Scéna.cz 

Povrchnost Marivauxovy doby i té naší

Propletenec milostných vztahů mezi obyčejnými venkovany a příslušníky knížecího dvora -- toť Marivauxova Dvojí nestálost, s níž se na Zlomvazu prezentovala brněnská JAMU.
Všichni účastníci této hry lásky představují jakési figurky z rokokových obrázků, oproštěných od skutečných citů a hlavně opravdovosti. Je-li někdo skutečně sám sebou, byť prostořeký a od rány, toto prostředí ho zakrátko uhněte k obrazu svému. Ale pak se z něj stane doslova paskvil, protože zbytky naivity a prostoty se absolutně nesnášejí s povýšeností a neumělým napodobováním chování šlechty. Ve frivolní atmosféře panuje koketérie, nosí se pokrytectví, přetvářka a faleš, doplněné častými orgiemi.
Scénu představuje bludiště, sestavené z množství dveří, potažených látkou s květinovými motivy. Stejné vzory se objevují i na šatech dvořanů. Je tak naznačena jasná uniformita a absence jakéhokoli individualismu či originality této části společnosti. Každý si na něco a na někoho hraje, přebírají se zvyky jiných kultur -- mj. i východních. Jaká to vzácná shoda s dnešní dobou!
V inscenace režiséra Petera Gábora nejde tolik o nestálost lásky jako o dobu samu, která je úrodným podhoubím pro onu vrtkavost. Marivauxův happy end se nekoná, neboť kníže si osvojuje právo manipulovat s city svých poddaných.
Zhrzená milá si tak vyslouží jen hrůzný výsměch dvořanů, který by si více zasloužili oni sami za svou vyumělkovanost.
Díky přesnému hereckému ztvárnění je naprosto zřejmý rozpor prostoty a strojenosti Marivauxových postav. K nejzdařilejším patří postava Flavinie, ztělesňující rezervovanost, akademický projev. Důkladně váží každé své slovo a velmi pečlivě plánuje každý krok svého jednání. Nezapomenutelný je i kníže svou dokonalou úlisností.
Marivauxova doba je v této inscenaci zřetelně představena jako paralela té současné -- navenek uhlazená, ve svém jádru zpustlá, jež navíc úspěšně likviduje vlastní identitu každého člověka.
Silvie Vojíková