zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Josef Suk interpretuje Bohuslava Martinů

Josef Suk interpretuje Bohuslava Martinů

autor: archiv   

zvětšit obrázek

I když máme před sebou reediční snímek, jde o jeden z nejdůležitějších vydavatelských počinů v jubilejním dvouletí Bohuslava Martinů. Jestliže v roce prvního vydání (1974) obou skladatelových houslových koncertů byla jejich nahrávkám v hudební veřejnosti věnována mimořádná pozornost, ani pětatřicet let od vzniku nic neubralo na jejich jedinečné kvalitě. Josef Suk pořídil zvukový záznam obou koncertů v ideálním věku 44 let, v době, kdy byl pravidelným hostem nejprestižnějších světových koncertních pódií. Snímky ho tedy zastihují ve vrcholné interpretační formě. Je zřejmé, že sólista i Česká filharmonie pod taktovkou Václava Neumanna, který měl k autorově hudbě celoživotní hluboký vztah, věnovali realizaci nahrávky maximální péči. Navíc v případě Houslového koncertu č. 1 zde sehrála podstatnou roli skutečnost, že skladatel dílo kdesi v Evropě ponechal při útěku do Spojených států, premiéry se nedočkal a do roku 1973 nebylo provedeno. Autograf našel martinůovský badatel Harry Halbreich až roku 1968 a k premiéře došlo teprve čtyřicet let po vzniku skladby v Sukově provedení v Americe s Chicago Symphony Orchestra za řízení Georga Soltiho. Bezprostředně poté – vlastně jen za několik dnů – poznala dílo v podání našich protagonistů také Praha. A mnohem později, při reedici svého vlastního katalogu děl B. Martinů – jak uvádí ve svém zasvěceném a podrobném komentáři autorka sleeve-note Sandra Bergmannová – mohl Halbreich přidělit dílu definitivní signaturu, totiž H. 226 (recte H. 228/233).

Připomeňme ještě, že na pohnutých osudech skladby se podepsala také nesnadná skladatelova spolupráce s houslistou Samuelem Dushkinem, na jehož objednávku původně vznikala. Suk hraje obě rychlé, mimořádně interpretačně náročné krajní věty s virtuozitou, při níž se tají dech, zatímco ve středním Andante svým sólovým nástrojem dokázal mistrovsky zdůraznit niternost a vroucí melodiku. Rovněž Houslový koncert č. 2, H. 293 komponoval Martinů na objednávku: stalo se tak v období mezi únorem a dubnem 1943 a houslista Mischa Elman dílo premiéroval ještě téhož roku 31. prosince s Boston Symphony a Sergejem Kusevickým. A také tento koncert je mistrovským dílem svého tvůrce, nicméně svou lyričností stojí na začátku nové cesty, hodně vzdálené od kompozičních výbojů pařížských dvacátých a třicátých let. A znovu zde Suk imponuje svým mimořádně ušlechtilým projevem výjimečné emocionální intenzity a nástrojovou virtuozitou, s níž podává závěrečné Poco Allegro 3. věty. Oba houslové koncerty doplňuje Suk v nezvyklé roli violisty Rapsódií-koncertem pro violu a orchestr. Snímek vznikl v roce 1987, tedy o čtrnáct let později než oba houslové koncerty a sólista v něm zúročuje své zkušenosti zralým, svrchovaným uměleckým výkonem. Martinů Rapsódii sice komponoval na objednávku z Clevelandu, kde byla také v roce 1953 Jashou Weissim a dirigentem Georgem Széllem s Cleveland Orchestra provedena, avšak zakódoval do ní své nejniternější pocity a myšlenky. Violový koncert představuje v tvorbě Bohuslava Martinů novou fázi uměleckého zaměření, nechává volně plynout své nápady a nesnaží se je spoutávat žádnými formálními hranicemi, jak to dosud činil. Otvírá se mu svět v nových barvách – vede to k novým inspiracím, k nové kvalitě jeho hudby. Odtud vede další cesta k jeho nejznámějším Freskám Piera della Francesca, k operám Řecké pašije a Ariadna, k oratoriu Gilgameš. I když v novém působišti v Americe nijak nestrádal, z jeho hudby se stále zřetelněji ozývá nostalgický tón, touha po domově.

SUPRAPHON SU 3967-2
Bohuslav Martinů: Koncert pro housle a orchestr č. 1, H. 226 (recte 228/233), Koncert pro housle a orchestr č. 2, H. 293, Rapsódie-koncert pro violu a malý orchestr, H. 337
Josef Suk – housle, viola; Česká filharmonie, dirigent Václav Neumann. Nahráno v pražském Rudolfinu 5.–7. 11. 1973, 24.–26. 9. 1973 a 18. a 20. 11. 1987, hudební režie Eduard Herzog, Pavel Kühn, zvuková režie Miloslav Kulhan a Václav Roubal, digitální remastering z originálních pásů Oldřich Slezák, Rudolfinum Studio, Praha 2009. Vydáno 2009.
Celkový čas 72:31 AAD/DDD STEREO. Zdroj Hudební rozhledy 05/2009 - Ludvík Kašpárek.

24.5.2009 12:05:19 Redakce | rubrika - CD boxy

Časopis 19 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Asociace profesionálních divadel České republiky

Články v rubrice - CD boxy

Hlaskontrabas Oktet vydává nové „severské” album

Hlaskontrabas Oktet  (Foto: Zuzana Lazarová)

Unikátní hudební formace Hlaskontrabas Oktet, kterou tvoří čtyři zpěvačky a čtyři kontrabasisté pod vedením Pe ...celý článek



Časopis 19 - sekce

HUDBA

Iveta Bartošová - Ve jménu lásky

Přebal alba

Zpěvačka Iveta Bartošová patřila k nejoblíbenějším českým popovým zpěvačkám konce 20. a začátku 21. století. Z celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Film na motivy povídek Oty Pavla

Smrt krásných srnců

Smrt krásných srnců
Český film Karla Kachyni, od jehož narození minulý týden uplynulo 100 let, na motivy po celý článek

další články...