Scéna.cz 

KATAP -- autorské čtení

Nedělní odpoledne. Slunečné, takřka letní. V rámci finišujícího Zlomvazu se jej jali zpříjemnit Katapáci, studenti páně Vyskočilovy katedry autorské tvorby a pedagogiky.
V Damúze chládek, na jevišti stůl, na něm několik sklenic, kolem něj několik židlí, na nich, na každé, po jednom účikujícím, na nichž, na každém, závazek interpretovat alespoň jeden ze svých autorských textů. To vše mělo být proloženo jazzováním duetu klavír -- basa. A bylo.
A bylo jím proloženo vyprávění o tom, jak lze utonout v záplavě nepotřebných věcí, když se z nevinné touhy po úžasném lustru stane "vražedná" obsese. A vyprávěním o bratru -- vášnivém motorkáři. A bylo jím proloženo vyprávění o konkurenčním boji klenotníků na jednom maloměstě, a taky o tom, jak může být přenosný telefon, darovaný za neobvyklých okolností, prostředníkem nedorozumění před hotelem K+K. A bylo jím proloženo vyprávění o tom, jak jistá, stokrát naklonovaná paní mohla jít navštívit jinou jistou stokrát naklonovanou paní a o čem si asi povídaly, a vyprávění o nepatřičné a nevypočitatelné touze matek usurpovat si právo výběru vlastního zetě. Tak byl neokázale a mile zakončen Zlomvaz, tak jsme mohli slyšet, jak lze autorsky, (pedagogicky) a nevšedně vidět všednodennost.
Jen ještě svého vnitřního partnera musím pustit ke slovu: jakkoli je logické, že student je ovlivněn svým pedagogem a jakkoli byly čtené texty skutečně autorské a upřimné a zábavné, není přece KATAP klonovací laboratoř! A jakkoli tato má obava ještě nepotřebuje vykřičník, vykřičuji ji raději předčasně a raději snad pomýleně než vůbec. Jeden Vyskočil, to je prima, to je neocenitelný dar, ale sto jich vážně nevyskočí...ledaže by vyskočili.( A to platí i pro mě.) Nicméně díky!
Šíma