004 - 10:31
Josef Dvořák o povolání, které se stalo součástí jeho života
31.3.2004 - 09:52
Dobrá vrátná – dobrá vizitka
31.3.2004 - 09:12
„Divadlo je otázka vteřiny a štěstí,“ říká Boris Rösner
31.3.2004 - 08:57
Šiju, šiju si ....
31.3.2004 - 08:17
Ředitel Daniel Dvořák nechce být slavným úředníkem
31.3.2004 - 07:45
Ateliéry a dílny Národního divadla
31.3.2004 - 00:16
Chodíte do Zlaté kapličky?
28.3.2004 - 23:56
Počátky samostatné budovy
28.3.2004 - 23:03
On-line den s Národním divadlem Praha
Fotogalerie akce
reklama