Scéna.cz 

Jiráskův Hronov skončil

73. Jiráskův Hronov skončil – jak jinak, úžasným ohňostrojem. Byly to ale nervy, protože pořadatelé od rána do večera polévali střechu Jiráskova divadla vodou, aby rozžhavené plechy nezapálily ohňostroj předčasně. Podařilo se, takže ohňostroj vypuknul, tehdy co měl t j. 21,45 hod. 9. srpna 2003. Tím vše skončilo a Hronov zase divadelně osiří. Jak to bude dál, bude asi zajímavé, protože se patrně promění struktura organizace (není zcela jisté, v jaké podobě zůstane zachováno občanské sdružení KRUH). Ministerskou podporu nejméně ve stejné výší ovšem Pavel Dostál slíbil před mnoha svědky.
Sobotní závěr nabídl dvě inscenace – Dačické Portugálie a Ořechovského Po všem hovno, po včelách med (mimochodem, oba soubory jsou jubilanti – ořechovští se na stoleté oslavy chystají na podzim a při této příležitosti si vybírají na nové divadlo a dačické čeká příští rok jubileum 120 let).

Dopoledne jsme pak měli možnost udělat si procházku po Hronově za výsledky práce několika seminářů. Nejprve to byl seminář Němce Andrease Poppeho pod názvem Improvizace s koláží podle opery Bertolta Brechta a Kurta Weilla Vzestup a pád města Mahagony v Parku A.Jiráska. Práce s muzikou, s rytmem, s lidským materiálem byla velmi dobrá a frekventanti i diváci byli spokojeni. Dále jsme pokračovali k Zimnímu stadionu, kde Tomáš Žižka vytyčil site-specific (tj. využíl konkrétních bodů a artefaktů nalezených přímo na místě, k asociativním hrátkám s přírodou i prostředím. Rozdělil prostor mezi tvrdý „sport“ (kluziště pro kolečkové brusle) a zelenající stráň se siluetou polorozpadlého altánku a „pijáckou boudou“ s nápisem U nás doma... jako symbol kultury - poněkud rozhárané a slabé. Tyto prostory propojil slovem NÁROĎÁK, který znamená jak sportovní mužstvo, tak i Národní divadlo. Diváci putovali po stráni, sem tam jim něco uniklo, sem tam strunuli zaujetím – nejlépe to prý vypadalo z dálky,to hemžení na stráni. A poslední akce v Sokolovně - pantomimický seminář Michala Hechta – předvedl svou parafrázi na příběh Obrazu Doriana Graye – konkrétně zápas nebe a pekla o duši Doriana. Dělali to společně se seminářem osvětlovací techniky a bylo to úžasně sugestivní. Bylo udivující co se během těch pár dní podařilo dát těmhle neprofesionálům dohromady...
No, a večer po ohňostroji se udělovala naše neoficiální cena Zlatý Alois 2003 – tentokrát v podobě pohledu s festivalovými šašky podepsaného ministrem Dostálem a ex-ministrem Uhdem, barevných fixek, které účinkovaly v kursu Daniely Fischerové a flašky fernetu. Tipů bylo hodně – nejlépe si vedl ze zahraničářů Medvěd litevského souboru Aglia, ale tajné hlasování nakonec dalo přednost našincům – tedy Černým švihákům z Kostelce, autoru Josefu Tejklovi a jejich pohřební (a záhrobní) hře Amatéři. Takže to byl letošní Hronov. Nezbývá než zvolat – ať žije Hronov 2004.