Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

S Hanou Galetkovou o specifikách dětských představení

autor: archiv

Pro Hanu Galetkovou začala letos v září v Divadle loutek Ostrava (DLO) její třetí pracovní sezona. Nejprve tu působila jako lektorka dramaturgie, a posléze jako dramaturgyně. Ze stručného pohledu do její biografie je na první pohled jasné, že jde o věrnou Moravanku: Pochází z Uherského Hradiště, dramaturgii vystudovala na brněnské JAMU a jako lektorka dramaturgie pracovala dvě sezony v Městském divadle Zlín, kde měla na starosti dramaturgickou linii tvorby pro děti a mládež.
„Už před studiem na akademii mě lákala myšlenka dělat divadlo pro dětské publikum. Na JAMU jsem na pohádkové inscenaci spolupracovala s režisérkou Markétou Miláčkovou a na inscenaci pro mládež s režisérem a uměleckým šéfem brněnského divadla Radost Vlastimilem Peškou. Se studenty tvořivé dramatiky jsem si zkusila také režii pohádky Zmrzlinové kornouty,“ vzpomíná Hana na zkušenosti z dob svých studií.

Co obnáší loutkové divadlo, poznala částečně už jako studentka, a potom také ve zlínském divadle, kde některé z inscenací pro děti režíroval Tomáš Volkmer, současný ředitel DLO. Jednou z her, kterou s tamním souborem nastudoval, byl Andělův Betlém Hany Galetkové. Poté, co se Tomáš Volkmer stal ředitelem Divadla loutek, nabídl Haně místo ve svém týmu.

Připravit představení pro děti je určitě v mnoha ohledech jiné, než dělat klasické činoherní divadlo. Měla jste možnost obojí porovnat?
Měla jsem tu možnost. Jako dramaturg v divadle pro děti si musím uvědomit především věk diváka, kterému je představení adresováno. Pro každou věkovou kategorii přesně zvolit titul. Dramaturgie velkých kamenných divadlech většinou chystají na sezonu jedno tzv. rodinné představení, které by mělo být určeno širokému věkovému spektru. A produkce těchto divadel poté nabízí inscenace mnohdy bez většího rozmyslu, či zvážení vhodnosti inscenace pro ten který věk dítěte. Důležitější jsou většinou jiné otázky, než přesné divácké zacílení. Může se pak třeba stát, že šestileté dítě vidí například Shakespearovu Zimní pohádku. V DLO velmi zjednodušeně řečeno inscenujeme pohádky pro děti již od tří let, jiné loutkové inscenace jsou určeny dětem na prvním stupni základních škol, dále máme na repertoáru inscenace pro žáky od pátých, šestých tříd a pak jiné pro žáky sedmých, osmých a devátých tříd. Nabízíme také inscenace pro studenty středních škol. Důležitou roli, mimo jiné, hraje tedy věk diváka a také prostor. Domnívám se, že intimnější prostor inscenacím pro děti více sluší. Je dobře, že stále ještě jsou divadla pro děti a města je udržují a dotují. Jak dlouho, to ovšem nevím.

Mohla byste nám „v kostce“ přiblížit, co všechno zahrnuje práce dramaturga od prvních příprav inscenace až po její premiéru?
Na začátku je výběr titulu, na kterém se domluvíme s režisérem inscenace. Pokud se jedná o literaturu, tak se musíme domluvit na dramatizaci tohoto literárního díla, pokud již nedržíme hotový dramatický text v rukou. Někdy se dramatizace, či adaptace pro herce a loutky ujme sám režisér, někdy dramaturg. Také je možné s touto tvůrčí prací oslovit nějakého zkušeného dramatika. Do přemýšlení nad textem se ještě vklíní rozprava se scénografem a poté následuje zkoušení, vymýšlení, hraní si na jevišti, přinášení nápadů od herců, podnětů od režiséra a tzv. druhé oči od dramaturga. V generálkovém týdnu se barevný obraz inscenace dobarví světlem, podmaluje zvukem , herci již mají na sobě kostýmy, nechybí ani jedna rekvizita, ani jedna loutka. A a diváci a kolegové nezúčastnění tohoto tvůrčího procesu se již nemohou dočkat premiéry.

Dětské publikum při představení většinou reaguje velmi bezprostředně. Neobáváte se občas toho, jak děti přijmou některé vaše inscenace?
Děti jsou mnohem spontánnější než dospělý divák. A zároveň jsou ve svých reakcích také nekompromisnější. Když se jim něco líbí, dají to okamžitě najevo a když ne, tak také. Toho, jak děti přijmou naše inscenace se já osobně neobávám. Spíše se někdy obávám některých inscenátorů. Je laciné sklouznout k nenápadně podbízivému způsobu inscenování i hraní. Stačí mnohdy pouze řemeslná dovednost a ověřené inscenační a herecké fígle. Vytrácí se ovšem živost, bezprostřednost, tvůrčí potenciál, radost z bytí na jevišti, radost z komunikace s divákem, energie představení.

Jak vnímáte například mládež v pubertálním věku? Není těžké pro ně vybrat a připravit vhodný titul?
Mládež v pubertálním věku vnímám dobře. Je pravda, že se pro děti okolo toho dvanáctého, třináctého, čtrnáctého roku těžko hledají tituly a témata, která by je oslovovala. Je to přesně životní období, kdy již není možné mluvit o dětech, ale ani o dospělých. Zranitelní. Je to věk hledání, konfrontace, velkých vnitřních i vnějších změn… Bolestný věk. To samo o sobě vypovídá, jak těžké je pro tento věk najít titul a vytvořit inscenaci. Z našeho repertoáru bych mládeži v tomto věku doporučila inscenace Ze starých pověstí českých nebo Sen noci svatojánské, nebo i Fausta.

Podílíte se na přípravě inscenací pro dětského diváka. Vzděláváte se proto i v oblasti psychologie dítěte?
Tato oblast mě velmi zajímá. A nejen psychologie dítěte, ale vůbec psychologie osobnosti a také psychologický výklad pohádek. V tomto oboru se často vracím k několika knihám, které mne doslova nadchly. Psychologický výklad pohádek od Marie-Louise von Franz, mimochodem byla žačkou Junga, a Za tajemstvím pohádek od Bruna Bettelheima, vynikající psychoanalytik. Pohádky a vyprávění jsou pro nás pro všechny velmi důležitou součástí života. A jsem přesvědčena, že divadlo také.

17.9.2004 08:09:00 Jan Zítka

TIP!