Scéna.cz 

O SMYSLU HLEDÁNÍ

Plátno, světelné efekty a hudba -- těmito úspornými prostředky si zcela (ale také velmi efektně) vystačí Konzistence médi v inscenaci O človeku, ktorý ďalekohladá. Nabízí tak jakési vizuální divadlo, které bez použití jediného slova, je schopno mnohé vypovědět o tápání lidské existence. Dokáže navodit nesmírně sugestivní atmosféru, bičovat divákovy smysly a donutit ho spoluprožívat příběh o hledání spřízněné duše. Je tu zobrazen abstraktní svět pocitů a stavů člověka, toužícího po porozumění a pevném ostrůvku v běsnícím moři světa.
Při onom hledání člověku dalekohled příliš nepomůže, za to nález malého peříčka znamená naději. A dále již sledujeme jen stín člověka a jeho strastiplnou pouť. Dvěma světýlkům je dopřáno splynutí, ale dvě lidské ruce se dotknout nemohou, dva lidé nemohou stát tváří v tvář. Tento motiv se v různých obměnách vrací. A člověk hledá stále, neúnavně, provázen bouří, pohlcován prostorem, z něhož se musí osvobodit. A bytost, u které by snad našel pochopení, je nedosažitelná. A přece je to nakonec ona, jež ho zachrání.
Hledal však skutečně jen lásku? Mohl hledat i sám sebe či smysl života vůbec. A nebyl to pouze útěk před dobou -- šílící, zběsilou, neklidnou dobou, jež vybočila ze své dráhy? A nebyl to všechno jen sen? Nakonec stín přece mizí.
Příliš mnoho otázek a žádná jednoznačná odpověď. Množství metafor jen odpovídá různým podobám, jež má lidské hledání -- to smysluplné a věcem, jež člověk hledá. Vždyť život je jedno velké hledání.
SilvieVojíková