Scéna.cz 

2001 klarinetů v době Internetů

Zdá se, že téma "klarinetů" je stále živé a nepůsobí ani dnes jako nějaké naivní protimilitaristické dílo. Onen sen o změně zbraní na hudební nástroje sněný kdesi na pomezí touhy a skutečnosti dokáže totiž i dnes nápaditým, nenásilným a hravým způsobem naznačit, že válka a vůbec vše vojenské není k ničemu.Co však v inscenaci z brněnské JAMU působilo násilně, byl pokus protagonistů dvou parašutistů přiblížit se stylu herectví Suchého a Šlitra, jimž tyto role ve filmu náležely. Bohužel tak došlo k tomu, co se stává velmi často u rolí, které jsou neodmyslitelně spjaty s někým jiným. Ve chvílích, kdy se snažili přiblížit dvojici S+Š, nevnášeli do hry nic nového, ba ani v imitaci nijak zvláště nevynikali. Když se pak pokusili o nějaký vlastní přístup k roli, snesli těžko srovnání s S+Š a navíc potírali jednotu charakterů.
Obdobný, i když ne již tak znatelný problém nastal u role moderátorky, která se sice nijak nesnažila kopírovat výkon své filmové předchůdkyně, ale působila velmi strojeně, křečovitě a její střídavě odmítavé a přátelské postoje k vojákům vyznívaly dost nevěrohodně. Bohužel ani ostatní herecké výkony nijak nepřekvapily. I zde byla místy cítit jistá rozpačitost z možného porovnávání s filmem i s případnou realitou vojenského života. Vojáci se navíc často ocitali v projevech až na hranici vulgarity a naopak malá skupinka vojand byla příliš ženská a něžná. Zcela nečitelné pak bylo pojetí závěrečného anděla.
Silnou stránkou všech herců a inscenace vůbec byly písně a to se vším všudy. Zpěvy i muzika až na pár drobných výjimek skvěle interpretovaly slavné semaforské písně a také pohybová stránka až na občasné zapojování moderních "diskopohybů" byla vskutku vynikající. Jen co zazněly slavné hity proměnil se celý sál na okamžik v hlediště divadla Semafor v jeho nejlepších letech (a to nehledě na rozdílnost letopočtů narození diváků). Slabší stránkou inscenace byla scénografie, která svojí jednoduchou soustavou lešení připomínala spíše nějaké staveniště, nežli vojenský objekt. Když pak byl na horizont promítán televizní přenos děje, připomínala scéna jakési pozadí pro méně konvenční módní přehlídku. Nápad s promítáním sám o sobě však je rozhodně velmi vynalézavý a vychází z podstaty děje.
Filip Jan Zvolský