Scéna.cz 

Úvodník OBRATEL I.

Vážení přátelé, ano. Zlomvaz byl zahájen (viz jiné místo tohoto čísla), ostatně toho jste si asi všimli. Moment, který očekávali ti, jichž se to týká se smíšenými pocity. Většina se asi těšila, že si zahraje (třeba fotbal), budou oblíbené doprovodné akce (podle nutného doprovodu cestou domů, o hodu nemluvě), technici se nemohli dočkat, až se po nich opět bude chtít nemožné, nejlépe ihned, stavaři opravující téměř zřítivší se budovu v Karlově ulici určitě uvítali nucené přestávky v práci během představení v DISKu.
Máme štěstí, hned první den nám pořadatelé nadělili překvapení v podobě Pohyblivého svátku, společného díla "Jamáků a Gemiňáků" (viz recenze). Po našlápnutých Klarinetech to byl zlom. Vazy sice zůstaly neporušené, ale to co předvedli herci, kteří bohužel všechno v těle celistvé nemají, bylo silné. Byl jsem donucen si znovu uvědomit, že zdaleka ne všechno, co mě trápí za to trápení opravdu stojí. Děkuji touto cestou dramaturgii, že onu inscenaci zařadila, i za to, že to bylo překvapení. Tedy něco nečekaného, co jako by se do atmosféry festivalu nehodilo.
Doufám, že s těmito pocity nejsem sám. Tři dny, které máme před sebou, snad přinesou víc takových momentů, kdy si něco uvědomíme. Ne že bychom měli neustále zpytovat svědomí, to by nás asi brzy přivedlo mezi ploty. Ale bude jen dobře, když diváky třeba u některého představení napadne zaposlouchat se, aby se ujistili, že hercům "nevržou nohy".
Měli bychom se v divadle také divit, a nejen v něm. Jsem si jist, že ani letošní Zlomvaz nebude v tomto ohledu chudý a příležitostí k divení se bude dost. Třeba tomu, že stále existuje tolik lidí, kteří se věnují něčemu tak staromódnímu, jako je divadlo. V době elektronického šeptání za zády v podobě smsek, nejrůznějších stále progresivnějších a více cool "projektů" a "věciček" se někteří zatvrzelci stále derou na jeviště, aby žili život někoho jiného pro obohacení života někoho jiného. Neodradí je ani fakt, že ekonomicky často skončí spíše na prkně než ve vatě, kde je "tak krásně měkoučko". Ti se zde setkávají, třeba aby se ujistili, že v tom nejsou sami. Netřeba si dělat iluze, že budou takto všichni smýšlet i v budoucnu. Ale věřím, že i divadlo přežije byť třeba kvůli jednomu spravedlivému.
Robert Müller