Scéna.cz 

Jiří Bělohlávek – 80 let

Jiří Bělohlávek: Když já tak rád diriguju...
Empatický, umělecky bohatý dokumentární film nejen o posledních dvou letech života vynikajícího, ve světě uznávaného českého dirigenta, jehož nedožité 80. narozeniny jsme si před dvěma dny připomněli (2019). Kamera M. Janek. Režie R. Vávra. Režisér Roman Vávra vytvořil hluboký, poutavý příběh Jiřího Bělohlávka (*24. 2. 1946 – †31. 5. 2017) v posledních letech jeho životní a umělecké pouti. Přiblížil dirigentovu moudrost, vyzrálost, mistrovství a schopnost empatie. V dokumentu pak dominuje režisérova tvůrčí upřímnost ve vykreslení člověka, který v České filharmonii zanechal hlubokou stopu. Dva roky sledoval filmový štáb dirigenta Jiřího Bělohlávka při práci s naším prvním orchestrem, ale i v intimním kontaktu s jeho nejbližšími přáteli, například malířem Jiřím Vovsem, kolegy Semjonem Byčkovem a Simonem Rattlem, bývalými studenty a dnes přáteli a světově uznávanými dirigenty Jakubem Hrůšou či Tomášem Hanusem. Především však s jeho nejbližším spolupracovníkem, který jej „vrátil“ do Čech a Rudolfina, ředitelem filharmonie Davidem Marečkem. Ten v roce 2011 podmínil vedení této instituce šéfdirigentstvím Jiřího Bělohlávka. Tímto zásadním krokem se filharmonie opět dostala do kondice srovnatelné snad jen s jejími nejvýznamnějšími etapami, kdy ve vedení působily takové osobnosti jako Václav Talich, Karel Ančerl, či Václav Neumann.

Jiří Bělohlávek směřoval svůj život k hudbě již od raného dětství, kdy zpíval v Kühnově dětském sboru. Studia dirigování započal na pražské konzervatoři, kde také studoval hru na violoncello, a pokračoval v nich na Akademii múzických umění. U šéfdirigenta ČF Václava Neumanna působil Jiří Bělohlávek již v 70. letech a po listopadu 1989 po něm přebral i šéfdirigentskou taktovku. Už v roce 1992 však orchestr, po vyvolaném hlasování o důvěře, opouští. Nastává jeho největší umělecká a snad i životní krize. Dokáže z ní však vytěžit maximum, zakládá a vede Pražskou komorní filharmonii, následně odchází do zahraničí a osobnostně i profesně se etabluje na úroveň světově uznávaného umělce. Po velmi úspěšných letech přijímá nabídku Davida Marečka a vstupuje na tenký led rizika návratu k orchestru, který si jej sice nyní přeje, ale ani jedna strana přesně neví, co se stane...
Jiří Bělohlávek ve filmu velmi otevřeně hovoří i o slavných předchůdcích v České filharmonii, o svých začátcích, vztahu k hudbě a dirigování, o své rodině. Svoji důvěru tvůrcům filmu manželé Bělohlávkovi vyjádřili i tím, že poskytli rodinný archiv filmových „osmiček“, které z velké části točil sám Jiří Bělohlávek. Ambicí filmového štábu bylo zachytit i uvolněnost a humor hlavního protagonisty, kterého si nezasvěcená kulturní obec spojuje kromě vrcholné profesionality i s jistou upjatostí, jelikož tak byl povětšinou mediálně prezentován.
Jedním z nejpůsobivějších počinů Jiřího Bělohlávka během posledního roku práce s orchestrem bylo nazkoušení Dvořákovy Stabat Mater. Tímto oratoriem se s ním loučí i jeho nejbližší student a dirigent Jakub Hrůša společně s čerstvě „osiřelým“ ansámblem, před pohnutým a zaplněným Rudolfinem. Koncert se uskutečnil na dirigentovu počest, když v květnu 2017, po dlouhé nemoci, ale přesto nečekaně, zemřel.
Vysílání: 26.2., 20.15 hod., ČT art

Zkouška orchestru: Dirigent – diktátor nebo sluha?
Marek Eben, dirigent Jiří Bělohlávek, jehož 80. narozeniny jsme si nedávno připomněli, a Česká filharmonie předvedou, co se obvykle nevidí a neslyší. Zažijete opravdovou zkoušku orchestru v zábavně poučném koncertu pro všechny, kteří chtějí o klasické hudbě a jejích skladatelích vědět víc (2014). Režie A. Nellis a S. Vaněk. Cesta od partitury ke koncertnímu provedení může být velmi přímočará a jednoduchá. Ale také nemusí. Dirigent i orchestr mají prostě velké možnosti. Co se opravdu děje při zkoušce orchestru? Co dirigent může a co nemůže? A jak lze přivést orchestr k tomu, aby hrál, co dirigentovi na očích uvidí? Je partitura dogma, anebo má orchestr s dirigentem nějakou svobodu? Tato a další témata, doplněna skvěle interpretovanou hudbou, to vše je náplní netradiční zkoušky orchestru České filharmonie. „Edukativní koncert pro malé a velké posluchače“ – tak nazvala Česká filharmonie program, ve kterém s šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem (*24. 2. 1946 – †31. 5. 2017) a se zvídavým, pohotovým a vtipným Markem Ebenem přibližuje taje a krásy klasické hudby, přičemž předvádí to, co se obvykle na koncertě nevidí a neslyší. Eben svými dotazy proniká do tajemství hudební kuchyně dirigenta i hráčů jednotlivých nástrojových skupin. Odpovědi na ně mohou zajímat nejen diváky, ale i návštěvníky koncertů, neboť se s nimi běžně nesetkávají. Zazní úryvky ze Sukovy Pohádky a Romance a Mazurek A. Dvořáka, sólistou na housle byl koncertní mistr ČF J. Špaček ml.
Vysílání: 28.2., 20.15 hod., ČT art

Život dirigenta Jiřího Bělohlávka pohledem Jana Špáty
Portrét šéfdirigenta České filharmonie a nositele Řádu britského impéria za službu hudbě, jehož 80. výročí od narození si v těchto dnech připomínáme (1996). Scénář a režie J. Špáta.
Jiří Bělohlávek (*24. 2. 1946 – †31. 5. 2017) se prosadil jako dirigent mezinárodního formátu působící v řadě evropských metropolí. Své renomé získal v čele vlastního hudebního tělesa – Pražského komorního orchestru, který jako šéfdirigent řídil v letech 1994–2005. Následovala šestiletá prestižní spolupráce s BBC Symphony Orchestra a pak se již Jiří Bělohlávek postavil do čela České filharmonie, kde setrval do svých posledních dní. Měl příležitosti spolupracovat s Berlínskou filharmonií a Newyorskou filharmonií, zadirigoval si v Covent Garden, Metropolitní opeře nebo v pařížské opeře Bastille. Zároveň působil jako prezident mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a jako pedagog pražské AMU, kde roku 2016 získal čestný doktorát. Dokumentární medailon Jana Špáty zachycuje Bělohlávkovo pracovní nasazení a souhru s Pražským komorním orchestrem i další přesahy jeho hudebního života do rodinného prostředí a pedagogické činnosti.
Vysílání: 28.2., 21.25 hod., ČT art

Antonín Dvořák: Slovanské tance 1. řada, op. 46
V pražském Rudolfinu hraje Česká filharmonie za řízení J. Bělohlávka, jehož nedožité 80. narozeniny jsme si nedávno připomněli (2015). Kamera J. Lebeda. Režie S. Vaněk. Slovanské tance patří k nejpopulárnějším dílům Antonína Dvořáka a české romantické hudby vůbec. Vznikly tak, že berlínský nakladatel Simrock žádal po skladateli české tance pro čtyřruční klavír, které měly být protějškem tehdy již proslulých Brahmsových Uherských tanců. Objednávka našla u Dvořáka živou odezvu, takže se vzápětí pustil do práce. Odchován českou lidovou taneční hudbou, cítil se Dvořák při kompozici Slovanských tanců doslova ve svém živlu. Lze-li soudit podle dochovaného náčrtu první řady, byl celý prvotní náčrt dílem snad jen několika hodin, celá kompozice pak zabrala tři týdny. Během této práce však již zřejmě naplno fungoval skladatelův mimořádný smysl pro orchestrální zvuk, takže souběžně s klavírní podobou tanců začala vznikat i jejich orchestrální verze. Ta se považuje za přelomové dílo, díky kterému na sebe Dvořák upozornil i v zahraničí a zahájil tím svou světovou kariéru. První řadu Slovanských tanců vám nabízíme ze záznamu z Dvořákova sálu pražského Rudolfina z roku 2015 v interpretaci České filharmonie a s dirigentem Jiřím Bělohlávkem (*24. 2. 1946 – †31. 5. 2017). Bělohlávek začínal jako violoncellista, ale záhy u něj převládlo dirigování. Už za studií na Akademii múzických umění, které dokončil v roce 1972, se stal finalistou Karajanovy dirigentské soutěže. Samostatně začínal Bělohlávek u Státní filharmonie Brno. Od roku 1977 vedl 12 let Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a naplňoval svou „vidinu vytvoření konkurenčního ansámblu výkonnostně srovnatelného s Českou filharmonií“. V letech 2006 až 2012 se Jiří Bělohlávek stal šéfem proslulého londýnského Symfonického orchestru BBC. Vynikal dokonalou profesionalitou, pozorností k detailům i smyslem pro barevnost hudby. Pak nastoupil do České filharmonie jako šéfdirigent a umělecký ředitel, na začátku ledna 2017 podepsal smlouvu s Českou filharmonií na dalších šest let. Ve funkci tak měl setrvat do sezony 2021/2022, což už se bohužel nestalo.
Vysílání: 28.2., 21.40 hod., ČT art