Scéna.cz 

Pěticípá hvězda

Vivat Stella! Ať žije hvězda! - a dokonce pěticípá, nikoliv ovšem jako symbol komunizmu ale pentagram hermetických nauk a skutečná dráha planety Venuše kolem Slunce za 8 let. „Vivat Stella!“ zvolají tanečníci, když se jim podaří stvořit pomocí stuhy pentagram v ústředním bodě stejnojmenného pořadu souboru Chorea Historica (umělecká vedoucí Eva Kröschlová), jehož námětem je symbolika v tancích pozdní renezance.
V rudolfínské době byla v módě astronomie a astrologie, mytologie a hermetické nauky a jejich symbolika se projevila v dobovém myšlení, umění i společenském životě a tedy i v tanci.
Tanečníci a tanečnice ztělesňují planety a za doprovodu zvonů krouží po svých drahách kolem Země – tak jak se názorně učili o pohybu planet v renezanční době žáci soběslavského gymnázia, založeného Petrem Vokem.

Dámy Terra, Luna a Sol tančí tanec Allegrezza d´Amore - Láska radostná (E. Santucci), který se sice formou ještě drží renezanční zásad ale svými nadlehčenými kroky a komplikovanými variacemi už naznačuje baroko.
Dámy a kavalíři vystupují jako řečtí bohové a bohyně v Tanci nymf - Pastor leggiadro (C. Negri), hrají hru ve hře – bohové, vyzbrojeni klacky představující pastýře, bojují proti bohyním se šípy – nymfám v tanci Alta regina (C. Negri).
Od elegantního a uvolněného Ballo del Fiore - Květinového tance (C. Negri) – jakési společenské hry, kde si tanečníci a tanečnice vybírají své protějšky pomocí květiny, v našem případě pomocí planetárního symbolu, postupně přibývá tempa, komplikovaných krokových variací i dramatických etud. V tanci Salti del Fiocco - Skoky se střapcem (C. Negri) se kavalíři pokoušejí ve výskoku zasáhnout visící střapec (C. Negri), v Tanci lidojeda - Conto dell Orco (F. Caroso) vykousne lidojed Chronos žertem tvář bohyni měsíce Selené. „Nejhlučnějším“ tancem je Il Canario (F. Caroso). Tančí se dupáním, což má patrně napodobovat divoké tance barbarů na Kanárských ostrovech a každý tanečník si může vymyslet variace na dané téma. Vše vrcholí v Nebeské lilii - Celeste giglio (F. Caroso), což je jedno ze tří tzv. baletto Carosovy sbírky, kde se v krátkém časovém úseku 5 minut vystřídají všechny rytmy renezančního tance.
Čtyři páry v renezančních kostýmech dbají nejen na přesné provedení kroků, ale tančí i gesty a výrazy obličeje. Aby si po náročném „poskakování“ trochu vydechli, střídají je dobovými skladbami zpěváci a muzikanti doprovázejícího hudebního tělesa, souboru Chairé (umělecký vedoucí J. Krček).
Chorea Historica dokázala v představení, které se konalo v rámci výstavy NG „Tance a slavnosti 16. – 18. století“, že tance rekonstruované na základě tanečních choreografií ze sbírek italských tanečních mistrů 16. a 17. století - Cesare Negriho, Ercole Santucciho, Fabritia Carosa a dalších ( rekonstrukce a nastudování Kateřina Doležalová) mají po téměř 400 letech stále švih a jiskru a mohou zaujmout a pobavit i současníky.